Intraoseální infuze
Z WikiSkript
Hodnoceno 3x, počet editací 5, počet autorů 4
Děkujeme za Vaše hodnocení (2★)
Obsah |
upravit Indikace
- kardiopulmonální resuscitace
- šok jakékoli etiologie
- status epilepticus
Intraoseální přístup používáme v případech nutnosti zajistit vstup do krevního řečiště, který není možný zajistit i.v. linkou.
Intraoseální cestou lze podávat všechny léky, i.v. roztoky a krevní deriváty. Rychlost nástupu účinku je srovnatelná s centrálním žilním přístupem.
upravit Kontraindikace
upravit Přístupy
- hlavice humeru (vhodné při resuscitaci)
- proximální část tibie v místě tuberositas tibiae (děti < 6 let)
- distální femur
- patní kost (novorozenci a děti < 6 měsíců)
upravit Postup
- pacient je v poloze na zádech
- mírně pokrčenou dolní končetinu podložíme tak, aby se bérec opíral o pevný podklad (tj. aby byla zajištěna dobrá stabilizace bérce)
- místem vpichu je proximální část tibie, přibližně 2 cm mediálně a 2 cm proximálně (u dětí distálně) od tuberositas tibiae, při výkonu musí být zabezpečeny přísné aseptické podmínky
- kolmo na dlouhou osu kosti penetrujeme kostní matrix a šroubovitým pohybem vnikáme do kostní dřeně (vniknutí do ní je spojeno se ztrátou odporu), hloubka vpichu je obvykle 1 až 1,5 cm
- jehla je ve správné poloze, když pevně stojí v kosti a když při aspiraci nasáváme dřeň
- pokud si myslíme, že jsme ve správné poloze, ale kostní dřeň nelze nasát, propláchneme jehlu 10 až 20 ml fyziologického roztoku a sledujeme, zda nevzniká vyklenutí
- pokud je vše bez problémů, jehlu fixujeme a sterilně kryjeme
- infúzi ponecháváme po nezbytně dlouhou dobu, pokud možno ne déle než 12 hodin
upravit Komplikace
- povrchové infekce
- osteomyelitis
- subperiostální infúze
- compartment syndrom
- přechodné objevení blastů v periferní krvi
upravit Odkazy
upravit Zdroj
- HAVRÁNEK, Jiří: Intraoseální infuze. (upraveno)
