Mozek

Z WikiSkript
1. ependym, 2. neuron, 3. axon, 4. Schwannova buňka, 5. astrocyt, 6. myelinový obal, 7. mikroglie, 8. krevní vlásečnice

Centrální nervový systém anatomicky dělíme na mozek a míchu. Mozek je část uložená v lebeční dutině, která jej ochraňuje před zraněním. Anatomicky se mozek skládá z několika částí, které vznikly v embryogenezi z neurální trubice. Na míchu navazuje prodloužená mícha (medulla oblongata), Varolův most (pons Varoli), mezencephalon, diencephalon a telencephalon. Na mozkový kmen (prodloužená mícha + pons + mezencephalon) nasedá dorzálně mozeček. Struktury jsou u něj oddělené pouze anatomicky, funkčně je mezi nimi široká plejáda drah a spojů nejrůznějšího významu. V mozku se rozlišuje tzv. šedá a bílá hmota mozková. Šedá hmota, kterou tvoří převážně těla nervových buněk neuronů, pokrývá jako mozková kůra povrch velkého mozku a vytváří tzv. jádra, uložená uvnitř dalších oddílů mozku. Bílou hmotu tvoří výběžky nervových buněk axony. Uvnitř mozku existují čtyři mozkové komory, mezi nimiž a prostorem okolo mozku a míchy viz mozkové obaly, meningy koluje likvor. Funkce mozku jsou velmi složité.

Mozkový kmen

Pencil.png upravit Mozkový kmen navazuje rostrálně na hřbetní míchu (medulla spinalis) a sestává se z prodloužené míchy (medulla oblongata), Varolova mostu (pons Varoli) a středního mozku (mesencephalon). Mozkový kmen má řadu struktur společnou a řada drah či jader probíhají skrz celý kmen a vůbec nerespektují jeho členění na hřbetní míchu, most a střední mozek.

Mozkový kmen

Prodloužená mícha (medulla oblongata)

Pencil.png upravit

Prodloužená mícha (medulla oblongata) je pokračováním hřbetní míchy ve směru rostrálním a patří již, jakožto jeho nejdorsálnější část, k mozku. Předělem hřbetní míchy a prodloužené míchy je decussatio pyramidum. Hranicí prodloužené míchy a Varolova mostu je sulcus bulbopontinus, rýha vedoucí horizontálně na rostrálním konci prodloužené míchy. Ventrálně je prodloužená mícha vyklenutá ve dva rovnoběžné, podélné valy – pyramides medullae oblongatae, které obsahují bílé hmoty pyramidové dráhy, čili tractus corticospinalis. Mezi nimi vede fissura mediana anterior.

Laterálně se na prodloužené míše nacházejí párová vyvýšení, zvané oliva. Dorsálně od olivy leží pedunculi cerebellares inferiores. Pedunculi cerebellares jsou obecně tlusté snopce bílých hmot, kterými vedou dráhy, spojující kmen (v tomto případě prodlouženou míchu) s mozečkem. Pedunculi se rozbíhají do tvaru V a mezi nimi je rozepjato velum medullare inferius, což je jemná ploténka, výchlipka ependymu. Na volný konec vela navazuje tela choroidea ventriculi quartii, vazivová ploténka obsahující plexus choroideus, který tvoří mozkomíšní mok, zde do IV. komory mozkové.

Tela choroidea ventriculi IV. není celistvá, obsahuje několik otvorů. Jsou to apertura mediana ventriculi quarti (foramen Magendi) a párové aperturae laterales ventriculi quartii (foramina Luschkae). Tyto otvory tvoří komunikaci mezi komorovým systémem a subarachnoideálním prostorem mozku a umožňují cirkulaci likvoru. Dorsální plocha prodloužené míchy je taktéž vyklenuta ve dva hrbolky – tuberculum gracile et tuberculum cuneatum. Obsahují stejnojmenná jádra, která jsou konečnou stanicí míšního fasciculus gracillis a cuneatus, které vedou hlavní senzitivní dráhy mozku. Dráhy se zde přepojují a pokračují dále do vyšších etáží mozku. Prostředkem oblongaty probíhá canalis centralis, který se kraniálně rozevírá do IV. komory mozkové. Z prodloužené míchy odstupují tyto hlavové nervy – IX, X, XI a XII.[1]

Varolův most (pons Varoli)

Varolův most je pokračováním medulla oblongata rostrálně od sulcus bulbopontinus. Tvoří oválné vyklenutí na ventrální straně mozkového kmene. Kraniálně přechází ve střední mozek. Ventrální strana mostu je hladká a vypouklá. Prostředkem vede sulcus basilaris, tvořený průběhem stejnojmenné arterie. Laterálně most volně přechází v pedunculli cerebellares medii, analogii pedunculi cerebellares inferiores prodloužené míchy. Stejně jako prodloužená mícha, má i most vztah k hlavovým nervům, které zde mají svá jádra. Z mostu odstupují nervy V, VI, VII a VIII.[2]

