Laboratorní vyšetření buněčné imunity

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
Hodnoceno 2x, počet editací 8, počet autorů 6   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)   
star1-1 star2-1 star3-1 star4-0 star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Cílem laboratorních metod vyšetřování buněčné imunity je stanovení základních buněk podílejících se na imunitní odpovědi. Odebírá se periferní krev, používají se imunohistochemické metody.

upravit upravit Morfologické testy

Pomocí krevního obrazu určíme základní buňky, jejich morfologické defekty a počty. Nejvíce se zajímáme o T-lymfocyty a B-lymfocyty, resp. o jejich subpopulace (liší se membránovými povrchovými znaky). Princip detekce je založen na fluorometrii a fluorescenci. T-lymfocyty mají marker CD3, navážeme tedy monoklonální protilátky proti CD3 a označíme je fluorochromem, promyjeme a navázané detekujeme:

upravit upravit Funkční testy

Používají se i testy detekující funkci jednotlivých typů buněk.

Testy sekrece cytokinů

Detekujeme vlastní antigen (cytokin) imunohistochemicky nebo cytometricky. TH2-lymfocyty produkují především IL-4. Nemají charakteristický membránový znak.

Testy proliferace antigenu

Míra schopnosti proliferace pomocí mitogenů (např pokeweed). Nárust buněčné popluace detekujeme cytometricky nebo inkorporací radioaktivního thymidinu, měříme radioaktivitu (čím více thymidinu, tím větší proliferační aktivita).

Funkční test aktivity neutrofilů

Suspenze leukocytů se smíchá s kvasinkami nebo partikulemi a sleduje se schopnost fagocytózy. Dále lze sledovat intracelulární mechanismy zabíjení. Měříme oxidační aktivitu buněk v suspenzi (změna barvy, uvolňování fotonů), aktivitu enzymů. Lze detekovat i počet fagocytujících partikulí.


upravit upravit Odkazy

upravit upravit Související články

upravit upravit Použitá literatura

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Portály
Vypracované otázky
Nástroje
Tisk a PDF