Intoxikace kyanovodíkem a kyanidy

Z WikiSkript
kyanidový iont

kyanovodík (HCN), kyanid draselný (KCN), kyanid sodný (NaCN)

Charakteristika noxy[upravit upravit | editovat zdroj]

  • HCN je jeden z nejrychleji působících a nejprudších jedů.
  • Letální dávka: 1 mg/kg hmotnosti.
  • Plyn je cítit po hořkých mandlích (tato schopnost je geneticky determinována, necítí to každý).
  • Je nepatrně lehčí než vzduch.
  • Byl užíván nacisty v plynových komorách (tzv. Cyklon B).
  • Soli jsou též silně letální, letální dávka KCN (cyankali) je 100–250 mg (na špičce nože).
  • Časem klesá toxicita solí, neboť díky CO2 ve vzduchu se mění na uhličitany.

Profesionální expozice[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Expozice solím v galvanizovnách – užití k pokovování (zlacení, stříbření, mědění), při extrakci zlata a stříbra z rud...
  • Při styku solí s kyselinou se uvolňuje HCN, také se uvolňuje při hoření – zvláště plastů s dusíkem v molekule (polyuretany..).
  • Také vzniká z hořkých mandlí (po odštěpení glukózy z amygdalinu – letální dávka je asi 30 ks).
  • Dalším zdrojem jsou organické kyanidy – např. nitroprusid sodný (lék na hypertenzní krizi).

Etiopatogeneze[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Způsobuje blokádu buněčného dýchání vazbou na Fe3+ v cytochromoxidáze v mitochondriích.
  • Inhibice cytochromoxidázy způsobí přerušení oxidativní fosforylace, stoupá laktát a vzniká metabolická acidóza.
  • Venózní krev se arterializuje (má hodně kyslíku) a je světleji červená.
  • Organismus kyanidy detoxikuje jaterní thiosulfát sulfotransferázou (rodanáza) na SCN, který se vyloučí močí.
  • Plyn se vstřebává velmi rychle a může dojít i k bleskové smrti.
  • Po požití soli vzniká v žaludku působením HCl HCN, nástup účinků je pomalejší, závisí na kyselosti v žaludku, stáří soli, množství jídla.

Klinický obraz[upravit upravit | editovat zdroj]

Diagnóza[upravit upravit | editovat zdroj]

  • ABR: metabolická acidóza (MAc), saturace je dostatečná, v žilách je zvýšená.

Diferenciální diagnóza[upravit upravit | editovat zdroj]

Terapie[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Nejprve je nutno postiženého dostat z prostředí zamořeného HCN.
  • Když nedýchá – řízené dýchání, pozor! při nádechu může dojít k intoxikaci zachránce.
  • Když je po inhalaci člověk v pohodě, můžeme předpokládat, že už to bude dobrý, po perorálním musíme počítat s latencí.
  • Tradiční terapie – HCN má afinitu hlavně v Fe3+, tudíž na klasický hemoglobin se neváže, ale na methemoglobin se váže dobře, tudíž pomocí oxidačních činidel (4-dimetylaminofenol, nitráty) se vyvolá methemoglobinémie; tato metoda má svá rizika, ale má rychlý efekt.
  • Nová metoda terapie – vazba na hydroxykobalamin (z vitaminu B12), léčba je bez rizika, ale drahá.

I. stupeň terapie

  • Inhlace amylium nitrosum (Amylnitrit) z rozbité skleněné rourky,
  • udělá 5% methemoglobinémii, tuto pomoc poskytuje i laik,
  • hydroxykobalamin inj. 4–10 g i.v.

II. stupeň terapie

  • Natrium thiosulfát inj. 4–12 g i.v.,
  • nemá závažně NÚ, účinek je pomalejší.

Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. ISBN 80-246-1183-X.