Morfologie zubů

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
Hodnoceno 2x, počet editací 17, počet autorů 3   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)   
star1-1 star2-1 star3-1 star4-0 star5-0
Přejít na: navigace, hledání


Obsah

Zuby ve frontálním úseku

Horní čelist

Horní střední řezák

Jedná se o pilíř II. třídy podle Voldřicha. Retní ploška má čtyřúhelníkový tvar, je konvexní a je rozdělena dvěma rýhami orientovanými podélně s dlouhou osou zubu. Tyto rýhy se fyziologickou abrazí postupně ztrácejí. Palatinální ploška je na rozdíl od retní konkávní, u krčku přechází ve výrazné tuberculum dentale. Po stranách palatinální plošky jdou tzv. sklovinné valy.

CAVE!!! Charakteristický tvar velkého horního řezáku je dán poměrem obou aproximálních ploch k incizální hraně.[1] Meziální ploška směřuje kolmo na incizi, zatímco distální ploška se v přechodu na incizi zaobluje. Styčná místa mezi středními řezáky v horní čelisti se nacházejí v incizální třetině meziálních plošek. Kořen je mohutný, kónický, mírně distálně zahnutý a na průřezu přibližně kruhový. Dřeňová dutina je nejprve velmi prostorná a vybíhá ve tři rohy. Kořenový kanálek má často kruhovitý průřez. [editovat část]


Horní postranní řezák

Horní postranní řezák je tvarově podobný střednímu řezáku, na rozdíl od něj je však menší a gracilnější. Tvarově vykazuje zub poměrně značnou variabilitu, nacházíme rudimentární, tzv. čípkovitý tvar, relativně často není zub vůbec založen. Jedná se o pilíř III. třídy dle Voldřicha.

Labiální ploška je konvexní, výrazněji v meziální části. Rýhování se objevuje zřídka.

Palatinální ploška je silně konkávní, její okraje lemují sklovinné lišty. V krčkové části pak nacházíme dobře vyvinuté tuberculum dentale, na koronální straně hrbolku bývá vytvořená prohlubeninka - foramen caecum, která může být místem invaginace skloviny a dentinu - vzniku dens in dente.

Aproximální plošky jsou vyklenuté, mají tvar trojúhelníku. Stejně jako u středního horního řezáku je meziální plocha rovnější, do incizální hrany přechází pod ostřejším úhlem. Naproti tomu distální plocha je více konvexní a k řezací hraně se sklání postupně.

Kořen je jeden, štíhlejší a slabší než kořen středního horního řezáku. Na průřezu má oválný tvar, oploštělý meziodistálně. Od střední roviny se kořen často odklání směrem palatinálním či distálním. Kořenový kanálek je rovněž jeden, sleduje tvar a zakřivení kořene, což z něj činí zub velice obtížně ošetřitelný endodonticky. [editovat část]


Horní špičák

Horní špičák je delší zub v lidském chrupu, tvoří přechod frontálního a laterálního úseku zubního oblouku. Je řazen k pilíři I. třídy dle Voldřicha.

Labiální ploška zubu je nápadně konvexní, vybíhá v hrot korunky (apex coronae). Hrot rozděluje inicizní hranu na část meziální a distální. Distální část sestupuje strměji k aproximální ploše a je delší. Od hrotu směrem ke krčku zubu jde sklovinná lišta rozdělující labiální plochu na meziální, více klenutou část, a distální, větší a plošší.

Palatinální ploška je lehce konkávní, dobře vyvinuté bývá tuberculum dentale. Nezřídka můžeme najít sklovinný val táhnoucí se od tuberculum dentale ke hrotu korunky. Tento val pak rozděluje palatinální plochu na dvě fasety, v obou vznikají malé prohloubeniny.

Aproximální plochy mají trojúhelníkovitý tvar, bod kontaktu je meziálně posunut více incizálním směrem. Cementosklovinná hranice je nápadně klenutá, probíhá však obloukovitě, nevytváří však ostré přechody (ve tvaru V) jako u řezáků.

Kořen je jeden, velice dlouhý (15 - 18 mm), nápadně mohutný. Má tvar protáhlého kužele, meziodistálně je oploštělý, někdy se sklání distálně. Hrot kořene dosahuje často až k sinus maxillaris, nachází se v blízkosti větvení vasa infraorbitalis, což může usnadňovat šíření zánětů.

Dřeňová dutina je poměrně prostorná, sleduje tvar zubu, incizálně vybíhá v roh pulpy (cornu pulpae).