Střední mozek (mezencephalon)

Pencil.png upravit

Lokalizace středního mozku
Řez středním mozkem v úrovni colliculi superiores

Střední mozek je nejrostrálnější partie mozkového kmene, navazuje na most Varolův. Prakticky celý je kryt hemisférami koncového mozku, patrná je jen jeho ventrální část jako tzv. crura cerebri (partes anteriores pedunculi cerebri) – mohutné stvoly, obsahující bílou hmotu. Středním mozkem probíhá aquaeductus mesencephali (Sylvii) – úzký kanálek, vedoucí mozkomíšní mok, po odstupu ze IV. komory. Střední mozek lze rozdělit do několika částí – tectum mesencephali a pedunculus cerebri (který sestává z tegmentum mesencephali a crura cerebri).

Tectum, česky čtverohrbolí, leží dorsálně od aquaeductus mesencephali. Obsahuje dva páry hrbolků – colliculi superiores et inferiores. Jsou zapojeny do zrakové a sluchové dráhy a pokračují jako brachium colliculi superioris et inferioris do corpus geniculatum laterale a mediale diencephala. Kaudálně od colliculi vybíhají pedunculi cerbellares superiores, další ze série kmenomozečkových drah. Stejně jako u pedunculi cerebellares inferiores, i zde je rozepjato velum, přesněji velum medullare superius, tvořící kraniální část stropu IV. komory. Kraniálně od tecta se nachází area pretectalis, která již patří k diencephalu.

Tegmentum (partes posteriores pedunculi cerebri) – ventrálně od tecta, součást pedunculus cerebri. Obsahuje řadu důležitých drah a jader. Na boční straně je viditelné jemné vyvýšení – trigonum lemnisci, kde probíhá lemniscus medialis.

Crura cerebri (partes anteriores pedunculi cerebri) – taktéž součást pedunculus cerebri. Mezi oběma stvoly se nachází fossa interpeduncularis. Její povrch je perforovaný průběhem řady cév, proto se nazývá substantia perforanta posterior (interpeduncularis). Pozor, neplést se substantia perforanta anterior!!!, což je součást koncového mozku. Ventrálně od fossa interpeduncularis jsou corpora mamillaria, která již patří k diencephalu. Ze středního mozku odstupují tyto hlavové nervy – III, IV (II zde probíhá již jako dráha, nikoliv nervus opticus). Dále sem zasahují kraniální konce retikulární formace.

Mozeček

Pencil.png upravit

Mozeček – sagitální řez.
Mozeček – pohled shora.
Spodina mozečku.
Mozeček – histologický preparát.

Mozeček (cerebellum) je uložen v zadní jámě lebeční, dorzálně od prodloužené míchy a pontu (mozkový kmen).

  • zaoblený dorzálně vyklenutý útvar
  • oblý, podélný, úzký střední pás, oddělený sagitálními vkleslinami od postranních částí = vermis cerebelli (mozečkový červ)
  • hemisphaeria cerebelli: 2 postranní, větší, symetricky postavené polokoule
  • kraniální plocha plošší, styk se střechovitou duplikaturou tvrdé pleny mozkové (tentorium cerebelli)
  • dorzální a kaudální plochy vyklenuté; uložené v jámách kosti týlní pod příčnými rameny eminentia cruciformis (fossae occipitales cerebellares)
  • mezi hemisféry mozečku zasahuje falx cerebri (od crista occipitalis interna)
  • od mozkového kmene vnikají do mozečku 3 páry stvolů, pedunculi cerebellares:
  • inferiores: spojují oblongatu s mozečkem; lemují kaudální část fossa rhomboidea
  • medii (pontini): brachia pontis; spojují pons s mozečkem; ohraničují fossa rhomboidea
  • superiores (brachia conjunctiva): spojují tegmentum mesencephali s mozečkem; ohraničují rostrální část fossa rhomboidea
  • všechny pedunculi obsahují dráhy jdoucí do mozečku a z mozečku
  • mezi pedunculi cerebellares superiores rozepjato velum medullare superius (craniale): přední část stropu IV. komory; vytažen ve vrchol zvaný fastigium
  • na povrchu mozečku četné příčné brázdy – oddělují od sebe jednotlivé úseky na vermis i hemisférách = fissurae cerebelli
  • největší a nejhlubší fissury oddělují 3 hl. úseky: lobi cerebelli
  • menší fissury dále rozdělují tyto lobi na lobuli: symetricky uložené na hemisférách; odpovídají nepárovému úseku na vermis
  • nejmenší fissury oddělují rovnoběžné proužky povrchu mozečku = folia cerebelli
  • povrch kryt souvisle šedou hmotou: cortex cerebelli
  • uvnitř mozečku bílá hmota, corpus medullare: vybíhá ve tvaru plotének jako laminae albae do folií mozečku; na sagitálním řezu vermis tvoří stromkovitou kresbu (arbor vitae, strom života)
  • v bílé hmotě uloženy párové shluky šedé hmoty: nuclei cerebelli:
  • ncl. dentatus: největší z mozečkových jader; podoba pomačkaného váčku s otvorem ventromediálně proti mesencephalon; otvor váčku = hilum (hilus) nuclei dentati; odtud dráha obsažená v pedunculus cerebellaris superior
  • ncl. emboliformis: protažené drobné jádro; tvar krevní sraženiny; uloženo sagitálně při hilu ncl. dentatus
  • ncl. globosus: párově uložené mediálně od ncl. emboliformis; z několika drobných kulovitých útvarů šedé hmoty
  • ncl. fastigii: párové; uloženo nejmediálněji; při fastigiu
  • všechna mozečková jádra východiskem drah vystupujících z mozečku → jimi mozeček zapojen do systému kontroly pohybů

