Infekce močových cest

Infekce močových cest (IMC) jsou charakterizovány přítomností mikroorganizmů (nejčastěji gram-negativních bakterií) v uropoetickém systému (ve vývodných močových cestách, případně v ledvinovém parenchymu či v prostatě).

Obsah 1 Klasifikace IMC 2 Epidemiologie 3 Etiopatogeneze 4 Klinický obraz 5 Diagnostika 6 Léčba 7 Prognóza 8 Cystitida vs. pyelonefritida 8.1 Cystitida 8.2 Akutní pyelonefritida 8.3 Chronická pyelonefritida (chronická intersticiální nefritida) 9 Odkazy 9.1 Související články 9.2 Externí odkazy 9.3 Reference

upravit Klasifikace IMC

• akutní x chronická;
• asymtomatická x symptomatické;
• horní (pyelonefritis) x dolní (uretritis, cystitis, prostatitis);
  • pyelonefritis – akutní nebo chronický zánět ledvinového intersticia;
  • uretritis, cystitis – povrchní zánět sliznice močových cest;
• nekomplikovaná x komplikovaná (+ jiná patologie moč. cest – konkrementy, vezikoureterální reflux, nebo přidružené onemocnění diabetes mellitus, imunodeficience).

upravit Epidemiologie

• Močové infekce patří mezi nejčastější infekce u dětí – prevalence je asi 1−2 %.
• Postihuje obě pohlaví, u chlapců je častější jen v novorozeneckém období, ve školním věku je už poměr děvčata:chlapci 10:1, u mužů pak stoupá prevalence po 40. roce věku v souvislosti s hyperplázií prostaty a urolitiázou.

upravit Etiopatogeneze

• Etiologie – nejčastější vyvolavatelé jsou G− bakterie: hlavně E. coli, méně často Proteus mirabilis, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter, Pseudomonas; G+ bakterie: Rod Enterococcus a Staphylococcus saprophyticus^[1];
  • některé sérotypy E. coli mají tendenci adherovat fimbriemi na epiteliální buňky a častěji vyvolají infekci.
• Patogeneze – nejčastější cesta infekce je ascendentní (hlavně u žen díky krátké uretře) – z tlustého střeva přes perineum do uretry;
  • IMC začíná kolonizací vaginálního vestibula (předkožkového vaku), a následně se infikuje močová trubice, močový měchýř a vzácně i horní močové cesty;
  • předpokladem adheze bakterií a kolonizace uroepitelu je jeho oslabená obranyschopnost a/nebo odchylky ve vyprazdňování moči (zúžení uretry, vezikoureterální reflux, postmikční reziduum v močovém měchýři, kameny, těhotenství, diabetes mellitus a hypertrofie prostaty);
  • velmi častou příčinou IMC je instrumentální vyšetření a močová cévka;
  • hematogenní infekce jsou vzácné – pouze u novorozenců, u chronicky nemocných a u imunosuprimovaných pacientů.

upravit Klinický obraz

• Průběh se liší podle toho, zda jde o akutní cystitidu nebo pyelonefritidu:
  • akutní cystitida – zvyšující se bolest při domočování (terminální dysurie); palpační citlivost v podbřišku;
  • akutní pyelonefritida – tupá bolest v bederních krajinách s vysokou teplotou a třesavkou; bolestivost při hluboké palpaci ledvin a při poklepu na bederní krajinu.
• Kojenci a batolata – pyelonefritidu provází nespecifické symptomy, které ukazují spíš na nemoci GIT či jater (nechutenství, neprospívání, zvracení, průjem), může se objevit ikterus nebo i sepse;
  • specifické příznaky – je třeba se ptát na neobvyklý zápach moči a skvrny na plenách.
• U větších dětí je často přítomna dysurie (řezavé močení), polakisurie (časté nucení na močení), strangurie, bolesti břicha nebo zad, enuréza…

upravit Diagnostika

Laboratorní vyšetření:

