Inteligence a její poruchy
Inteligence je vrozený soubor vloh a nadání, rozvíjející se během vývoje jedince. Je to schopnost rozeznat situaci, porozumět jí a řešit ji co nejefektivněji v co nejkratším čase. Umožňuje lidem:
- orientovat se ve všech situacích;
- správně posuzovat vztahy a závislosti;
- řešit tvořivě i různé zcela nové úkoly na základě zpracovaných a uchovávaných informací.
Jedná se tedy o soubor schopností zahrnujících: operace s čísly, porozumění, rychlost vnímání, chápání prostoru a souvislosti apod, tvořící vrozený základ intelektu.
Často mluvíme o úrovni rozumových schopností. Ta do 16–17 let roste a od 24 let pomalu klesá. Tehdy začíná být nahrazována životními zkušenostmi.
Měříme ji inteligenčními testy.
Obsah |
upravit Vlivy
- Genetické (až 50 %)
- Prostředí (řeč, péče, škola, atd.)
upravit Vyšetření
- Běžně zkoumáme intelekt vyšetřovaného při hovoru. Sledujeme slovní zásobu, skladbu vět, tempo řeči, ale také znalosti ze školy či všeobecné povědomí.
- Pro hrubou orientaci použijeme jednoduché početní úlohy či výklad přísloví.
- U orientačního vyšetření z praxe vyplývá, že je vhodné pacientům neříci, že provádíme vyšetření jejich rozumových schopností, ale označit postup za vyšetření soustředění.
- U nižší inteligence nutno zjistit, zda je vrozená či získaná.
- U dětí často provádíme několik vyšetření v průběhu času.
upravit Inteligenční kvocient (IQ)
- Používán jako měřítko intelektové úrovně
upravit Výpočet IQ
- Číslo 100 odpovídá přesně průměrnému IQ.
- U testů je nutné podávat plný výkon.
- Výrazně změněná nálada oproti normálu či únava mohou naměřenou hodnotu IQ posunout až o 10 bodů na obě strany.
upravit Hodnoty IQ
- do 69 = mentální retardace (oligofrenie) – 5 % populace
- 69–90 = podprůměr – slaboduchost – 20 % populace
- 90–110 = průměr – 50 % populace
- 110–130 = nadprůměr – 20 % populace
- nad 130 = vysoký nadprůměr – asi 3 % populace
- nad 140 = genialita
upravit Globální zkoušky intelektu
- Spočívají v řešení situací v časovém limitu. Jsou navrženy tak, aby obsáhly všechny složky intelektu, tedy hodnotí intelekt jako celek (USA armádní testy; Army beta,...).
upravit Analytické diferenciační zkoušky intelektu
- Hodnotí jednotlivé části intelektu.
- Wechsler-Belevue test:
- umožňuje rozlišit vrozenou a získanou deterioraci intelektu;
- Skládá se ze dvou částí (verbální a neverbální).
upravit Performační (výkonové) zkoušky nadání a schopností
- Ravenův test:
- Skládá se z 60 doplňovacích geometrických obrazců rozdělených do 5 skupin umožňujících hodnotit jednotlivé složky inteligence.
upravit Mentální retardace
Tato vrozená či raně získaná (do 2 let věku) porucha intelektu byla dříve označována jako oligofrenie - slabomyslnost. Označuje se jí závažné postižení rozumových schopností, které vede k významnému omezení adaptivního fungování dítěte či dospělého v jeho sociálním prostředí. Základním diagnostickým kriteriem je nízké skore v komplexním testu inteligence (tedy výkon nižší než 2 standardní odchylky od průměru). K diagnoze však nestačí pouze výsledek testu, dotyčný jedinec musí také selhávat v plnění nároků očekávaných od jedince jeho věku v jeho sociálním prostředí (tedy rodině). Postižení kognitivních schopností bývá u mentálně retardovaných lidí rozloženo nerovnoměrně. Často se zachycuje opožděný vývoj řeči a verbální inteligence spolu s poruchami chování.
Obecně mentální retardaci dělíme do 4 stupňů (dle MNK–10 klasifikace):
- IQ 50–69 − lehká mentální retardace (dříve označovaná jako debilita)
- IQ 35–49 − středně těžká mentální retardace (dříve označovaná jako imbecilita)
- IQ 20–34 − těžká mentální retardace (dříve označovaná jako idiocie)
- IQ pod 20 − hluboká mentální retardace
upravit Lehká mentální retardace − IQ 50–69
Pokud se nejedná o kombinované poškození, bývá tato diagnóza stanovena až v předškolním věku (někdy také po nástupu do školy, kterou dítě nezvládá).
- Dosahování základních vývojových mezníku, zejména pohybového charakteru, v prvním roce života je v normě nebo jen mírně opožděno.
- Vývoj řeči nemusí být opožděn.
- Retardace se stává zřejmou až při řešení složitějších úkolů a situací.
- Děti zvládají dobře výuku v praktických (dříve zvláštních) školách. Pouze ve výjimečných případech, při velké pomoci ze strany rodiny, zvládnou i osnovy základní školy.
- Díky své zvýšené důvěřivosti a sugestibilitě jsou náchylnější ke zneužívání od ostatních lidí.
- Postižena je především schopnost abstrakce a logického usuzování.
- Myšlení je stereotypní a málo pružné.
- Mechanická paměť a vizuální motorické dovednosti mohou být na dobré úrovni.
- Mohou trpět i specifickými vývojovými poruchami učení. Ty jsou u nich dokonce častější než v běžné populaci, pravděpodobně kvůli společnímu etiologickému základu v CNS.
