Intraoseální infuze

Z WikiSkript

Intraoseální přístup používáme v případech nutnosti zajistit vstup do krevního řečiště, který není možný zajistit i.v. linkou. Intraoseální cestou lze podávat všechny léky, i.v. roztoky a krevní deriváty. Rychlost nástupu účinku je srovnatelná s centrálním žilním přístupem.

Indikace[upravit upravit | editovat zdroj]

Příklady systémů pro intraoseální přístup
Intraoseální infúze kontrastního roztoku v caput humeri lt.dx. na axiálním CT

Kontraindikace[upravit upravit | editovat zdroj]

Přístupy[upravit upravit | editovat zdroj]

  • hlavice humeru (vhodné při resuscitaci)
  • proximální část tibie v místě tuberositas tibiae (děti < 6 let)
  • distální femur
  • patní kost (novorozenci a děti < 6 měsíců)

Postup[upravit upravit | editovat zdroj]

  • pacient je v poloze na zádech
  • mírně pokrčenou dolní končetinu podložíme tak, aby se bérec opíral o pevný podklad (tj. aby byla zajištěna dobrá stabilizace bérce)
  • místem vpichu je proximální část tibie, přibližně 2 cm mediálně a 2 cm proximálně (u dětí distálně) od tuberositas tibiae, při výkonu musí být zabezpečeny přísné aseptické podmínky
  • kolmo na dlouhou osu kosti penetrujeme kostní matrix a šroubovitým pohybem vnikáme do kostní dřeně (vniknutí do ní je spojeno se ztrátou odporu), hloubka vpichu je obvykle 1–1,5 cm
  • jehla je ve správné poloze, když pevně stojí v kosti a když při aspiraci nasáváme dřeň
  • pokud si myslíme, že jsme ve správné poloze, ale kostní dřeň nelze nasát, propláchneme jehlu 10–20 ml fyziologického roztoku a sledujeme, zda nevzniká vyklenutí
  • pokud je vše bez problémů, jehlu fixujeme a sterilně kryjeme
  • infúzi ponecháváme po nezbytně dlouhou dobu, pokud možno ne déle než 12 hodin

Komplikace[upravit upravit | editovat zdroj]


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit upravit | editovat zdroj]

  • HAVRÁNEK, Jiří: Intraoseální infuze. (upraveno)

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]