Menstruační cyklus

Z WikiSkript
Menstruační cyklus

V širším slova smyslu je termín menstruační cyklus používán pro pravidelně se opakující změny celého organismu ženy. V užším slova smyslu bývá používán pro cyklické změny endometria, které mají přímý vztah s ovariálním cyklem. Jejich smyslem je příprava děložní sliznice na uhnízdění oplozeného vajíčka a jeho další vývoj.

Fyziologický menstruační cyklus se nazývá eumenorea a jeho průměrná délka je 28 dní (s 3–5denní odchylkou). Probíhá od puberty až po klimakterium. V praxi (klinicky) se za začátek cyklu považuje první den menstruačního krvácení. Z hlediska hormonálních změn je však začátek cyklu spojen se vzestupem hladiny FSH, který předchází samotnému menstruačnímu krvácení o 2–3 dny.

Změny dělohy (kromě cervixu) probíhají účinkem ovariálních hormonů. Jejich tvorba a uvolňování jsou řízeny z vyšší etáže (osa hypothalamus–hypofýza). V posledních letech jsou jako nejzásadnější pro časování cyklu považovány biochemické a morfologické změny, které probíhají v ováriu. Hypothalamus se v regulaci cyklu účastní pulzatilní sekrecí GnRH. Tento hormon umožňuje sekreci gonadotropinů v hypofýze (LH + FSH), která je taktéž pod ovariální kontrolou (estrogeny, inhibin, aktivin a folistatin).

Fáze menstruačního cyklu[upravit upravit | editovat zdroj]

Menstruační cyklus cyklus začíná proliferační fází, ale v praxi udáváme jako počátek menstruačního cyklu první den poslední menstruační fáze.

Nejčastěji se uvádějí 4 (5) fáze:

0. Fáze premenstruační (ischemická)[upravit upravit | editovat zdroj]

Fáze menstruačního cyklu

28. den cyklu, trvá několik hodin maximálně jeden den. Nastává, jen pokud nedošlo k nidaci. Slizniční vazivo je infiltrováno lymfocyty a leukocyty. Dochází k několikahodinové kontrakci hladké svaloviny spirálových arteriol v endometriu (poklesu ovariálních hormonů), tím vzniká ischemie a nekróza stratum functionale (stratum basale má nezávislé cévní zásobení). Vlivem degenerativních změn ve žlázkách a v cévách dojde k rozpadu buněk (uplatňují se tkáňové enzymy i enzymy uvolňované leukocyty). Kontrakce přívodných arteriol po několika hodinách povolí a vznikne náhlé překrvení. Stěny cév, ležících v ischemické oblasti, se porušily natolik, že vznikají výrony krve do sliznice. Celá nekrobiotická vrstva ve stratum functionale podléhá autolytickým změnám a odlučuje se menstruačním krvácením. Na zástavě menstruačního krvácení se podílí kontrakce myometria a vazokonstrikce přívodných arterií v myometriu. Menstruační krev je směs arteriální a venózní krve a nesráží se díky enzymům z rozpadlé sliznice.

1. Fáze menstruační (deskvamační)[upravit upravit | editovat zdroj]

Trvá 1–4 dny. Povrchová nekrotická část stratum functionale sliznice je do 48 hodin odloučena a odplavena menstruačním krvácením (menses, menstruace). Vypuzení napomáhá i kontrakce dělohy. Při anovulačním cyklu (viz ovariální cyklus) by se toto krvácení mělo správně nazývat pseudomenstruace. Celkové množství krevní ztráty by nemělo překročit 1 ml na 1 kg hmotnosti ženy. Obvykle se uvádí 35–80 ml.

2. Fáze regenerační[upravit upravit | editovat zdroj]

4. a 5. den cyklu. Zahrnuje reepitalizaci obnaženého povrchu děložního lumen. Epitelové buňky vyrůstají z epitelu děložních žlázek ve stratum basale děložní sliznice.

 3. Fáze proliferační (folikulární)[upravit upravit | editovat zdroj]

5.–14. den cyklu. Probíhá pod vlivem estrogenů z rostoucího a zrajícího folikulu ovaria. Stratum functionale endometria se obnovuje hyperplázií (dělením buněk) a prokrvuje se. Epitel žlázek a buňky vaziva proliferují, zmnožují se mezibuněčná hmota a vazivová vlákna.

4. Fáze sekreční (luteální)[upravit upravit | editovat zdroj]

15.–27.den cyklu. Probíhá pod vlivem hormonů žlutého tělíska (progesteron). Sliznice stratum functionale se zvyšuje především hypertrofií (zvětšováním buněk), zvýšenou vaskularizací a edémem stromatu. V buňkách endometria se hromadí glykogen a lipidy. Žlázky se rozšiřují a naplňují se hlenovitým sekretem, který obsahuje mucin, glykogen a lipidy. Žlázky se šroubovitě stáčejí (kromě bazální a apikální části). Zona functionalis lze rozdělit dle uspořádání žlázek a stromatu na:

  • stratum spongiosum – hlubší a řidší (žlázky vykazují změny) vrstva;
  • stratum compactum – hustší a tenká povrchová vrstva (apikální konce žlázek užší a probíhají přímo).

Na konci sekreční fáze jsou vytvořeny optimální podmínky k nidaci. Nedojde-li k oplození, dochází k zániku žlutého tělíska a tím i tvorby progesteronu, pseudodeciduální přeměně stromatu a tato fáze končí přípravou na odloučení sliznice.

Epitelové buňky[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Na počátku sekreční fáze jsou jádra v apikální polovině a v bazální části buněk se objevuje glykogen;
  • od 20. dne je glykogen v apikální části secernován do lumina a jádra jsou v bazální části;
  • na konci sekreční fáze je žlázkami secernován i mucin.

Fibroblasty[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Fibroblasty se ve stromatu zvětšují;
  • v cytoplazmě se hromadí glykogen a lipidy.

Arterioly[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Prodlužují se a spirálovitě stáčejí;
  • jsou mírně dilatované.


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. a LANGE medical book; ISBN 80-85787-37-7.
  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie II. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.
  • GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]