Z WikiSkript
Karyotyp je soubor všech chromozomů v buněčném jádře. Normální somatická buňka člověka má 46 chromozomů, z toho je 22 párů autozomů a jeden pár heterochromozomů (gonozomů, pohlavních chromozomů). V každém páru je vždy jeden chromozom maternálního a druhý paternálního původu. Autozomy jsou v karyogramu číslovány podle velikosti od největšího (chromozom 1) po nejmenší (chromozom 22). Heterochromozomy se značí X a Y. Zápis normálního karyotypu ženy je 46,XX; muže 46,XY. Podle tvaru a velikosti jsou chromozomy dále rozděleny do sedmi skupin (A-G).
Normální mužský karyotyp 46,XY
| Skupina |
Chromozomy |
Charaktristika
|
| A |
1 - 3 |
Chromozomy 1 a 3 velké metacentrické chromozomy; chromozom 2 submetacentrický
|
| B |
4, 5 |
Velké submetacentrické chromozomy
|
| C |
6 - 12, X |
Středně velké submetacentrické chromozomy
|
| D |
13 - 15 |
Středně velké akrocentrické chromozomy
|
| E |
16 - 18 |
Kratší submetacentrické chromozomy
|
| F |
19, 20 |
Krátké metacentrické chromozomy
|
| G |
21, 22, Y |
Krátké akrocentrické chromozomy 21 a 22; chromozom Y submetacentrický
|
Akrocentrické chromozomy D a G skupiny mají na krátkých ramenech satelitní stopky (NOR oblasti – z anglického Nucleolus Organizer Region - organizátor jadérka; obsahují opakované kopie genů pro ribozomální RNA) a satelity. Tyto oblasti akrocentrů jsou však velmi variabilní.
upravit Schéma lidského karyotypu
upravit Související články
upravit Doporučená literatura
- KOČÁREK, Eduard, Martin PÁNEK a Drahuše NOVOTNÁ. Klinická cytogenetika I.: úvod do klinické cytogenetiky, vyšetřovací metody v klinické cytogenetice. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 120 s. ISBN 80-246-1069-8.
- International Standing Committee on Human Cytogenetic Nomenclature. . ISCN 2009: an international system for human cytogenetic nomenclature. 1. vydání. Basel : Karger, 2009. 138 s. ISBN 978-3-8055-8985-7.