• chemické vyšetření moči a močového sedimentu (v čerstvé moči získané ze středního proudu po omytí genitálu čistou vodou);
  • pH moči ≥ 6 podporuje podezření na IMC;
  • proteinurie jen při pyelonefritidě, je malá (do 2 g/24 h);
  • leukocyturie (prokazujeme indikačními papírky, přesněji vyšetřením močového sedimentu – pozitivní nález: více než 10 leukocytů na zorné pole)
    • nejspolehlivější průkazem leukocyturie a erytrocyturie je kvantitativní močový sediment ze tříhodinového sběru moči (podle Hamburgera) (norma: do 4000 leukocytů a do 2000 erytrocytů za minutu);
• kvantitativní bakteriologické vyšetření moči (provádíme při podezření na IMC vždy) – pozitivní nález: 10⁵ kolonií/ml moči (ale při klinických příznacích soudíme na IMC už při nižším počtu bakterií, u dětí už i při počtu 10³ kolonií/ml);
  • asymptomatická bakteriurie – trvalá významná bakteriurie bez jakýchkoli dalších symptomů a nálezů – u mužů je často a u dětí téměř vždy projevem poškození močového traktu (anatomické anomálie, kameny); léčba pouze u těhotných a imunosuprimovaných;
  • uretrální syndrom = recidivující polakisurie a dysurie mladých žen, obvykle s negativním nebo kvantitativně nízkým bakteriologickým nálezem a bez leukocyturie; detailnější vyšetření může odhalit méně obvyklou nebo sexuálně přenášenou flóru (Chlamydia trachomatis, Herpes simplex); potíže jsou často vázány na sexuální styk (honey-moon cystitis) a obvykle spontánně mizí po několika dnech^[1] .

• Podmínkou diagnózy je významná bakteriurie (nad 10⁵/ml), bývá provázena pyurií, proteiurií, event. i hematurií;
  • samotný nález z moče nepostačuje k diagnóze – u děvčátek s vaginálním influxem moč zatéká do pochvy a lokálně dráždí můžeme najít podobný nález.

• Je vždy nutné odlišit celkem benigní cystitidu od prognosticky závažnější pyelonefritidy;
  • orientace dle tzv. Jodalových kritérií – u pyelonefritidy je teplota nad 38,5 °C, sedimentace nad 25 mm, leukocytóza a zvýšeno CRP;
  • pyelonefritida je pravděpodobná též při prokázáněm vezikouretrálním refluxu;
  • u virových cystitíd (adenoviry) – pyurie, makrohematurie a negativní bakteriurie;
  • u chronických cystitid – často bakteriurie bez pyurie.

Zobrazovací metody:

• metoda první volby: UZ – provádíme vždy při podezření na komplikovanou IMC;
• nativní snímek ledvin – při podezření na kontrastní konkrementy v močových cestách, někdy z něho lze odečíst i kontury ledvin a větší kalcifikace;
• vylučovací urografie ukazuje morfologii dutého systému ledvin s větší přesností než UZ – ordinujeme nejdříve za 2 týdny po odeznění akutní pyelonefritidy, protože je k vyšetření nezbytná dobrá funkce ledvin (S-kreatinin nižší než 200 μmol/l);
• scintigrafie ledviny (99mTc-DMSA) – nejcitlivější metoda pro průkaz jizev ledvinového parenchymu, asymetrii funkce i velikosti ledvin;
• u recidivujících IMC s negativním sonografickým nálezem indikujeme urologické vyšetření (morfologické a funkční vyšetření močového měchýře a močové trubice)^[1].

upravit Léčba

• Cíl: potlačení zánětu, prevence recidiv, ev. odstranění příčiny (katetr, …);
• dostatečný přívod tekutin (2,5 l/24 h), pravidelná mikce a defekace;
• antimikrobiální léčba podle citlivosti;
• antipyretická terapie dle potřeby (ibuprofen, paracetamol).

• Při cystitidě volíme chemoterapeutika, která dosahují vysoké koncentraci v moči:
  • lékem první volby je kombinace trimetoprim (80 mg) a sulfametoxazol (400 mg) p.o.;
  • při mírném onemocnění postačí nitrofurantoin nebo oxolinová kyselina;
  • nekomplikovaná nerecidivující cystitida a ureterální syndrom u žen – stačí třídenní léčba;
  • recidivující cystitida a u mužů – 7 až 10 dní;
  • komplikovaná cystitida – 10 až 14 dní a po odeznění bráníme recidivě jednou dávkou léku na noc po týdny až měsíce^[1].

• Při pyelonefritidě volíme látky s vysokou koncentrací i v krvi:
  • při podezření na pyelonefritidu je nutné ihned zahájit léčbu, každý odklad zvyšuje pravděpodobnost vzniku jizev;
  • léčbu zahajujeme ihned i. v. fluorochinolony (u dětí kontraindikovány), pak podle citlivosti (cefalosporiny 3. a 4. generace, karboxypeniciliny, aminoglykosidy);
  • po odeznění příznaků přecházíme na perorální antibiotika;
  • léčba trvá 2 až 4 týdny^[1].

