Krevní skupiny
Krevní skupiny se určují podle antigenů na membráně červených krvinek. Jako antigeny se mohou uplatňovat glykolipidy, sacharidy, glykoproteiny nebo proteiny. V současné době se rozlišuje kolem 30 různých systémů krevních skupin.
Nejdůležitější a nejznámější je systém AB0, Rh faktor (negativita matky z hlediska tzv. antigenu D – t.j. Rh faktoru – a pozitivita dítěte může způsobit hemolytickou nemoc novorozenců) a MNS systém, kdy zvláště přítomnost anti–S protilátek u příjemce může způsobit potransfúzní hemolýzu. Dále existuje např. systém antigenu Kell (inkompatibilita může způsobit autoimunní hemolytickou anémii a hemolytickou nemoc novorozenců). Přítomnost plazmatických protilátek proti antigenům jiným než systémů AB0 a Rh je vzácná, avšak pokud se objeví, může způsobit vážné potransfúzní reakce. Tyto protilátky označujeme jako nepravidelné protilátky.
upravit AB0(H) systém
V systému AB0(H) rozeznáváme čtyři základní typy krevních skupin: A, B, AB a 0. Liší se přítomností aglutinogenů A a B. Ty se nacházejí na povrchu erytrocytu. Jedinec skupiny A má i aglutinogen A a nemá aglutinin Anti-A. Analogicky je tomu i u ostatních krevních skupin. To, že nemá jeden jedinec aglutininy (protilátky) proti vlastním aglutinogenům (antigenům), popisuje Landsteinerovo pravidlo. Jedinec skupiny 0 má aglutininy Anti-A a Anti-B a antigen H, což je antigen vzniklý připojením pouze jednoho monosacharidu na prekurzovou molekulu. Pokud se na prekurzorovou molekulu nenaváže žádný monosacharid, pak vznikne vzácný antigen Bombay. Antigen A má několik forem. Nejvíce zastoupenými v populaci jsou formy A1 (80 %) a A2 (< 20 %).
| Procentuální zastoupení jednotlivých krevních skupin v populaci Evropy[1] | |||
|---|---|---|---|
| 0 | A | B | AB |
| cca 40 % | cca 40 % | cca 10 % | < 10 % |
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Reference
- ↑ http://fyziologie.lf1.cuni.cz/Data/Documents/EB418D61-2403-4EF9-B60E-7B11756B0B23/protokoly_1b_v051.pdf
upravit Použitá literatura
- TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
|
Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. |
