Klasifikace nádorů

Každá tkáň odebraná z těla pacienta, která je podezřelá z nádorového procesu by měla být doručena na ústav nebo oddělení patologie (patologické anatomie) a zde řádně zhodnocena zkušeným patologem.

Úkolem patologa je morfologicky (event. cytologicky, imunohistochemicky nebo molekulárně-geneticky) danou tkáň prozkoumat a určit typing, grading a staging nádoru.

Typing

Typing je mikroskopické určení typu nádoru.

• Z hlediska biologického chování lze rozdělit nádory do dvou hlavních skupin. Jsou to:

1. benigní nádory;
2. maligní nádory.

Jedná se o dělení nomenklaturní, s prognostikou často nesouvisí (některé maligní nádory lze plně vyléčit; naopak některé benigní nádory mohou pacienta ohrožovat na životě).

• Z hlediska histogenetického rozlišujeme:

1. Mezenchymové nádory (vycházejí z pojiva; obecně se označují jako sarkomy; př. fibrosarkom, hemangiosarkom).
2. Epitelové nádory (vycházejí z epitelu; obecně se označují jako karcinomy; př. bazocelulární karcinom, spinocelulární karcinom, adenokarcinom).
3. Neuroektodermové nádory (vycházejí z neuroektodermových buněk; př. maligní melanom).
4. Germinální nádory (vycházejí z germinálních buněk; postihují především gonády, ale mohou se vyskytovat i extragonadálně např. v mediastinu; př. seminom, yolk-sac tumor, embryonální karcinom, teratom).
5. Choriokarcinom (vychází z trofoblastu, často je součástí smíšených nádorů).
6. Mezoteliom (vychází z mezotelu; postihuje pleuru, perikard nebo peritoneum).

Podle WHO klasifikace patolog každému nádoru přiřadí osmimístný číselný kód, který je lomený číslem 1-3 (1 označuje nádor benigní, 2 nádor hraniční, 3 nádor maligní).

Celý kód by mohl vypadat například takto: 4357-8907/1.

Grading

Grading je mikroskopické určení stupně diferencovanosti (vyzrálosti) nádoru. Označuje se písmenem G. Jedná se o důležitý prognostický a prediktivní údaj. Obvykle platí, že čím je nádor méně diferencovaný, tím je agresivnější, ale zároveň citlivější k léčbě.

1. G_x (nelze stanovit stupeň diferenciace)
2. G₁ (dobře diferencovaný nádor)
3. G₂ (středně diferencovaný nádor)
4. G₃ (málo diferencovaný nádor)
5. G₄ (nediferencovaný nádor)

Staging

[editovat část]

Obsah 1 Typing 2 Grading 3 Staging 4 Odkazy 4.1 Použitá literatura

Staging je určení rozsahu nádoru. Ke stagingu se používá celá řada systémů. Nejfrekventovanější je systém TMN.

	TMN
pTMN	postoperační, patologická klasifikace
yTMN	postterapeutická klasifikace
rTMN	klasifikace recidivy

• T (tumor; označuje velikost nádoru)

1. T_x (velikost nelze stanovit)
2. T₀ (není)
3. T₁
4. T₂
5. T₃
6. T₄ (prorůstá do okolních tkání – kůže, atd.)
7. T_is (carcinoma in situ)

• N (nodus; říká, zda-li jsou postiženy regionální lymfatické uzliny)

1. N_x (nelze stanovit)
2. N₀ (regionální lymfatické uzliny nejsou postiženy)
3. N₁
4. N₂
5. N₃

• M (metastázy; říká, zda-li došlo k založení vzdálených metastáz)

1. M_x (nelze stanovit)
2. M₀ (metastázy nejsou přítomny)
3. M₁ (metastázy jsou přítomny)

Ve finále se vytvoří 5 stádií s rozdílnou prognózou:

• St.0 – carcinoma in situ; bez metastáz
• St.1 – malý, invazivní karcinom; bez metastáz
• St.2 – větší invazivní karcinom; může být nevelké postižení uzlin
• St.3 – rozsáhlý invazivní karcinom; rozsáhlé postižení uzlin
• St.4 – vzdálené metastázy při jakémkoli rozsahu primárního nádoru

Z dalších stagingových systémů je nutno zmínit:

• Dukes systém (I–III): používá se pro staging kolorektálního karcinomu.
• FIGO systém (International Federation of Gynecology and Obstetrics) (I-IV): používá se pro staging karcinomu děložního čípku.
• Klasifikace dle Clarka a Breslowa: používá se pro staging maligního melanomu.

Odkazy

Použitá literatura

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2010-03]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/onko_JB.doc>.

• PETRUŽELKA, Luboš a Bohuslav KONOPÁSEK, et al. Klinická onkologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0395-0.