Morfologické členění mozečku

  • dělí se transverzálními rýhami ve 3 laloky
  • v každém laloku menšími rýhami odděleny lobuli (na vermis i hemisférách)
  • morf. členění umožňuje topografickou orientaci na mozečku
  • neodpovídá však rozdělení vývojovému a funkčnímu
  • lingula: malý úsek vermis; u velum medullare superius
  • culmen a declive (vrchol a svah): dříve monticulus
  • folium vermis: vkleslý, sousedními úseky krytý lístek; jen 1
  • tuber a pyramis vermis: 2 úseky; oble prominující kaudálně
  • tonsilla: oválný útvar ze spodní plochy hemisféry
  • nodulus: jediné folium; poslední vpředu kaudálně na vermis
  • pedunculus flocculi: tenké párové raménko; spojuje transverzálně nodulus s flocculus
  • flocculus: třásňovité, drobné, lat.uložené; na hemisféře mozečku

Funkční zapojení mozečku

  • přívodné dráhy cestou pedunculi cerebellares inferiores, medii, superiores do mozečkové kůry
  • z mozečkové kůry výstup vláken, končí v mozečkových jádrech
  • mozečková jádra vysílají axony do šedých hmot kmene (hlavně do retikulární formace, ncl. ruber, do thalamu)
  • z šedých hmot kmene dráhy do míchy → ovlivňují buňky, které vysílají své axony jako motorická vlákna do kosterních svalů
  • řídí a kontroluje pohybové aktivity[3]

Diencephalon

Pencil.png upravit Mezimozek se skládá ze dvou hlavních částí – thalamus a hypothalamus (ten je spojen s podvěskem mozkovým, hypofýzou). Jsou párové a obsahují více než 50 jader. Mezi thalamy je 3. mozková komora.

Thalamus

MRI mozku v sagitální rovině – šipka směřuje na thalamus
  • Tvořen šedou hmotou uspořádanou do jader, mezi nimi je bílá hmota.
  • Představuje souhrn převodních stanic dostředivých drah (přepojování vzruchů směřujících do mozkové kůry).
  • Kontroluje, propouští a tlumí senzitivní vzruchy.

Hypothalamus

Hypofýza (podvěsek mozkový)

Přední lalok (adenohypofýza) tvoří hormony STH, TSH, ACTH, PRL, LH, FSH. Sekrece je řízena hypotalamem, s kterým je spojen cévně – krevní stopkou. Zadní lalok (neurohypofýza) není pravá žláza, ale sklad hormonů vytvořených v hypotalamu. Hypothalamická jádra produkují ADH a oxytocin.

Telencephalon

Pencil.png upravit

pyramidová buňka mozkové kůry
Frontální lalok telencefalonu

U člověka tvoří největší část koncový mozek (telencephalon). Je pokryt mozkovými rýhami (sulci cerebrales) a závity (gyri cerebrales). Větší rýhy oddělují 5 telencephalických laloků:

  • frontální (čelní);
  • parietální (temenní);
  • okcipitální (týlní);
  • temporální (spánkový);
  • insulární.

Cortex cerebralis

Telencephalon je pokryt mozkovou kůrou. Zvrásnění umožňuje několikanásobné zvětšení plochy cerebrálního kortexu. Zjednodušeně lze říci, že mozková kůra je spoluzodpovědná za vědomí, hraje podstatnou úlohu ve vnímání, myšlení, paměti, duševních schopnostech, v zahájení volních pohybů. Sídla některých těchto funkcí jsou známa, např. centrum řeči, zrakové centrum aj.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Zdroj

  • VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník. 7. vydání. Praha : Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1.
  • Flash animace – e-learning 1. LF UK Praha

Reference

  1. ČIHÁK, Radomír. Anatomie III. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2004. 673 s. ISBN 80-247-1132-X.
  2. ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.
  3. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada, 2002. 516 s. ISBN 80-7169-970-5.