Kořenová nástavba

Hlavním úkolem kořenových nástaveb je doplnit korunkovou část zubního pahýlu do požadovaného tvaru, který má zajistit retenci fixní náhrady a zároveň vytvořit dostatek prostoru pro plášť korunky a ochránit zub (kořen) před frakturou.

Obsah 1 Zhotovení 2 Indikace 3 Kontraindikace 4 Typy 4.1 Jednoduché kořenové nástavby 4.2 Složené kořenové nástavby 4.3 Kořenové čepičky 5 Možnosti zhotovení 5.1 Kovové lité kořenové nástavby 5.1.1 Semikonfekční nástavba 5.1.2 Celolité kořenové nástavby 5.1.3 Prefabrikované čepy 5.2 Keramické kořenové nástavby 6 Odkazy 6.1 Použitá literatura

upravit Zhotovení

• Nepřímo – v laboratoři (kovové, keramické).
• Přímo – v ordinaci (s použitím prefabrikátů – většinou konfekční čepy se závitem či bez něj určené pro plastickou dostavbu v dutině ústní).

upravit Indikace

Kořenové nástavby jsou indikované:

• tam, kde je ohrožena rezistence pahýlu nebo retence umělé korunky,
• tam, kde je klinická korunka destruována kazem, úrazem nebo je zeslabená rozsáhlými výplněmi,
• zuby již dříve endodonticky ošetřené.

upravit Kontraindikace

• Nedostatečně dlouhý nebo neprůchodný (= endodonticky neošetřitelný) kořenový kanálek.
• Kořen poškozený zubním kazem nebo frakturou zasahující hluboko subgingiválně nebo hluboko do alveolu.
• Periapikálně cystické ložisko nebo nezhojená periapikální léze s klinickými projevy.

upravit Typy

upravit Jednoduché kořenové nástavby

• poměr kořenová a korunková část = minimálně 2:3;
• poměr průměru kořenového čepu a kořene po obvodu 1:3 (tj. kořenová část nástavby má zaujímat 1/3 průměru kořene zubu);
• ponecháme použitelné tvrdé zubní tkáně korunkové části zubu.

upravit Složené kořenové nástavby

Složené kořenové nástavby jsou vhodné zejména pro vícekořenové zuby s disparalelními kořenovými kanálky. Indikovány jsou v případě výrazné disparalelity kořenových kanálků. Pro hlavní kotvení využíváme nejsilnější kořen (palatinální u horních M, distální u dolních M, u P záleží na anatomických poměrech). Ostatní pravidla jsou stejná jako u jednoduchých.

upravit Kořenové čepičky

Kořenové čepičky jsou nástavby s litou obroučkovou bazí.

• Poměr kořenové a korunkové části 1:1;
• gracilní nebo oslabené kořeny;
• paramarginální preparace s cirkulárním nebo semicirkulárním zaobleným schůdkem;
• součástí nástavby může být axiální zásuvný spoj nebo třmen;

upravit Možnosti zhotovení

• Vždy nepřímý postup;
• rozdělujeme jen ordinační fázi (vymodelování nástavby přímo z vosku nebo z plastu – i s pomocí prefabrikovaného čepu);
• vyrobení nástavby v laboratoři na základě otisku.

upravit Kovové lité kořenové nástavby

upravit Semikonfekční nástavba

• spojením prefabrikovaného konfekčního kovového kořenového čepu a korunkové části odlité z vhodné slitiny;
• korunková nástavba se na konfekční čep modeluje přímo v ústech pacienta ze spalitelné samopolymerující pryskyřice nebo se konfekční čep pomocí otisku přenese na model.

upravit Celolité kořenové nástavby

• pomocí prefabrikovaných beze zbytku spalitelných plastových čepů, které použijeme při otiskování;
• běžně zhotovujeme otisk pomocí silikonových hmot metodou dvojího míchání (jednodobá dvoufázová technika) nebo polyéterovými hmotami (jednodobé jednofázové otiskování).

upravit Prefabrikované čepy

• cylindrické – velmi dobrá retence, náročné na preparaci, zeslabuje kořen zubu zejména v apikální třetině  pro mohutnější kořeny;
• kónický – vysoká přesnost, snadná adaptabilita, menší ztráta tkání kořenového kanálku, horší retence, větší ztráta zubních tkání v krčkové oblasti kořene;
• cylindro-kónický – přibližně anatomický tvar  kónický v apikální 1/3, cylindrický v cervikální 1/3.

upravit Keramické kořenové nástavby

• zlepšují estetiku nekovových korunkových náhrad;
• vysoce biokompatibilní;
• barevné sladění s kořenovým dentinem vytváří dobré podmínky pro estetiku „červené a bílé“, tj. dáseň – zub.

upravit Odkazy

upravit Použitá literatura

• HUBÁLKOVÁ, Hana a Jana KRŇOULOVÁ. Materiály a technologie v protetickém zubním lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.

• KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. 0 s. ISBN 80-902118-9-5.

• MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.

• SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty pro posluchače stomatologie. 1. vydání. Aviceum, 1984. 392 s. 

• DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.