Mendelovy pokusy
Gregor Mendel (původní křestní jméno Jan Řehoř) se narodil roku 1822 v Hynčicích u Vražného (nyní kraj Moravskoslezský) v rodině německy mluvících zemědělců. Od roku 1840 do roku 1843 studoval na Filosofické fakultě v Olomouci. V roce 1843 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně. Jako mnich pokračoval v univerzitním vzdělání ve Vídni, kde studoval matematiku, chemii, meterologii, paleontologii, zoologii. Po návratu do brněnského kláštera se v letech 1856 – 1863 systematicky věnoval křížení hrachu (Pisum sativum) a matematickému hodnocení kombinace rodičovských znaků (parentální generace) u potomstva (F1, F2, F3 generace). Roku 1868 se stal opatem a pro pokusy již neměl dostatek času. Zemřel roku 1884 v Brně, kde je v augustiniánském klášteře pohřben.
Mendel si na základě univerzitního studia uvědomil význam matematiky a statistiky pro pochopení přírodních dějů. Byl průkopníkem v propojení matematických metod s biologickým výzkumem. Pro své pokusy použil hrách, u kterého sledoval několik odlišných znaků. Pro hybridizační pokusy si vytkl určitá pravidla, např. - rodičovská generace byla vždy čistá linie pro určitý znak, křížení mezi jedinci F1 a F2 generace probíhalo pomocí samosprášení atp. Pomocí statistického hodnocení znaků rodičovských rostlin a hybridů vznikajících v dalších generacích formuloval základní pravidla o dědičnosti (Mendelovy zákony dědičnosti). Tato pravidla, která jsou dodnes základem formální genetiky, definoval bez znalosti o meiotickém dělení, existenci chromosomů a genů. Výsledky svých hybridizačních pokusů, které byly v souladu s jeho matematickou rozvahou, publikoval roku 1866 – Pokusy s rostlinnými hybridy.
Sledované kombinace znaků byly:
- Tvar semen: kulatý/svraštělý
- Zabarvení dělohy: žluté/zelené
- Barva květu: bílá/fialová
- Tvar lusku: hladký/přiškrcený
- Barva lusku: žlutá/zelená
- Umístění květu a lusku na stonku: podél stonku/na vrcholu stonku
- Velikost stonku: dlouhý/krátký
V následujících letech zvolil pro hybridizační pokusy rostlinu jestřábník z čeledi hvězdnicovitých (Astraceae). Tyto rostliny však mají apomiktické rozmnožování, tzn., že klíčivá semena vznikají bez opylení květů. A tak je potomstvo geneticky shodné s rodičovskou rostlinou. Mendel na základě výsledků těchto pokusů dospěl k přesvědčení, že závěry definované na základě pokusů s hrachem nejsou obecně platné. Přínos Mendelových závěrů pro biologii byl doceněn až počátkem 20tého století; zásluhu na jejich „znovuobjevení“ má zejména W. Bateson.
upravit