• Doba terapie: akutní cystitida 5–7 dní, akutní pyelonefritida alespoň 10 dní^[2].
  • U kojenců a batolat se doporučuje i.v. aplikace.

• Opatření při chronické infekci – doma by se měla denně sledovat diuréza, měřit TK, nabírat moč na kvantitativní bakteriurii, kontrolovat testačními papírky chemické složení moče.

• Lázeňská péče – je dlouhodobým předmětem sporů;
  • musí být spojena s pitím minerálních vod, s navozením určitého režimu pravidelného příjmu tekutin a vyprazdňování.

upravit Prognóza

• závažné pozdní následky jsou vzácné (je to celkem časté onemocnění a myslí se na něj);
• nekomplikovaná dolní IMC má tendenci k recidivám, ale neohrožuje pacienta selháním ledvin;
• komplikovaná IMC má tendenci vyvolat akutní pyelonefritidu a funkce ledvin klesá v důsledku infekce i základního onemocnění (městnání moči);
• hlavní pozdní poškození – vznik jizev, ty vznikají nejčastěji ve věku od 3–4 let;
• ledvina s jizvami nese riziko recidivy infekce, hypertenze, poruchy funkce ledviny;
• vyložené rizikový faktor vzniku jizev je vezikoureterální reflux, ale i hydronefróza, urolitiáza, nefrokalcinóza aj..

upravit Cystitida vs. pyelonefritida

upravit Cystitida

• nejčastěji mladé ženy (často vztah k sexuálnímu styku), staří muži (permanentní katetrizace močového měchýře);
• KO: dysurie stupňující se při domočování, polakisurie, palpační bolestivostí nad sponou stydkou;
• DG: klinický obraz, kvantitativní bakteriurie, moč + sediment;
  • v moči leukocyty, bakterie a někdy erytrocyty;
  • těžká cystitida může být provázena makroskopickou hematurií^[1].

upravit Akutní pyelonefritida

• KO: tupá bolest v bederních krajinách, horečka, schvácení, těžké formy probíhají pod obrazem urosepse;
• DG: FW, KO, CRP, S-kreatinin (sérová hladina kreatininu bývá zvýšena), moč, ultrazvuk;
  • UZ ledvin k vyloučení blokády odtoku moči a abscesu v ledvině^[1].
• Jodalova diagnostická kritéria:
  • signifikantní bakteriurie;
  • TT > 38 °C;
  • FW > 30 mm/h;
  • CRP > 20 mg/l;
  • k diagnóze nutná alespoň 3 kritéria, bakteriurie vždy^[2].

upravit Chronická pyelonefritida (chronická intersticiální nefritida)

• sonografická resp. RTG diagnóza deformovaného dutého systému a jizev parenchymu ledvin;
• nejčastěji je důsledkem v dětství nepoznaného vezikoureterálního refluxu;
• také jako následek abusu analgetických směsí;
• KO: často probíhá asymptomaticky a je diagnostikována až v pozdním období jako příčina hypertenze a snížené funkce ledvin;
• DG: fyzikální nález není diagnostický, močový nález bývá chudý;
  • proteinurie do 1 g/24 h a leukocyturie;
• v pozdním průběhu chronické intersticiální nefritidy se zvyšuje krevní tlak a proteinurie, což signalizuje zrychlující se progresi^[1].

upravit Odkazy

upravit Související články

• Akutní pyelonefritida (pediatrie)
• Vyšetření moči
• Vyšetření uropoetického systému dítěte
• Infekce močových cest/kazuistika

upravit Externí odkazy

• Doporučené postupy ČLS JEP: Infekce močových cest
• Doporučené postupy ČLS JEP: Infekce dolních močových cest
• Doporučené postupy ČLS JEP: Infekce močových cest – mikrobiologická diagnostika

upravit Reference

1. ↑ ^{a b c d e f g h} Česká nefrologická společnost ČLS JEP. Infekce močových cest [online]. ©2001. [cit. 06/01/2010]. <http://www.cls.cz/seznam-doporucenych-postupu>.
2. ↑ ^{a b} KOLSKÝ, A, M KOLSKÁ a E BÉBROVÁ, et al. TERAPIE INFEKCÍ MOČOVÝCH CEST U DĚTÍ. Pediatrie pro praxi [online]. 2003, roč. 4, vol. 5, s. 267-272, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/ped/2003/05/08.pdf>. ISSN 1803-5264.