Makrolidy
Obsah |
Makrolidy jsou bakteriostatická antibiotika, na některé kmeny působící i baktericidně.
K první izolaci makrolidových antibiotik došlo v 50. letech 20. století z aktinomycet. Nyní je známo přes 40 přírodních látek této struktury, ale jejich využití v klinické praxi je malé. Polosyntetické deriváty, které byly odvozeny od přírodní předlohy, mají výhodnější farmakokinetické vlastnosti.
upravit Struktura
Obecně platí, že makrolidy mají povahu glykosidů. Z chemického hlediska je pro jejich strukturu charakteristické:
- 14 až 16 četný makrocyklický lakton
- ketonická skupina na makrocyklu
- hydroxylové skupiny na makrocyklu
- glykosidicky navázaný aminocukr (dimethylaminohexosa – desosamin, mykaminosa, forosamin) a neutrální cukr (kladinosa, mykarosa).
Cukrem je vždy 6-deoxyhexosa.
Makrolidy jsou látky bazického charakteru, ale jejich bazicita není natolik silná, aby omezovala jejich vstřebávání z GIT. Používají se většinou ve formě solí.
Chemická struktura je odlišná od penicilinů a cefalosporinů, proto je možné je použít při přecitlivělosti na β-laktamy.
upravit Mechanismus účinku
Makrolidy inhibují syntézu bílkovin a to reverzibilní vazbou na 50S podjednotku ribozomu.
upravit Antimikrobiální spektrum
Na makrolidy jsou citlivé G− (pertuse a difterie) i G+ mikroorganismy (stafylokoky), anaeroby (kromě Bacteroides fragilis), spirochety a intracelulární parazité (Mycoplasma, Legionella, Chlamydia trachomatis)
upravit Farmakokinetika
U pozdějších generací makrolidů (viz níže) je tkáňově orientovaná farmakokinetika, tzn. lepší průnik do tkání a sekretů. Mají význačnou distribuci s výjimkou CNS. Pronikají placentou a do plodu. Exkretují se do žluči, kde mohou dosáhnout 50-násobku hodnot nalezených v plazmě. K exkreci dochází také močí. Sledování makrolidů v krvi či případné snižování dávky je nutné pouze u velmi těžkých poruch funkce ledvin.
upravit Farmakodynamika
Jejich účinek je nezávislý na koncentraci, v nižších koncentracích bakteriostatický, ve vysokých baktericidní. Je lépe nepodávat makrolidy u pacientů se sníženou funkcí jater.
upravit Rezistence
Rezistence je mezi makrolidy zkřížená a může být způsobena:
- metylací rRNA a díky tomu snížení afinity makrolidů k 50S podjednotce ribozomu
- efluxem (aktivním transportem z buňky)
- enzymaticky
upravit Nežádoucí účinky
Makrolidy vyvolávají zejména GIT obtíže – průjem, anorexie, nauzea a zvracení, cholestatická žloutenka (závisí na celkově podané dávce). Alergie (horečka, vyrážky) je stále častější. Mají možnost interakcí, jelikož jsou metabolizovány cytochromovým systémem v játrech a inhibují jaterní enzymy. Závažná je ototoxicita.
upravit Indikace
Chlamydiové infekce, pneumonie, jejichž původcem je Mycoplasma nebo Legionella, streptokoky nebo stafylokoky. Legionářská nemoc, kampylobakterové infekce, listerioza, záškrt, ORL infekce aj. Při léčbě streptokokových a stafylokokových infekcí se používají jako náhrada za penicilin u nemocných s přecitlivělostí. Makrolidy mohou být použity k léčbě chlamydiové infekce u těhotných jako náhrada tetracyklinu.
upravit Zástupci
Makrolidy rozdělujeme do dvou generací:
- generace: erythromycin, spiramycin, oleandomycin, josamycin
- generace: clarithromycin, roxithromycin, azithromycin
- Erythromycin
Je možné ho podat perorálně, parenterálně i lokálně ve formě roztoku. Má významné interakce, protože inhibuje cytochrom P450 a tím metabolizaci jiných látek. Klinicky významná je interakce s theophyllinem, carbamazepinem, warfarinem, digoxinem, cyklosporinem, antiarytmiky I. třídy aj.
- Spiramycin
Spiramycin je antibiotikum první volby u kongenitální toxoplazmózy a lze ho použít i k léčbě astmatiků léčených theophyllinem.
- Roxithromycin
Oproti erythromycinu má lepší toleranci a absorpci.
- Clarithromycin
Používá se k léčbě infekce Mycobacterium leprae a v kombinaci k léčbě Helicobacter pylori.
- Azithromycin
Řadí se mezi tzv. azalidy a ze všech makrolidů má nejlepší průnik do tkání. Současně má výrazně nižší riziko lékových interací.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Zdroj
- MARTÍNKOVÁ, J, S MIČUDA a J CERMANOVÁ. Antibiotika [online]. [cit. 2010-07-14]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/atb-bak.doc>.
upravit Použitá literatura
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
- HARTL,, et al. Farmaceutická chemie IV.. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1169-3.
