Kontrastní látky
 | Článek byl zkontrolován učitelem | |||
| Tento článek byl zkontrolován učitelem. | ||||
| Podpis: MUDr. Martin Mašek, PhD. | ||||
| Tuto šablonu smějí vkládat jen vyučující. | ||||
- Fyzikálního principu zobrazovací metody:
- Rentgenové záření (RTG, skiaskopie, CT, angiografie).
- Ultrazvuk (kontrastní ultrazvuk, CEUS).
- Magnetická rezonance.
- Způsobu podání:
- Systémově (intravenózní, intraarteriání podání).
- Endoluminálně a do preformovaných prostor (GIT, žlučové cesty, peritoneální dutina, píštěle).
Obsah |
upravit Skiagrafie
Při skiagrafii se kontrastní látky používají jen výjimečně – např. pro označení polohy mammil, které mohou mimikovat patologický ložiskový stín.
upravit Skiaskopie
U valné většiny vyšetření je podání kontrastní látky nezbytné. Výjimku tvoří např. skiaskopie bránice.
Pro vyšetření trávící trubice se užívá Baryová či jodová kontrastní látka. Baryová kontrastní látka se nesmí použít v případě podezření na perforaci či neprůchodnost trávící trubice. Baryová kontrastní látka dosahuje lepšího kontrastu, kromě odlitkové náplně je možno zobrazit i náplň reliefovou.
- Reliefové náplně dosáhneme:
- podáním doušku vody u vyšetření jícnu,
- přidáním šumáku při vyšetření žaludku,
- methylcelulosou u enteroklýzy,
- insuflací vzduchu u irrigografie,
… ovšem vše až po podání baryové kontrastní látky.
|
Irrigografie: tumorosní stenóza sigmatu |
upravit Angiografie
Angiografii nelze bez podání kontrastní látky vůbec provádět. Obvykle se používá jodová kontrastní látka, nicméně k zobrazení lze užít i negativní kontrastní látky (zřídka).
|
Angiografie: stenóza renálních tepen |
upravit Ultrazvuk
Pro ultrazvukové vyšeření není zapotřeba kontrastní látky. Výjimku tvoří speciální dynamické vyšetření (CEUS – Contrast Enhanced UtraSound) např. jater, kdy se i.v. podává kontrastní látka ve formě mikrobublinek.
|
CEUS: obrovský hemangiom jater |
upravit Výpočetní tomografie (CT)
Podání kontrastní látky se řídí indikací vyšetření a klinickou otázkou.
Některá vyšetření lze provádět nativně (bez kontrastní látky), např. HRCT plic, CT kostí, CT mozku k vyloučení krvácení.
Ve většině vyšetření se ale kontrastní látka podává jak i.v. (během vyšetření), tak i per os (vyšetření břicha), někdy i do preformované dutiny (fistulografie, peritoneografie).
U výpočetní tomografie je nutné správné časování nitrožilního podání kontrastní látky – vyšetření lze pak provést v arteriální, portální, venosní, vylučovací, či odložené fázi. Nitrožilně se podává jodová kontrastní látka. Pro přesné načasování vyšetření v arteriální fázi (CT angiografie) se užívá metoda bolus-trackingu: během aplikace kontrastní látky přístroj skenuje nízkodávkovým skenem zvolený objem a vyšetření spustí až po dosažení prahové hodnoty. Perorálně se podává ředěná jodová kontrastní látka, voda (u enterochromafinních tumorů) či roztok mannitolu (u CT enterografie).
|
CT břicha: rutinní CT břicha po perorální přípravě a intravenosním podání jodové kontrastní látky |
upravit Magnetická rezonance (MRI)
Nitrožilně se podává gadoliniová kontrastní látka – opět záleží na vyšetřované oblasti a klinické otázce.
upravit Nežádoucí účinky kontrastních látek
Jodová kontrastní látka:
- anafylaxe, bronchospasmus, hypotenze, vazovagální reakce, nevolnost, zvracení, erytém
- kontrastní nefropatie:
- důležitá je prevence – hydratace,
- u renální insuficience pečlivě zvážit indikaci, dop. max množství podané kontrastní látky,
- vyšší riziko u diabetiků.
- Biguanidy: riziko lactacidózy, doporučeno dočasně vysadit.
- Nekorigovaná hypertyreóza: kontrastní látka může vyvolat thyreotoxickou krizi.
- Před scintigrafií štítné žlázy nepodávat jodovou kontrastní látku (nutnost jodové karence).
Gadoliniové kontrastní látky
- Nefrogenní systémová fibróza: opožděná vzácná, ale velmi těžká komplikace.
