Krvácení (první pomoc)

Z WikiSkript

Krvácení (haemorrhagia) znamená výstup plné krve mimo cévy. Ve větší míře (více jak 1,5–2 litry) se jedná o život ohrožující stav, který je nutné neprodleně řešit.

Rozdělení[upravit upravit | editovat zdroj]

Krvácení dělíme na:

  • Tepenné: Krev je okysličená, světlá, v ráně pulzuje.
  • Žilní: Krev je odkysličená, tmavší, z rány vytéká.
  • Vlásečnicové: Krev z povrchových cév.
  • Smíšené: Nejčastější, smíšené krvácení tepenné i žilní.


Dále krvácení dělíme na:

  1. vnější;
  2. vnitřní;
  3. z tělních otvorů.

V případě první pomoci je nutné určit, o jaký typ krvácení se jedná, abychom správně stanovili postup ošetření.

Laická první pomoc[upravit upravit | editovat zdroj]

Raněného vždy posadíme nebo položíme. Pokud je to možné (například u poraněných končetin), zvedneme krvácející místo nad úroveň srdce. Stavíme krvácení, voláme sanitku, provádíme protišoková opatření a uklidňujeme poraněného i okolí.

Krvácení vnější[upravit upravit | editovat zdroj]

Je krvácení z rány na těle, tedy vidíme porušení kůže, které může být různé hloubky. Rány mohou vznikat různými mechanizmy, ale pro potřebu první pomoci je vždy nutné zastavit krvácení z nich. K tomu můžeme využít tyto možnosti:

schéma tlakového obvazu
  • Prsty v ráně: Prsty (pro vlastní bezpečí v rukavicích!) stiskneme krvácející cévu oproti kosti přímo v ráně.
  • Tlakové body: Místa, kde probíhají tepny relativně povrchově a lze je tedy oproti kosti stlačit. Dnes se neužívají.
  • Tlakový obvaz: Nejužívanější a nejbezpečnější metoda zástavy krvácení před příjezdem sanitky. Obvaz se skládá ze tří vrstev:
  1. Krycí vrstva: Má být sterilní a přikládá se přímo na ránu. Pokud nemáme nic sterilního, použijeme nejčistější materiál, který máme u sebe.
  2. Tlaková vrstva: Vrstva savého materiálu, která působí tlakem na ránu. Můžeme použít až 3.
  3. Upevňovací vrstva: Používáme ji k přichycení předchozích vrstev na ránu.
  • Zaškrcovadlo: Krajní řešení zástavy masivního krvácení. Při správném přiložení efektivně zastavuje krvácení, ale působí zhmoždění tkáně v místě přiložení a zároveň poškození tkáně za místem přiložení, dále od srdce.
  • Použití:
  • Jako zaškrcovadlo můžeme použít pruh látky nebo gumy (dráty či šňůrky jsou nevhodné, protože jsou příliš úzké a poškozují tkáň)
  • Přikládá se pouze na končetiny nad ránu směrem k srdci, ale ne na klouby.
  • Pevně se utáhne tak, aby do končetiny neproudila krev. Takže se zastaví krvácení, není hmatný puls a končetina je bledá a chladná. (Pokud natéká, rudne a je teplá, je potřeba zaškrcovadlo více přitáhnout.)
  • Zapíšeme čas přiložení zaškrcovadla a už ho nepovolujeme. Pokud možno zaškrcenou končetinu chladíme.
  • Přikládá se pouze v těchto případech:
  1. Pokud prosakuje i třetí tlaková vrstva tlakového obvazu
  2. Pokud je v krvácející ráně zároveň přítomno i cizí těleso nebo kost
  3. Pokud se jedná o ztrátové poranění – amputace nebo jiné velké rozdrcení tkáně
  4. Pokud je zachránce sám na více raněných a přiložení zaškrcovadla mu umožní pomoci dalším lidem. (V tomto případě je možné do deseti minut zašrcovadlo sejmout a ránu ošetřit tlakovým obvazem. Později již ne.)

Krvácení vnitřní[upravit upravit | editovat zdroj]

Je krvácení probíhající uvnitř těla, tedy v první pomoci bez možnosti prohlédnout si ránu. Může být důsledkem úrazu (rána nebo náraz do břicha, hrudníku či bederní krajiny) nebo některých chorobných stavů (ruptura aneuryzmatu, pokročilá vředová choroba žaludku či duodena,...). Do tělních dutin může člověk snadno vykrvácet, proto je v tomto případě nutné okamžitě volat sanitku.

