Mitochondriální onemocnění/Mutace v mitochondriální DNA

Z WikiSkript
< Mitochondriální onemocnění
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
Hodnoceno 2x, počet editací 17, počet autorů 11   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)   
star1-1 star2-1 star3-1 star4-0 star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Mitochondrie se řadí mezi semiautonomní buněčné organely. Každá mitochondrie obsahuje vlastní genom ve formě cirkulární mtDNA ve 2–10 kopiích.

V mitochondriích se odehrává citrátový cyklus; oxidativní fosforylace; β-oxidace mastných kyselin; část cyklu močoviny. Mitochondrie mají důležitou roli v apoptóze. Zmnožení mitochondrií nacházíme ve vysoce metabolicky aktivních tkáních jako jsou kosterní sval, srdeční sval, mozek, endokrinní žlázy − tyto orgány jsou na funkci mitochondrií zvláště závislé.

U mitochondrií se setkáváme s nemendelovskou maternální dědičností. Všechny mitochondrie zygoty pocházejí z vajíčka, a tedy jsou předávány v mateřské linii. Symptomy nemocí se typicky zhoršují s věkem (progresivní průběh).

Heteroplasmie označuje směs mutantních a normálních molekul mtDNA v mitochondriích buněk a tkání. Homoplasmie znamená přítomnost pouze mutantních mtDNA.

Mnohé z nemocí způsobených mutací mtDNA patří mezi mitochondriální myopatie. Ve svalu nacházíme mitochondrie abnormální velikosti a tvaru, které podmiňují vzhled drsných červených vláken (ragged red fibres).

Obsah

Onemocnění související s poruchou oxidativní fosforylace

[editovat část] Fyziologicky je oxidativní fosforylace spojena s vhodnou koncentrací kyslíku, tak aby bylo přítomno dostatek molekul kyslíku, které mohou být akceptorem elektronů, zároveň však nebyla mitochondrie vystavena přílišnému oxidativnímu stresu.

Při poruchách oxidativní fosforylace nedochází k využívání NADH + H+ v dýchacím řetězci. Redukční ekvivalenty se tak střádají. Laboratorně je však daleko výhodnější měřit produkty reakcí, pro něž je NADH kofaktorem: konverze pyruvátu na laktát (extramitochondriálně) a acetoacetátu na 3-hydroxybutyrát (intramitochondriálně). To je na rozdíl od diabetu či hladovění výrazné zejména po jídle. Je to označováno jako paradoxní hyperketonemie.

Chronická progresivní externí ofthalmoplegie (CPEO)


Syndrom Kearns-Sayre

Maternálně dědičný diabetes a hluchota (MIDD)

Leberova hereditární optická neuropatie (LHON)

Leighův syndrom

Odkazy

Použitá literatura

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Portály
Vypracované otázky
Nástroje
Tisk a PDF