Měření teploty
Termometrie nám určuje teplotu – objektivní míru tepelného stavu látky. Dle SI je základní veličinou termodynamická teplota, jejíž jednotkou je Kelvin.
K měření teploty se používaly či používají následující teplotní stupnice:
- Termodynamická teplotní stupnice
- Celsiova teplotní stupnice
- Fahrenheitova teplotní stupnice
- Réaumurova teplotní stupnice
- Rankineho teplotní stupnice
Centrální tělesnou teplotu (TT) měříme intrakavitálně, nejčastěji per rectum.
Periferní TT měříme nejčastěji na dorsu nohy a dále hodnotíme teplotní diferenci.
Rozdíl mezi centrální a periferní TT > 2°C svědčí pro hypovolemii nebo zvýšenou α–mimetickou aktivitu, rozdíl > 8°C svědčí pro šokovou cirkulaci, těžkou hypovolemii.
Indikací ke kontinuálnímu měření TT jsou:
- intrakraniální hypertenze;
- thiopentalové koma;
- pacienti s hemodynamickou nestabilitou;
- pacienti s náročným ventilačním režimem;
- pacienti s maligní hypertermií.
Obsah |
upravit Způsob měření
Teplota se dá měřit pouze nepřímo na základě známých fyzikálních jevů za různých teplot. Termometrie se proto provádí několika způsoby, založenými většinou na objemové roztažnosti kapalin nebo délkové roztažnosti pevných látek za různé teploty. Nejpřesnější je intrakavitální měření, tj. rektálně, vaginálně, orálně (aurikulární měření nelze považovat za přesné).
Z praktického hlediska naměření vyšší axilární teploty s vysokou pravděpodobností predikuje vyšší hodnotu rektální, ale normální axilární teplota nevylučuje vyšší hodnotu rektální. Při pochybnostech o axilární teplotě proto nutno pacienta přeměřit rektálně.
upravit Kapalinové teploměry
Jedná se o nejrozšířenější používané teploměry vůbec. Bývají většinou rtuťové, ikdyž jsou postupně kvůli toxicitě rtuti vytlačovány. Skládají se z rtuťového rezervoáru s kapilárou a stupnice. S rostoucí teplotou rtuť mění svůj objem a šplhá v kapiláře. Používají se dvě základní modifikace:
- maximální teploměr – zaznamenává nejvyšší naměřenou hodnotu. Vlivem zúžení kapiláry nad rezervoárem zůstává po použití rtuť na maximálním bodě a je nutno ji do rezervoáru „sklepat“. Doba ustálení konečné teploty je několik minut.
- rychloběžka – měří okamžitou teplotu a její hodnota se ustálí rychleji
Citlivost těchto teploměrů roste s objemem rezervoáru a menším poloměrem kapiláry. Tyto teploměry měří s přesností na desetiny stupně.
upravit Kovové odporové teploměry
Tento teploměr je založen na změně elektrického odporu kovu se změnou teploty. Jejich velkou výhodou je linearita měření ve velkém rozsahu teplot a snadné vyhodnocení. Nejčastěji je používán platinový teploměr, který je schopen měřit od -100°C – 440°C. Přesnost tohoto teploměru je až na tisíciny stupně.
upravit Termočlánek
Termoelektrické články měří teplotu na základě termoelektrického jevu. Ten funguje na principu, že v uzavřeném elektrickém obvodu dvou vodičů z různých kovů, kdy má každý různou teplotu, teče elektrický proud. Pokud tento obvod rozpojíme, jsme schopni měřit hodnoty termonapětí, které jsou dány rozdílem teploty mezi spoji. Pro praktické užití termočlánku se jeden vodič dá do prostředí s referenční teplotou (v praxi teplota místnosti, cca 25°C) a druhý se vloží do prostředí, kde chceme teplotu změřit. Voltmetrem se poté měří hodnota termonapětí mezi spoji, s přesností na setiny stupňů Celsia.
Výhodou termočlánků je miniaturizace, proto se v lékařství používají jako invazivní měřiče teploty.
upravit Termistor
Měření teploty termistorem je založeno na měření elektrického odporu, kdy s rostoucí teplotou hustota volných elektronů v polovodiči prudce stoupá. Tím klesá elektrický odpor. Měření je velmi přesné, řádově v mK. Čidla pro termistory jsou většinou invazivní jehly, kdy samotný termistor je ve špičce této jehly.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Zdroj
- KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <http://uloz.to/1162346/biofot.doc>.
- NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 68-72. ISBN 80-247-1152-4.
- HAVRÁNEK, Jiří: Ostatní monitoring.
