Laterální kondenzace

Laterální kondenzace gutaperči je základní metoda kondenzačního plnění kořenového kanálku. Existují tři typy plnění:

• plnění gutaperčou za studena - laterální kondenzace
• plnění gutaperčou za tepla - používá se vertikální kondenzace, laterální kondenzace, termochemická kondenzace
• plnění chemicky naměkčenou gutaperčou

Obsah 1 Laterální kondenzace za studena 1.1 Základní podmínky 1.2 Postup ošetření 1.2.1 Vyzkoušení hlavního čepu 1.2.2 Výběr spreaderu 1.2.3 Vlastní plnění 1.2.4 Upálení čepů 1.2.5 Kontrolní rtg 1.2.6 Uzávěr vstupu do kořenového kanálku 1.3 Výhody laterální kondenzace 1.4 Nedostatky 2 Odkazy 2.1 Použitá literatura

upravit Laterální kondenzace za studena

Je to nejčastěji používaná metoda. Je spolehlivá, rychlá a nenáročná. Kvalitně uzavírá celý kořenový kanálek. Kontraindikací je zub s nedokončeným vývojem, nebo také po vnitřním bělení.

Princip spočívá v obliteraci kořenového kanálku jedním hlavním čepem, který je postupně utěsňován podélně vkládanými vedlejšími čepy.

upravit Základní podmínky

• kónusovitě vypracovaný kanálek (>6%) s apikální zarážkou v místě foramen fyziologicum
• hlavní čep má stejný průměr jako kanálek v místě apikálního stop
• spreader příslušné velikosti (poloviční velikost hlavního čepu)
• vedlejší čepy o 1-2 velikosti menší než spreader
• sealer

upravit Postup ošetření

upravit Vyzkoušení hlavního čepu

Po vypracování kanálku na pracovní délku vypláchnu kanálek dezinfekčním roztokem. Provedu vysušení papírovými čepy, vyzkoušení hlavního čepu (konus i velikost by měla být stejná jako velikost posledního nástroje vypracovávajícího apikální zarážku MAF=master apical file) Čep nesmí být v kanálku volný, ani příliš velký (nedosahuje apikál. zarážky), měl by váznout. Po dosazení čepu pinzetou zmáčkneme čep v místě referenčního bodu, vyjmeme a přeměříme. Pokud čep odpovídá pracovní délce, můžeme pokračovat v práci.

Příčiny zkrácení pracovní délky:

• napřímení zahnutého kanálku při preparaci (provedu kontrolní rtg s čepem)
• zátka (odstraním ji)
• větší průměr čepu (možná nepřesnost ve výrobě, vezmu jiný čep)
• nerovnost ve stěně kanálku bránící zasunutí čepu – nutná revize, upravení stěny kanálku

upravit Výběr spreaderu

• podle ISO normy: 20-40, konus 2%
• nebo nestandardní spreadery: large-medium-fine-extra fine (popř.A-D)
• optimální velikost umožní zavedení spraederu do kanálku na délku o 1 mm kratší než je pracovní délka- PD (někdy nelze), nebo velikost hlavního čepu dělená na polovinu
• při širokém foramen fyziologicum (nebezpečí přetlačení spreaderu a vedlejších čepů) nastavím stop terčík na délku o 2 mm kratší než PD
• velikost vedlejších čepů je o 1-2 velikosti menší než spreader (u apexu o 2 velikosti), proto můžeme použít spraeder nejméně velikosti 25

upravit Vlastní plnění

Připravíme sealer a smočíme špičky čepů. Sealer naneseme do kanálku kořenovým nástrojem o 2-3 velikosti menší než je apikální rozměr (např.K-file) – rotací proti směru hodinových ručiček (možno i papírovými čepy). Tím naneseme sealer na stěny kořenového kanálku. Dále zavedeme hlavní čep (apikál. ¼ smočena v sealeru). Podél hlavního čepu zavedeme spreader dopředným tlakem (max. 1,5 kg) bez kývavých pohybů do stran (10 s plynule), upřednostňujeme prstový spreader. Spreader ponecháme v kanálku 15-20 sekund. Poté vyjmem spreader rotačním pohybem a ihned do uvolněného prostoru zasouváme vedlejší čep (jednou rukou vyjmout spreader, druhou rukou zasunout čep, fixovat místo zrakem), spreader otřeme, opakujeme, dokud ho nelze zasunout asi 2-3 mm pod vstup do kanálku. Spreader vždy zasouváme z jedné strany!

upravit Upálení čepů

• asi 2 mm pod vstupem
• nahřátým exkavátorem nebo kuličkovým cpátkem
• kondenzujeme studeným pluggerem nebo cpátkem

upravit Kontrolní rtg

Kontroluje homogenitu a správné ukončení ve FF.

upravit Uzávěr vstupu do kořenového kanálku

• odstranění přebytků sealeru z dřeň dutiny
• skloionomerní cement (2-3 mm) – pryskyřicí modifikovaný skloionomer (Vitrebond, 3M ESPE) – výborné adhezivní vlastnosti i antibakteriální působení

upravit Výhody laterální kondenzace

• jednoduchá
• materiálově i přístrojově nenáročná
• nebezpečí přeplnění je nízké
• není nebezpečí vzniku spáry
• dlouhodobé klinické výsledky

upravit Nedostatky

• u kanálků větvících se v apikální třetině
• u kanálků se složitým vnitřním systémem
• u kanálků s apikální deltou
• u kanálků s s dutinkami vzniklými vnitřní resorpcí

upravit Odkazy

upravit Použitá literatura

PEŘINKA, Luděk a Eva ZÁHLAVOVÁ. Základy klinické endodoncie. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2003. 0 s. ISBN 8090318126.