Listerióza

Listeria monocytogenes jsou morfologicky krátké gram pozitivní tyčinky, vyskytující se jednotlivě nebo v krátkých řetízcích. Jsou aerobní či fakultativně anaerobní, pohyblivé (bičíky), nesporulující, neopouzdřené, kultivačně poměrně nenáročné a schopné dlouhodobého přežívání. Tvoří β-hemolytické kolonie na krevním agaru a modrozelené průsvitné kolonie na bezbarvých pevných médiích. Po infekci buňky (makrofágy, buňky parenchymu), listerie uniká z hostitelské vakuoly (nebo fagozómu) a rychle se dělí v cytoplazmě buňky předtím, než se stane opouzdřenou krátkými aktinovými filamenty.

Epidemiologie a symptomy

Listeria monocytogenes je ubikvitérní organismus, který můžeme nalézt v půdě, rostlinách, vodě nebo v gastrointestinálním traktu zvířat.

Lidská expozice listeriím může vést k asymptomatickému nosičství či vzniku onemocnění. Nejohroženější jsou fetus, novorozenec, onkologičtí a imunosuprimovaní pacienti.

Zdrojem infekce jsou často potraviny (listerie může přežívat i při nižších teplotách).

Rozlišujeme 2 kategorie listeriózy:

1. novorozenecké onemocnění;
2. onemocnění dospělých.

Listeria monocytogenes v elektronovém mikroskopu.

Onemocnění novorozenců

Může probíhat ve dvou formách. Jednak jako nemoc s časným nástupem (získaná transplacentárně in utero) a nemoc s pozdním nástupem (získaná při narození nebo brzy po narození). První typ (granulomatózní infantiseptica) způsobuje mikroabscesy a granulomatózní záněty v mnohých orgánech a často vede k potracení plodu.

Onemocnění dospělých

U dospělých většinou způsobuje různá onemocnění (endometritidu, konjunktivitidu, kožní infekce, chřipkovité onemocnění, meningoencefalitidu) obvykle lehčího průběhu. Závažná je infekce imunosuprimovaných osob.

Patogeneze

β-hemolysin Listeriolysin O je podobný streptolysinu a pneumolysinu. Narušuje fagocytickou vakuolu a je nástrojem mezibuněčného přenosu listerií.

Diagnóza

Listerióza je indikována, když se v krvi a CSF objeví monocytóza. Listerie mohou být izolovány na většinu laboratorních médií.

Léčba

Z antibiotik je možné podávat např. kotrimoxazol či aminopeniciliny v kombinaci s aminoglykosidy.

Odkazy

Použitá literatura

• GILLESPIE, SH a KB BAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1. vydání. London : Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.

• BERAN, GW a KB BAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2. vydání. Florida : CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.

• University of South Carolina. Microbiology and immunology online [online]. ©2007. Poslední revize 2009, [cit. 29. 11. 2009]. <http://pathmicro.med.sc.edu/ghaffar/zoonoses.htm>.