Kolimátor

Kolimátor je olověné (někdy i wolframové), několik cm vysoké zařízení před scintilačním krystalem, filtrující a fokusující dopady fotonů γ záření na scintilační krystal. Absorbuje všechny fotony letící jiným než kolmým směrem na přístroj a tím se zajišťuje optimální ostrost obrazu. Rozlišení i citlivost kolimátoru se rapidně zhoršuje s přibývající vzdáleností od sledovaného objektu, proto musí být co nejblíže pacientově tělu.

Obsah 1 Rozdělení kolimátorů 1.1 Podle tvaru[1][2] 1.2 Podle energií[2] 2 Odkazy 2.1 Související články 2.2 Použitá literatura 2.3 Reference

upravit Rozdělení kolimátorů

Kolimátory se rozdělují podle tvaru, energií, pro které mohou být použity a podle prostorové rozlišovací schopnosti a citlivosti kolimátoru (dány tloušťkou kolimátoru, hustotou otvorů, tloušťkou přepážek).

upravit Podle tvaru^[1][2]

• Mnohootvorový kolimátor s paralelními otvory – kolimátor s řádově tisícovým množstvím otvorů, které jsou v rovnoběžné ose s detektorem. Obraz objektu má tak stejnou velikost. Tento typ kolimátoru se užívá nejčastěji.
• Kolimátor divergentní – kolimátor s otvory rozbíhajícími se ke zdroji záření. Umožňuje tím získat větší obraz než je plocha krystalu, ale s menší citlivostí i prostorovým rozlišením (zabere větší plochu než je plocha detektoru).
• Kolimátor konvergentní – kolimátor s otvory sbíhajícími se ke zdroji záření. Tím se získává zvětšený obraz malého orgánu se zvýšenou citlivostí i prostorovým rozlišením (rozprostře malou plochu objektu na větší plochu detektoru).
  

  

  pinhole
• Jednootvorový kolimátor typu pinhole – nálevkovitý kolimátor s otvorem o průměru 3–5 mm. Poskytuje zvětšený obraz s nejvyšším polohovým rozlišením, ale nízkou citlivostí (prodlužuje dobu vyšetření). Je určen ke sledování velmi malých orgánů (např. štítné žlázy, varlat).
• Kolimátor typu fan beam^[2]– tento typ má ohnisko v transverzálním směru a přitom je paralelní v axiálním směru. Díky tomu má až o 50 % vyšší prostorové rozlišení než paralelní typ. Užití má v tomografickém snímání mozku.

upravit Podle energií^[2]

• pro zářiče nízkých energií do 160 keV (např. ^99mTc, ²⁰¹Tl, ¹²³I)
• pro zářiče středních energií do 300 keV (např. ¹¹¹In, ⁶⁷Ga)
• pro zářiče vysokých energií do 400 keV (např. ¹³¹I, ¹⁸F)

Toto rozdělení je důležité pro tloušťku přepážek kolimátoru. Pokud by byl použit zářič vysoké energie na kolimátor pro nízkou energii, přepážky by propouštěly některé fotony a ty by působily rozmazanost celkového obrazu.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Scintigrafie
• SPECT
• Gamakamera

upravit Použitá literatura

• NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 432-433. ISBN 80-247-1152-4.

• KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. vydavatel, 2007. 185 s. s. 39. ISBN 978-80-903584-9-2.

upravit Reference

1. ↑ NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 432-433. ISBN 80-247-1152-4.
2. ↑ ^{a b c} KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. vydavatel, 2007. 185 s. s. 39. ISBN 978-80-903584-9-2.