Laboratorní vyšetření v dermatoveneralogii
Z WikiSkript
Hodnoceno 2x, počet editací 3, počet autorů 3
Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)
V dermatologii se hojně využívá laboratorních vyšetření. Nejčastěji se jedná o mikroskopické, kultivační a sérologické vyšetření.
Obsah |
upravit Mikroskopické vyšetření
- Má často informační charakter, ale jeho výhodou je rychlý průkaz infekčního agens. Materiál se odebírá z inf. agens nebo z kultivačně zachyceného mikroba. Používá se optický a elektronový mikroskop.
- Preparáty mohou být nativní nebo barvené. Barvení se nejčastěji používá dle Gramma nebo Giemsyho barvení.
upravit Kultivace
Kultivují se hlavně bakterie, za dostatku biologických živin, správného pH, vlhkosti, teplotě a dle nároků na O2.
- Kultivační půdy jsou buď tuhé, tekuté nebo polotuhé.
Podrobnější informace naleznete na stránce Živné půdy. upravit Serologické vyšetřovací metody
Fungují na principu reakce antigen-protilátka.
- Přímý průkaz: Průkaz antigenu pomocí známé protilátky.
- Nepřímý průkaz: Průkaz protilátek v organismu.
- Imunofluorescence: Jedna ze složek je označena florescenčním barvivem, výsledek se odečítá na florescenčním mikroskopu.
Podrobnější informace naleznete na stránce Imunofluorescenční vyšetření v dermatologii.- ELISA: Jedna ze složek označena enzymem, ke zviditelnění výsledku se přidává substrát, vzniká barevný produktu. Užívá se pro dg. protilátek anti-HIV.
Podrobnější informace naleznete na stránce ELISA. upravit Imunoblot
Užívá se na průkaz anti-HIV
upravit PCR
Podrobnější informace naleznete na stránce Polymerázová řetězová reakce.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
- ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