Většina těchto lidí se po základní škole vyučí a je schopna vést samostatný život s občasnou pomocí okolí ve složitějších nových situacích.
upravit Středně těžká mentální retardace − IQ 35–49
Opožďování vývoje těchto dětí bývá zaznamenáno již v kojeneckém nebo batolecím věku.
- Pohybový vývoj bývá opožděn.
- Vývoj řeči bývá výrazně retardován. V průběhu dětství si tito lidé osvojí alespoň minimální slovní zásobu, což pro normální dorozumění stačí.
- Některé děti zvládají učivo praktické školy avšak většina jich navštěvuje školu speciální (ve výjimečných případech je možné děti osvobodit od povinné školní docházky a zodpovědnost za jejich vzdělávání přebírá rodina). Ve speciálních školách se pak děti vzdělávají podle programu pro školy praktické, přičemž mají delší čas na přípravu. Je zde kladen důraz na zvládnutí praktických dovedností.
- Většina dětí dobře zvládne sebeobsluhu a osvojí si jednoduché pracovní činnosti.
- V dospělosti se mohou pracovně uplatnit v chráněných dílnách či v různých programech podporovaného zaměstnání.
Prostředí nemůže ovlivnit mentální retardaci jako takovou, ale velmi významně ovlivňuje emoční a sociální vyspívání retardovaných dětí. Rozdíl mezi dětmi vyrůstajícími v podporující rodině a dětmi z celoročních ústavů je tak velmi zřetelný.
upravit Těžká mentální retardace − IQ 20-34
Závažná retardace je zřetelná již od útlého věku.
- Tyto děti jsou většinou postižené kombinovaně, tedy mají i tělesný deficit.
- Nikdy se nenaučí mluvit nebo si osvojí jen pár základních slůvek.
- Bývají zařazovány do rehabilitačních tříd pomocných praktických škol. V těchto třídách se věnují zvládnutí komunikace (běžným způsobem či s využitím speciálních komunikačních systémů), základu sebeobslužných dovedností a porozumění běžným životním situacím.
Při dobrém vedení mohou být v dospělosti zařazeni do dílčích pracovních činností. I zde platí velký význam péče rodiny.
upravit Hluboká mentální retardace − IQ pod 20
Spolu s postižením intelektu je u těchto jedinců pravidlem i těžké postižení pohybových schopností. Často jsou schopny jen minimálního pohybu nebo jsou zcela imobilní.
- Většinou si neosvojí základy mluvené řeči. Porozumění bývá omezeno na základní pokyny.
- Citlivě reagují především na taktilní podněty a také na zvuky, především na emoční zabarvení hlasu. Reakce na zrakové podněty býá omezená.
- Komunikují s okolím globálními reakcemi. V případě radosti se uvolní a usmějí, rostoucí tenzi naznačují stoupajícím svalovým napětím a pláčem.
I tyto děti bývají zařazovány do rehabilitačních tříd speciálních škol, kde pro ně platí podobná pravidla jako pro děti s těžkou mentální retardací. Cílem výuky zde není zvládnutí osnov, ale maximálně využít silné stránky každého dítěte a dosáhnout tak co největší soběstačnosti v běžném životě.
upravit Mentální retardace versus demence
Mentální retardací se označuje nedostatečný vývoj intelektu.
- Vyskytuje se u jedinců s vrozeně nižší inteligencí a jedinců;
- a také jedinců, u kterých během prvních dvou let života došlo k narušení vývoje intelektu. (vlivem infekce, toxicity, úrazu,...).
Demence je oproti tomu snížení již nabytých intelektových schopností.
- Může k ní dojít po dosažení dvou let věku jedince.
- Bývá způsobena úrazem, infekcí, degenerativními chorobami,...
- Pro vyšetření suspektně dementního jedince je tedy nutné znát úroveň jeho intelektu v předchorobí. Často napoví dosažená úroveň vzdělání.
Podrobnější informace naleznete na stránce Demence.
Pseudodemence je spíše popisný než diagnostický termín. Patří do skupiny účelových reakcí. Vyskytuje se v tíživých životních situacích, jako je policejní vazba, výkon trestu, válka nebo živelné katastrofy. Postižení nevědomky předstírají psychickou poruchu, jde tedy o poruchu psychogenního rázu. Postižený odpovídá na otázky obdobně jako dementní pacienti avšak odpovědi jsou blízké správným. Začátek poruchy bývá náhlý, přičemž je nápadná rychlá ztráta sociálních návyků jako je udržování čistoty či způsob jídla. Časté jsou výpady paměti na určitá specifická období. Vyskytuje se u osob citlivých, osob s poruchou osobnosti a u jedinců se sníženým intelektem.
upravit Genialita
Pojmem genialita se označují mimořádné intelektové schopnosti, které mají pro svého nositele velký společenský dosah. Typicky se jí myslí mimořádná vynalézavost a tvůrčí schopnost neobyčejného rozsahu. Intelektové schopnosti mohou být rozvinuty i pouze jednostranně na úkor jiných složek psychiky, které mohou být snížené (například u geniálních počtářů, kteří jsou v praktickém životě odkázáni na pomoc okolí).
upravit Odkazy
upravit Použitá literatura
- DUŠEK, Karel a Alena VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ. Diagnostika a terapie duševních poruch. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. ISBN 978-80-247-1620-6.
- ŘÍČAN, Pavel. Dětská klinická psychologie. 4. vydání. Praha : Grada Publishing, 2009. ISBN 80-247-1049-8.
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
