Kvantové jevy

V kvantové mechanice je základní konstantou kvantum účinku, tzv. Diracova konstanta ħ = 1,05 × 10^-34 J.s. S Planckovou konstantou (h = 6,63 × 10^-34 J.s) souvisí vztahem ħ = h / 2π.

Moment hybnosti kruhového orbitálního pohybu částice může nabývat pouze hodnot, které jsou násobky Diracovy konstanty, podobně je to s průmětem orbitálního momentu hybnosti do souřadnicových os atomů.

Magnetický moment daný rotací částice okolo vlastní osy je spin (fermiony X bosony).

Elementární částice a z nich utvořené systémy mají zároveň korpuskulární i vlnové vlastnosti. Pohyb každé částice je tedy spjat s šířením hmotnostních vln (λ = h / m × v = h / √2mE; de Broglieho vlnová délka).

Energie fotonu je svázána s vlnovou délkou světelné vlny vztahem E = h × f = hc / λ.

Korpuskulárně-vlnový charakter částic má ten důsledek, že není možné přesně určit současně polohu částice a její hybnost (rychlost): Heisenbergova relace neurčitosti Δ r Δp ħ

Také platí, že čím déle existuje příslušný energetický stav, tím přesněji můžeme určit jeho energii: Δ E Δt ħ

Zákony pohybu v kvantové mechanice jsou popsány Schrödingerovou rovnicí, jejíž druhá mocnina její absolutní hodnoty = hustota pravděpodobnosti výskytu částice.

Vlnová délka je vzdálenost, kterou světlo urazí za dobu jedné periody (λ = c × T = c / f)

Elektron urychlený potenc. rozdílem 1 V má energii 1eV: 1 J = 1 C ×. 1 V => 1 eV = 1,6 × 10^-19 J

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

upravit Odkazy

upravit Zdroj

• KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <http://uloz.to/1162346/biofot.doc>.