  • Projevy:
  • bolest promítající se z místa vnitřního krvácení na povrch těla;
  • zřetelně narůstající známky slabosti s příznaky nastupujícího šoku (tachykardie, mělké dýchání, bledost, neklid, apatie);
  • v některých případech lze pozorovat hematom, otok či ztvrdnutí dané části těla.
  • Krvácení do dutiny břišní:
  • dochází zde především k poranění bohatě prokrvených orgánů (slezina, játra).
  • Krvácení do dutiny hrudní:
  • dochází zde především ke krvácení z mezižeberních cév při zlomeninách žeber, v těžších případech při poranění plic.
  • poranění srdce a velkých cév vede většinou k masivnímu krvácení s rychlou smrtí.
  • Krvácení do měkkých tkání:
  • vzniká při rozsáhlejším pohmoždění podkoží, svalů a velkých kloubů.
  • ztráty krve mohou být velké (u stehenního svalstva až 2,5l, bérce až 1l, paže až 800ml, předloktí až 400ml).
  • Krvácení do dutiny lební:
  • není standardním zástupcem zde zmiňovaných krvácení.
  • většinou nevyvolává šok, ale může mít závažné život ohrožující komplikace a následky.
  • První pomoc:
  • urychleně volat záchrannou službu;
  • raněného položíme a zvedneme dolní končetiny alespoň v úhlu 30 stupňů;
  • provedeme protišoková opatření (postiženému zajistíme tepelný komfort, uklidňujeme ho a nedáváme mu nic jíst ani pít).

Krvácení z přirozených tělních otvorů[upravit upravit | editovat zdroj]

Je to forma vnitřního krvácení, které odtéká přirozenými tělními otvory ven (nevidíme poškození, ale vidíme krev).

  • Krvácení z nosu:
  • postiženého necháme vysmrkat;
  • předkloníme postiženému hlavu;
  • pevně stiskneme kořen nosu (po pěti minutách pomalu uvolníme, pokud stále krvácí, opakujeme postup. Pokud ani po třetím stisknutí nepřestává krvácet, zajistíme lékařský dohled);
  • lze přiložit studený obklad nad kořen nosu a zátylek (primárně pro psychický efekt na postiženého);
  • nikdy netamponujeme ani ničím nevycpáváme (tyto techniky ponecháváme vybaveným specialistům).
  • Krvácení ze zvukovodu:
  • vzniká nejčastěji při poranění zevního zvukovodu a bubínku (cizím tělesem, tlakovou vlnou − např. při výbuchu či potápění);
  • první pomoc:
  • přiložíme odsávací obvaz;
  • zajistíme odborné ORL vyšetření (v případě většího krvácení nebo alterace vědomí postiženého voláme sanitku);
  • nikdy netamponujeme ani ničím nevycpáváme (tyto techniky ponecháváme vybaveným specialistům).
  • Krvácení z dutiny ústní:
  • vzniká nejčastěji poraněním jazyka, měkkého patra či nosohltanu.
  • první pomoc:
  • pokoušíme se zastavit krvácení stiskem přímo v ráně (jazykem či tamponem), v případě krvácení po vyraženém zubu necháme postiženého zkousnout tampon.
  • Zvracení krve:
  • nejčastěji je to příznak interního onemocnění (krvácení z jícnových varixů, krvácení ze žaludečních vředů,...), ale může být i příznakem poranění vnitřních orgánů úrazem.
  • první pomoc:
  • voláme sanitku;
  • postiženého ošetřujeme vleže na zádech s pokrčenými dolními končetinami a hlavou na stranu;
  • přikládáme studené obklady na břicho, pokud postižený spolupracuje, můžeme ho nechat spolknout malé kostky ledu.
  • Vykašlávání krve:
  • nejčastěji u závažných plicních onemocnění (tuberkulóza,...), ale může vzniknout i v důsledku úrazu.
  • první pomoc:
  • přivoláme lékaře;
  • ošetřujeme v polosedě, zajišťujeme klid;
  • přikládáme studené obklady na hrudník.
  • Krvácení z močových cest, pohlavních orgánů a konečníku:
  • nejčastější příčinou krvácení je provázející dlouhodobé onemocnění orgánů těchto soustav. Méně častým původcem jsou úrazové děje. Nejnebezpečnější bývají gynekologická krvácení (po porodu či potratu).
  • první pomoc:
  • voláme sanitku;
  • přikládáme odsávací vrstvu k místu, odkud odtéká krev;
  • ošetřujeme vleže na zádech s pokrčenýma nohama (u gynekologických krvácení ženám překřížíme nohy).

Rozšířená zdravotnická první pomoc[upravit upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Krvácení.



Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • JUKL, Marek, et al. Zdravotnický instruktor Českého červeného kříže. 1. vydání. Praha : Český červený kříž, 2002.