Karcinogeny
Obsah |
Proces kancerogeneze je dlouhodobý vícestupňový děj. Vyvolávající příčinou mohou být faktory chemické, fyzikální, biologické a genetické. Například mutace protoonkogenů, mutace supresorových genů a postižení genů oprav.
upravit Kancerogeneze
Kancerogenezi lze rozdělit na tři navazující stadia:
- Iniciace – postižení buňky na úrovni DNA. Zahrnuje aktivaci onkogenů, alteraci genů regulujících apoptózu a inaktivaci onkosupresorových genů. To vše má za následek expresi alternativních genových produktů a ztrátu exprese regulačních produktů.
- Promoce – hromadění poškození, funkční a morfologické změny.
- Progrese – porušení kontroly mitózy a projevy neoplastického bujení.
upravit Klasifikace podle úrovně působení
upravit Genotoxické karcinogeny
Genotoxické karcinogeny působí především v první fázi. Poškozují DNA a jejich účinek je zpravidla ireverzibilní. Mají primárně bezprahový účinek. Pro chemické kancerogeny je typický elektrofilní charakter a schopnost vytvářet kovalentní vazby s DNA.
Primární (přímé) karcinogeny mají tyto vlastnosti bez nutnosti biotransformace (např. alkylační látky), sekundární (nepřímé) karcinogeny až po biotransformaci (např. aflatoxiny, polycyklické aromatické uhlovodíky, nitrosaminy).
upravit Epigenetické karcinogeny
Nereagují přímo s DNA. Působí jinými mechanismy (imunosuprese – purinové deriváty, hormonální mechanismy – estrogeny, cytotoxické účinky atd.). Tyto látky se někdy nazývají promotory a navazují na předchozí poškození DNA buňky.
upravit Kompletní karcinogeny
Mají genotoxické i epigenetické účinky.
upravit Klasifikace karcinogenů IARC
International Agency for Research on Cancer (IARC, se sídlem v Lyonu) třídí chemické látky, fyzikální faktory a pracovní procesy podle nebezpečnosti do pěti skupin.
upravit Humánní karcinogeny s dostatečně prokázaným účinkem
První skupinu tvoří nyní 107 položek. Byl u nich prokázán karcinogenní účinek na základě epidemiologických studií u lidské populace. Patří sem:
- Azbest, benzen, benzidin, berylium, 6-mocné sloučeniny chrómu, nikl, minerální oleje, uhelný dehet, saze, vinylchlorid, aromatické aminy (např. benzidin), kadmium, ionizující záření, radon, radium, prach z tvrdého dřeva, formaldehyd, SiO2, složky tabákového kouře, z biologických faktorů např. EB virus, virus hepatitidy B a C, z fyzikálních vlivů např. UV záření.
upravit Potenciálně karcinogenní vlivy
Vyhodnocené na základě experimentálních údajů u zvířat. Pro člověka karcinogenní s vyšším či nižším stupněm pravděpodobnosti:
- 2A – pravděpodobně karcinogenní
Patří sem 59 položek.
- o-toluidin, trichloretylén, polychlorované bifenyly, benzantracen, barviva na bázi benzidinu aj.
- 2B – možná karcinogenní
267 položek
- chloroform, DDT, olovo a jeho anorganické sloučeniny, metylrtuť, nitrobenzen, styren
upravit Látky nehodnotitelné pro nedostatek vědeckých důkazů
508 položek
- chrom a jeho sloučeniny kromě šestimocných, uhelný prach, čaj.
upravit Látky které pravděpodobně nejsou karcinogenní pro člověka
1 položka: kaprolaktam.
upravit Některé vybrané karcinogeny
- Benzen (skupina 1)
Způsobuje leukémie s latencí 5–15 let prostřednictvím reaktivního metabolitu (benzenepoxid). Expozice v chemickém průmyslu – výroba výbušnin, kosmetických přípravků, farmaceutický průmysl, je obsažen v bezolovnatém benzínu jako antidetonační přísada místo původního tetraetylolova.
může být uvolňován při nedostatečné funkci katalyzátoru.
- Vinylchloridmonomer (skupina 1)
Způsobuje angiosarkom jater, hepatom, ca plic, nádory CNS. Reaktivní metabolit (vinylchloridepoxid).
- Aromatické aminy
Benzidin, o-toluidin a další. Způsobují karcinom močového měchýře.
- Koksárenské plyny a PAU
Kamenouhelný dehet, surový minerální olej, PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky). Způsobují karcinom plic a kůže.
- UV záření
- UVC – 100–280 nm, pohlcováno v atmosféře
- UVB – 280–315 nm, absorbováno DNA, vytváří tvorbu vazeb pyrimidin – pyrimidin
- UVA – 315–400 nm, tvorba volných radikálů
Maligní nádory kůže a melanom.
Podrobnější informace naleznete na stránce UV záření.- Ionizující záření
Působí přímo na DNA a vytváří zlomy, ale častěji nepřímo ionizací a tvorbou kyslíkových radikálů. Tyto účinky se nazývají stochastické (náhodné). Pravděpodobnost stochastických účinků se stoupající dávkou stoupá lineárně. Jsou to pozdní účinky ozáření, které jsou pravděpodobně bezprahové. U nižších dávek je bezprahovost a linearita hypotetická.
Pro různé tkáně byl stanoven koeficient rizika, které odhadují pravděpodobnost vzniku nádorového bujení po ozáření terčové tkáně 1 sievertem. Např. pro aktivní kostní dřeň 50/104 Sv, pro tlusté střevo 85/104 Sv, tedy když je 10 000 lidí ozářeno po jednom Sv, objeví se u nich v průběhu 30–40 let 50 přidaných (navíc ke spontánním případům) leukémií a 85 rakovin tlustého střeva. Koeficient rizika je kvantitativním ukazatelem charakterizujícím karcinogenní účinky záření na člověka.
Vysoký koeficient rizika u ca plic, leukémií, dále ca žaludku, colon, štítná žláza, prs, méně ca močového měchýře, jícnu, tumory jater, kostí, kůže a ovária.
Podrobnější informace naleznete na stránce Ionizující záření.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Externí odkazy
- International Agency for Research on Cancer
- Klasifikace vlivů podle IARC
- Karcinogeny (česká wikipedie)
- Carcinogen (anglická wikipedie)
upravit Použitá literatura
- PELCLOVÁ, Daniela, et al. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. s. 133-137. ISBN 80-246-1183-X.
- BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 99. ISBN 80-7184-551-5.
- KŘEMEN, J. Molekulární kancerogeneze. Přednáška pro studenty 1. LF UK. Ústav biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK.
