Lokální anestetika (farmakologie)
Lokální anestetika jsou látky zamezující vedení vzruchu senzitivními neurony. To vede ke ztrátě vnímáni bolesti u určité oblasti, kontrola pohybů zůstává zachována. Tento stav se nazývá lokální anestezie.
Obsah |
upravit Mechanismus účinku
Podstatou účinku lokálních anestetik je interakce se napěťově řízenými Na+ kanály.
Za normálního stavu se při excitaci kanály otervírají. To umožní influx Na+ do buňky a způsobí depolarizaci membrány. Kanály reagují na depolarizaci uzavřením a dostávají se do inaktivního stavu. Po změně membránového potenciálu se jejich konformace dostává zpět do stavu klidového.
Při působení anestetika dochází k intracelulární interakci mezi léčivem a kanálem a vstup sodných iontů do buňky je blokován. To má za následek zvýšení prahu pro excitaci, zpomalení vedení impulzů a snižování amplitudy akčních potenciálů až jejich úplné vymizení.
upravit Chemická struktura
Průměrné lokální anestetikum se skládá z lipofilního benzenového jádra, esterové či aminové vazby a bazického dusíku v postranním řetězci, a jak už bylo řečeno, podstatu jeho účinku je intracelulární blokáda Na+ kanálů.
Pro blokádu kanálů je důležitá ionizovaná forma anestetika, avšak pro do buňky anestetikum prostupuje ve formě neionizované. Z toho plyne, že účinnost lokálních anestetik je závislá na jejich pKa a také na pH prostředí.
upravit Typy vláken
Bolestivé vjemy jsou vedeny nemyelinizovanými C vlákny a myelizovanými A-δ vlákny. Při aplikaci anestetika se v závislosti na koncentraci nejdříve ztrácí vnímání bolesti, potom teploty, dotyku (ve stejnou dobu také ovlivňují vegetaci ni nervy) a nakonec funkce motorické. Některé ovlivňují i vlákna srdečního svalu.
upravit Farmakokinetika
Farmakokinetika lokálních anestetik je velice specifická. Absorbce a distribuce nemají pro farmakologický účinek význam, významné jsou však z hlediska toxikologického. Účinek je ukončován enzymatickým rozštěpením. Esterová anestetika jsou štěpena esterasami už v krevní plasmě, amidová potom amidasami v játrech. V mozkomíšním moku se esterasy nevyskytují.
Rychlost absorpce je závislá na koncentraci anestetika, ne na podaném množství, a také na prokrvení tkáně. To se dá snížit pomocí vazokonstrikčních přísad. Ty zpomalí odplavení anestetika do systémové cirkulace a tím prodlužují jeho účinek a snižují toxicitu. Jako vazokonstrikčí přísada se používá především adrenalin, nověji se mohou použít analoga vazopresinu.
upravit Nežádoucí účinky
Typické nežádoucí účinky se nejvíce podepisují na CNS a kardiovaskulárním systému.
upravit CNS
Účinky na CNS začínají paradoxně stimulací. Dále se mohou projevit zmatenost, třes, neklid, křeče či útlum CNS vedoucí k zástavě dýchání.
upravit Kardiovaskulární systém
Na kardiovaskulární systém působí anestetika dysrytmicky. To je dáno inhibicí aktivity pacemakerů a také snížením vodivosti převodního systému. Tohoto účinku se dá terapeticky využít - některá antidysrytmika.
Snížení koncentrace Na+ vede ke snížení Na-Ca antiportu. To má z následek nižší hladinu vápníku v buňkách a nižší kontraktilitu.
Dále působí vazodilataci v oblasti arteriol. Všechny tyto účinky mohou vést až k nebezpečnému poklesu tlaku.
upravit Ostatní
Z dalších nežádoucích účinků se mohou vyskytnout např. hypersenzitivní reakce. Při vysokých dávkách prilokainu se může vyskytnout také methemoglobinémie.
upravit Typy lokální anestezie
Povrchová anestezie – ve většině případů se jedná o anestezii sliznic, na kůži je účinná pouze EMLA (nekrystalická směs 2,5% lidokainu a 2,5% prilokainu); nežádoucí účinky hrozí i při povrchové anestezii.
Infiltrační anestezie – anestetikum se zavádí do tkání, většinou do oblastí menších chirurgických zákroků; často se používá vazokonstrikční přísada, riziko nežádoucích účinků je značné.
Svodná anestezie – anestetikum se aplikuje do blízkosti nervového kmene; nástup účinku bývá opožděný, výhodou je nižší spotřeba; často ve stomatologii.
Intravenozní regionální anestezie – manžetou se zastaví průtok krve a anestetikum se aplikuje distálně od manžety; pro chirurgické zákroky na končetinách, hrozí systémové účinky.
Spinální (míšní, subarachnoidální) anestezie – aplikace do subarachnoidálního prostoru, působí na míšní kořeny a míchu; vhodná pro zákroky dutině břišní, v oblasti pánve či dolních končetin; rizika: bradykardie, hypotenze, útlum dýchání a retence moči.
Epidurální anestezie – anestetikum se aplikuje do epidurálního prostoru; narozdíl od spinální anestezie vyžaduje větší množství anestetika, ale není tak riziková.
upravit Léčiva
upravit Estery
- Kokain – první lokální anestetikum, již neregistrován;
- benzokain – nerozpustný ve vodě – k povrchové anestezii;
- prokain – krátkodobý a slabý účinek – metabolizován na PABA, špatný průnik do tkání, toxicita nízká;
- tetrakain – pro všechny druhy anestezie, toxicita je vyšší než u prokainu z důvodu pomalého metabolismu.
upravit Amidy
- Lidokain – celosvětově nejpoužívanější lokální anestetikaum s rychlým nástupem účinku, je možno využít pro všechny druhy anestezie;
- trimekain – strukturou i účinky blízký lidokainu;
- prilokain – může navodit methemoglobinémii, ale používá se s lidokainem do EMLA směsi pro povrchovou anestezii;
- mepivakain, bupivakain, levobupivakain, ropivakain – mají pomalejší nástup účinku, ale dlouhodobé působení, jsou vhodné pro epidurání a svodnou anesetezii;
- cinchokain – nejsilnější a nejdéle působící anestetikum, ale pouze pro povrchovou anestezii;
- artikain – ke svodné anestezii ve stomatologii.
upravit Odkazy
upravit Související články
- Regionální anestézie
- Lokální a svodná anestezie
- Anestetika (zubní lékařství)
- Celková anestetika (farmakologie)
upravit Použitá literatura
- MLADĚNKA, Přemysl. Lokální anestetika − seminář [přednáška k předmětu Farmakologie, obor Farmacie, FaF HK UK v Praze]. Hradec Králové. 17.5.2011.
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
