Kožní adnexa

Latinsky nexus znamená spojení, adnexa jsou připojené orgány a jako kožní adnexa označujeme přídatné orgány kůže, deriváty epidermis: potní a mazové žlázky, nehty, vlasy. Podle lokalizace patří mezi kožní adnexa i mléčná žláza.

Obsah 1 Mazové žlázy 2 Apokrinní žlázy 3 Ekrinní potní žlázy 4 Chlupy a vlasy 4.1 Složení 4.1.1 Melanocyty 4.1.2 Vlasový folikul 4.1.3 Musculus arrector pilli 4.2 Rozdělení 5 Nehty 6 Odkazy 6.1 Související články 6.2 Zdroj 6.3 Použitá literatura

Mazové žlázy

• Holokrinní – maz vzniká rozpadem buňky;
• v horní polovině koria, ústí do vlasových folikulů (ale i bez vlasu), spolu s ním tvoří tzv. pilosebaceózní jednotku;
• seboroická lokalizace – obličej (nos a okolí), horní části prsou a zad;
• nejsou na dlani a ploskách;
• patří k nim také glandulae Meibomi et preputiales Tysoni;
• sekrece ovlivňovaná hormony.

[editovat část]

Apokrinní žlázy

• Výskyt: axilly, perigenitálně, perianálně, prsní bradavky a dvorce.
• Jedná se o dekapitační sekreci.
• Jsou uloženy hluboko, na rozhraní koria a podkoží.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

[editovat část]

Ekrinní potní žlázy

• Tvoří pot − spolu s mazem tvoří ochrannou bariéru, důležité pro termoregulaci.
• Jsou malé, všude kromě nehtového lůžka, červeně rtů, glans penis, klitoris, prepucia a labia minora.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

[editovat část]

Chlupy a vlasy

• Jsou to vláknité keratizované struktury nacházející se po celém těle kromě palma manus, planta pedis, červeně rtů, labia minora, clitoris a glans penis;
• na povrchu těla je přibližně 60 chlupů na cm²;
• vlasy jsou nejdelší chlupy na lidském těle, vyrůstají na vlasaté části hlavy v množství cca 600 vlasů na cm²; charakter vlasu, tedy jako barva a tloušťka, se mění v závislosti na lokalizaci, rase, věku a pohlaví.

Složení

• Volná část – scapus pilli, část zanořená do kůže je kořen – radix pilli;
• v hloubce končí ztluštěním, tzv. vlasová cibulka – bulbus pilli (zárodečná matrix);
  • zespodu se do vlasové cibulky noří část vazivové pochvy – vlasová papila, která obsahuje četné cévy;
  • buňky vlasové cibulky obklopující vlasovou papilu jsou cylindrické, nasedají na dobře vyvinutou bazální laminu a jsou ekvivalentní buňkám stratum basale epidermis – mitoticky se dělí a jejich dceřiné buňky se dostávají do vyšších oblastí vlastního vlasu a jeho vnitřní epitelové pochvy.
• dřeň vlasu – medulla pilli, tvoří ji velké vakuolizované neúplně keratizované buňky, které jsou lokalizované ve střední části bulbus pilli nad vlasovou papilou;
• kůra vlasu – cortex pilli, tvoří ji buňky těsně obklopující centrální oblast bulbus pilli, diferencují se na buňky vřetenovitého tvaru, keratinizují a zůstávají pevně spojené;
  • vrstva kubických buněk směrem dále k periferii bulbus pilli se postupně mění na buňky cylindrické, ve směru vertikální osy se oplošťují a úplně keratinizují; ukládají se vzájemně svými konci přes sebe, takže jejich volné konce směřují apikálně ke konci volného vlasu, což připomíná uložení "tašek na střeše".

Melanocyty

• Jsou buňky uložené mezi epitelovými buňkami na bazi bulbus pilli.
• Na jejich aktivitě závisí barva vlasu.
• Pigment je předávaný buňkám kůry a dřeně vlasu – stejným způsobem jako keratinocytům v epidermis.
• Většinou je tmavohnědým pigmentem eumelanin, pro zrzavé vlasy feomelanin.

Vlasový folikul

Je tvořen kořenem obaleným vnější a vnitřní epitelovou pochvou.

1. Vnitřní epitelová pochva se diferencuje z okraje bulbus pilli, kompletně obaluje počáteční úsek radix pilli, její buňky postupně degenerují a deskvamují (ztrácí se na úrovni, kde do vlasového folikulu ústí mazová žláza).
   • Skládá se ze 3 vrstev:
     1. Kutikula pochvy – obdobná struktura jako kutikula vlasu, avšak volné konce směřují opačně, tedy směrem k bulbus pilli; buňky obou kutikul jsou do sebe zaklíněné a společně jsou posouvány apikálním směrem.
     2. Huxleyova vrstva – 1–3 řady oploštělých kubických buněk, které mají v cytoplazmě výrazné eosinofilní trichohyalinové granule.
     3. Henleyova vrstva – ploché epitelové buňky, které mají charakter stratum lucidum epidermis.
2. Vnější epitelová pochva je vrstva buněk okolní kůže, která se zanořuje do dermis okolo kořene vlasu a jeho vnitřní epitelové pochvy.
   • Plně vyvinutá epidermis se nachází v apikální oblasti folikulu, v hlubších partiích se ztenčuje a nacházíme zde vrstvy odpovídající stratum germinativum epidermis.
   • Obsahuje také velké světlé buňky bohaté na glykogen.

• Okolo vnější epitelové pochvy nacházíme vazivovou pochvu složenou z vnitřních cirkulárně a vnějších longitudinálně uspořádaných elementů vazivové tkáně, mezi oběma vrstvami se jsou uloženy kapiláry a nervová vlákna.
• Po vypadnutí vlasu se na konci provazců buněk vnější epitelové pochvy vytvoří nový bulbus pilli, do této struktury vroste nově vytvořená vazivová papila s cévami a je zahájen růst nového vlasu.

Musculus arrector pilli

Je svazek hladkých svalových buněk, který přemosťuje mazovou žlázu, je připojený k vazivové pochvě a do stratum papillare corii a svou kontrakcí napřimuje vlas, ulehčuje vyprázdnění mazové žlázy a způsobuje depresi kůže v místě, kde je v dermis zakotvený („husí kůže)“.

Rozdělení

• lanugo (chmýří) – fetální a terminální (chloupky), velusový vlas, terminální vlas;
• pilli longi – vlasy kštice, vousy, chlupy podpaží, ohanbí a další ochlupení;
• pilli breves – obočí, chloupky v nose, chloupky v ústí zevního zvukovodu.

[editovat část]

Nehty

• Rohová ploténka vyrůstající z nehtové matrix, skládá se z tvrdého keratinu, který se neolupuje
• bílá skvrna – lunula
• kožní val nehtu – paronychium, vzadu přechází v eponychium
• roste 0,045 mm denně
• celý naroste za 6–12 měsíců

[editovat část]

Odkazy

Související články

• Mazové žlázy
• Apokrinní žlázy
• Ekrinní potní žlázy
• Chlupy a vlasy
• Nehty
• Anatomie kůže
• Fyziologie kůže
• Histologie: Kůže tlustého typu (histologický preparát) | Axilla/histologický preparát

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 30.11.2010]. <http://jirben2.chytrak.cz/>.

Použitá literatura

• ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. ISBN 978-80-7262-371-6.