Kořenový kanálek je jeden, prostorný, apikální ramifikace se vyskytují v 25 % případů. [editovat část]


Tabulka počtu kořenů a kanálků

Zub Označení
(Two-digit)
Délka
[mm]
Počet kořenů
(v procentech)
Počet kanálků
(v procentech)
Délka
kořene
Výška
korunky
Meziodistální
šířka korunky
Labioorální
šířka korunky
Dle[2] Dle[1] 1 2 3 1 2 3
Střední řezák 11 / 21 23 23 100 100 13,0 10,5 8,5 7,0
Postranní řezák 12 / 22 21 – 22 22,5 100 100 13,0 9,5 6,5 6,0
Špičák 13 / 23 26,5 27 100 100 17,0 10,0 7,5 8,0
Údaje převzaty ze Základů klinické endodoncie, Peřinka 2009[2] a z Preklinické stomatologie, I. část – morfologická, Jansová–Eber[1].

Dolní čelist

Dolní střední a postranní řezák

Zuby člověka

Dolní stálé řezáky si jsou tvarem velmi podobné, liší se pouze velikostí. Dolní střední stálý řezák je nejmenší stálý zub. Korunka má tzv. dlátovitý tvar.

[editovat část]


Dolní špičák

Dolní špičák je podobný hornímu. Je však drobnější (užší a štíhlejší).

Tvar jednotlivých zubů

Labiální ploška má mírně konvexní tvar. Meziální část je více klenutá než distální.

Linguální ploška má mírně konkávní tvar. Je kratší než ploška labiální, a to z důvodu sklonění korunky zubu orálním směrem.

Aproximální plošky mají tvar trojúhelníku.

Kořen je kratší oproti kořeni horního špičáku, má po stranách rýhy a je ze stran oploštělý. [editovat část]


Tabulka počtu kořenů a kanálků

Zub Označení
(Two-digit)
Délka
[mm]
Počet kořenů
(v procentech)
Počet kanálků
(v procentech)
Délka
kořene
Výška
korunky
Meziodistální
šířka korunky
Labioorální
šířka korunky
Dle[2] Dle[1] 1 2 3 1 2 3
Střední řezák 31 / 41 21 21,5 100 60 40 12,5 9,0 5,0 6,0
Postranní řezák 32 / 42 21 23,5 100 60 40 14,0 9,5 5,5 6,5
Špičák 33 / 43 22,5 26,5 98 2 85 14 15,5 11,0 7,0 7,5
Údaje převzaty ze Základů klinické endodoncie, Peřinka 2009[2] a z Preklinické stomatologie, I. část – morfologická, Jansová–Eber[1].


Zuby v distálním úseku

Horní čelist

Zub Označení
(Two-digit)
Délka
[mm]
Počet kořenů
(v procentech)
Počet kanálků
(v procentech)
Délka
kořene
Výška
korunky
Meziodistální
šířka korunky
Labioorální
šířka korunky
Dle[2] Dle[1] 1 2 3 1 2 3
První premolár 14 / 24 21 23 36 60 4 4 92 4 14,5 8,5 7,0 9,0
Druhý premolár 15 / 25 21,5 22,5 90 9 1 75 24 1 14,0 8,5 7,0 9,0
První molár 16 / 26 22 20,5 3 97 MB. k. 26 – 45 55 – 97 12,5 7,5 10,5 11,0
DB. k. 100
P. k. 100
Druhý molár 17 / 27 21 18,5 1 19 80 11,5 7,0 9,5 11,0
Třetí molár 18 / 28 17,5 11,0 6,5 8,5 10,0
Údaje převzaty ze Základů klinické endodoncie, Peřinka 2009[2] a z Preklinické stomatologie, I. část – morfologická, Jansová–Eber[1].

Dolní čelist

Zub Označení
(Two-digit)
Délka
[mm]
Počet kořenů
(v procentech)
Počet kanálků
(v procentech)
Délka
kořene
Výška
korunky
Meziodistální
šířka korunky
Labioorální
šířka korunky
Dle[2] Dle[1] 1 2 3 1 2 3
První premolár 34 / 44 21,5 22,5 100 75 23 2 14,0 8,5 7,0 7,5
Druhý premolár 35 / 45 21,5 22,5 100 89 10 1 14,5 8,0 7,0 8,0
První molár 36 / 46 21 21,5 98 2 M. k. 87 13 14,0 7,5 11,0 10,0
D. k. 62 38
Druhý molár 37 / 47 20 19 15 85 12,0 7,0 10,5 10,0
Třetí molár 38 / 48 18 11,0 7,0 10,0 9,5
Údaje převzaty ze Základů klinické endodoncie, Peřinka 2009[2] a z Preklinické stomatologie, I. část – morfologická, Jansová–Eber[1].


Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h i JANSOVÁ, K a M EBER. Preklinická stomatologie : I. část - morfologická. 2., dopl vydání. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. 72 s. ISBN 80-7067-596-9.
  2. a b c d e f g h PEŘINKA, Luděk, Štěpánka BARTŮŠKOVÁ a Eva ZÁHLAVOVÁ. Základy klinické endodoncie. 2. vydání. Praha : Art D - Grafický ateliér Černý s. r. o, 2009. 288 s. ISBN 978-8090-38768-3.

Použitá literatura

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Portály
Vypracované otázky
Nástroje
Tisk a PDF