Lebka novorozence

Z WikiSkript

Lebka novorozence na rozdíl od lebky dospělého člověka vykazuje různé odlišnosti. Ty jsou především velikostní a tvarové, které postupem vývoje mizí. Hned po narození dítěte je velice křehká, z toho důvodu je třeba s ní zacházet velmi opatrně.

Rozměry[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Lebka novorozence měří předozadně 11,1 cm, ke kterým je třeba připočíst přibližně 4 mm, které tvoří měkké tkáně.[1] Největší šířka mezi temenními kostmi je 9 cm.[1] Obvod hlavy novorozence činí 34 cm.[1]

Charakteristické znaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Lebka novorozence se od dospělé, plně vyvinuté lebky liší v mnoha růstových i tvarových znacích. Novorozenecká lebka je předozadně protažená a z pohledu shora má tvar pětiúhelníku (z důvodu převahy osifikačních středů = nejtlustší místa kostí). Těmito osifikačními středy jsou tubera frontalia a tubera parietalia. Mezi hlavní odlišnosti řadíme nepoměrně velké neurocranium oproti splanchnocraniu, které je malé a nízké - to je způsobeno tvarem maxilly, nosní dutiny a přepážky. Vedlejší dutiny nosní nejsou vyvinuty, vyskytují se pouze v náznaku jako výklenky.

Dalším znakem pro novorozeneckou lebku je párové os frontale, které je ve střední části rozděleno švem. Ve vzácných případech může setrvat až do dospělosti jako sutura metopica. Rozdíly jsou patrné i na tvrdém patře, kde jsou přítomny švy mezi os incisivum (praemaxilla) a horními čelistmi. Mandibulla i ramus mandibulae jsou nízké. Uprostřed brady se vyskytuje vazivová symfýza (symphysis menti), která spojuje levou a pravou polovinu mandibuly. Toto vazivové spojení mizí koncem 1. roku života.

Fontanely[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi kostmi klenby lebeční jsou vazivové pásky. Z toho důvodu jsou kosti klenby lebeční mírně pohyblivé a při porodu se jejich okraje podsouvají pod sebe (tzv. konfigurace hlavičky pro snazší průchod porodními cestami). Tyto vazivové pásky na některých místech přecházejí v rozsáhlejší vazivové blány, které nazýváme fonticuli (fontanely) = lupínky.

Lebka novorozence
Fontanely

Fonticulus anterior (major)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V místě styku frontálního, věncového a sagitálního švu. Má čtyřcípý rhombický (kosočtverečný) tvar, jehož delší cíp směřuje k frontálnímu švu. Do konce 2. roku vymizí.

Fonticulus posterior (minor)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Trojcípý šev vyskytující se vzadu, v místě styku sagitálního a lambdového švu. Obvykle mizí do tří měsíců po narození. U některých novorozenců již není patrný.


Fonticulus anterior a fonticulus posterior jsou hmatné a umožňují porodníkovi, aby se podle nich orientoval o poloze hlavičky během porodu.

Fonticulus sphenoidalis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V místě sblížení velkých křídel kosti klínové s kostí čelní, temenní a spánkovou. Tvar je nepravidelně čtverhranný.

Fonticulus mastoideus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dále vzadu mezi processus mastoideus, os occipitale a zadním dolním cípem os parietale.


Fonticulus sphenoidalis a fonticulus mastoideus jsou nehmatné, protože jsou překryty měkkými tkáněmi.

Nekonstantní útvary[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nekonstantně mohou existovat i jiné fontanely, než výše zmíněné

  • Fonticulus metopicus – ve frontálním švu;
  • fonticulus parietalis – v sagitálním švu.


Uvnitř lupínků se mohou objevit i samostatná osifikační centra, ze kterých vznikají samostatné kůstky.

  • Os bregmaticum – ve fonticulus anterior;
  • os epiptericum – ve fonticulus sphenoidalis, nad velkým křídlem os sphenoidale.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • PETROVICKÝ, Pavel, et al. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi I. : Pohybové ústrojí. 1. vydání. Martin, SR : Vydavateľstvo Osvěta, 2001. 463 s. ISBN 80-8063-046-1.
  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 3. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2011. 552 s. sv. 1. ISBN 978-8-247-3817-8.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 3. vydání. Praha : Grada, 2011. 552 s. ISBN 978-80-247-3817-8.