Interleukiny

Humorální signální molekuly, kterými mezi sebou komunikují buňky imunitního systému, se nazývají cytokiny. Velmi významnou skupinu cytokinů tvoří interleukiny (IL). Jedná se nejčastěji o krátké peptidové řetězce. Jejich účinky jsou jak autokrinní, parakrinní tak i endokrinní. Slouží jako humorální komunikace mezi buňkami specifické imunity a přirozené imunity. Jsou produkovány nejvíce helperskými T-ly, APCs a makrofágy.

Obsah 1 Přehled funkcí 2 Odkazy 2.1 Související články 2.2 Použitá literatura

upravit Přehled funkcí

Interleukiny zastávají velmi rozličné funkce. Přehled těch nejdůležitějších je v tabulce.

IL-1	zahajuje zánětlivou odpověď (horečka), aktivuje ostatní buňky
IL-2	aktivuje T-ly a B-ly, makrofágy, neutrofily
IL-3	podporuje proliferaci bílé krevní řady (myeloidní a lymfoidní progenitorové buňky) – viz CSF
IL-4	podpora Th2-ly subsetu, maturace plazmatických buněk a přepnutí tříd protilátek
IL-5	podpora proliferace a diferenciace eosinofilů a T-ly
IL-6	systémová zánětlivá odpověď (horečka), podpora T-ly, B-ly
IL-7	proliferace a diferenciace lymfoidních buněk v thymu
IL-8	chemotaktické účinky
IL-10	tlumení zánětlivé odpovědi, podpora Th2-ly subsetu
IL-12	zvyšování cytotoxicity (NK buňky, Th1-ly, makrofágy, neutrofily)
IL-13	útlum zánětlivé reakce, inhibice produkce cytokinů

upravit Odkazy

upravit Související články

• Cytokiny
• Specifická imunita
• Přirozená imunita
• Interferony
• CSF

upravit Použitá literatura

• ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0972-X.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.