Maligní nádory slinných žláz
Maligní nádory slinných žláz dělíme na epitelové a mesenchymové. Nejčastěji se vyskytují Acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom (cylindrom) a karcinom v pleomorfním adenomu. Terapie je chirurgická – radikální. U pacientů se Sjorgenovým syndromem je zvýšený výskyt lymfomů slinných žláz.
Obsah |
upravit Maligní epitelové nádory
Vycházejí ze žlázového parenchymu. Řadíme sem acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom.
upravit Acinocelulární karcinom
- nejčastější maligní nádor slinných žláz
- nález hlavně v gl. parotis
- častější výskyt u žen
upravit Mukoepidermoidní karcinom
- tvoří asi 5% nádorů slinných žláz.
- tvoří jej buňky produkující hlen, epidermoidní bb a bb přechodného typu, zpravidla je nedokonale opouzdřen.
- nízce maligní – dobře diferencovaný, cystické struktury vystlané hlenotvornými bb
- vysoce maligní – nízce diferencovaný, solidní epidermoidní bb, hlenové bb jsou v menšině
- prognóza: 70–90% pacientů přežívá 5 let.
upravit Adenoidně cystický karcinom
- tvoří 40% ze žlázových karcinomů.
- vyskytuje se ve třech formách – glandulární, solidní a tubulární.
- tvořen duktálními a myoepitelovými buňkami
- metastazuje do regionálních uzlin a vzdáleně do plíce, skeletu.
- pognosticky záleží na rozsahu tumoru a radikalitě chir. výkonu.
- solidní forma je nejméně příznivá.
- postihuje malé slinné žlázy
- šíří se perineurálně
upravit Karcinom v pleomorfním adenomu
- Vzniká maligní transformací benigního nádoru.
- Uvádí se, že k tomu dochází ve 3-4%.
- Rozlišujeme podle histologické struktury na pravý, maligní a smíšený.
- Na maligní přeměnu upozorní zrychlení růstu.
upravit Maligní mesenchymové nádory
Ve slinných žlázách se objevují nejčastěji benigní mesenchymové nádory jako je hemangioendotheliom, lipom, neurinom, neurofibrom. Z maligních nádorů sem patří pouze maligní lymfom. Maligní lymfom dělíme do dvou kategorií podle etiologie na primární, vznikající při Sjogrenově syndromu, nebo sekundární vznikající při generalizaci.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. 1983. 160 s.
PAZDERA, Jindřich. základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.
