Germinální nádory

Z WikiSkript

(Přesměrováno z Nádory germinální)

Germinální nádory jsou definovány jako nádory vznikající z multipotentních kmenových buněk, které se mohou dále diferencovat v buňky pohlavní nebo v jiné tkáně, somatické i extrasomatické.

  1. Nádory z prvopohlavních buněk (gonocyty – jejich dělením vznikají spermie a vajíčka) – seminomy.
  2. Nádory z kmenových buněk, které se diferencují v jiné tkáně (non-seminomové nádory = teratomy v širším smyslu):
    • somatické – embryonální karcinom, polyembryom, teratomy v užším smyslu;
    • extrasomatické – nádor ze žloutkového váčku, choriokarcinom.

Nejčastějším místem výskytu germinálních nádorů jsou gonády (hlavně nesestouplá varlata), mohou se vyskytovat ale i v jiných místech, kam za vývoje migrovaly kmenové buňky – podél axiální osy v retroperitoneu, předním mediastinu, sakrokokcygeální krajině, při bazi lební a v oblasti epifýzy. Vyskytují se především u dětí a v mladším věku a většinou se jedná o nádory maligní (s výjimkou zralých diferencovaných teratomů), seminom je sice maligní, ale velmi dobře odpovídá na radioterapii.

Seminom

Seminom[upravit upravit | editovat zdroj]

  • V ováriu a extragonadální lokalizaci se nazývá dysgerminom;
  • vyskytuje se hlavně u mužů středního věku, v ovariu u dětí;
  • maligní.

Mikroskopie: tvoří jej pruhy nebo solidní ložiska buněk podobných gonocytům (velké, zaoblené polygonální buňky s velkými jádry s jedním až dvěma jadérky, světlá cytoplazma s obsahem glykogenu a výraznými mezibuněčnými hranicemi), stroma tvoří charakteristická fibrovaskulární septa s lymfocytární infiltrací, buňky stromatu se mohou přeměňovat v epiteloidní buňky a velké mnohojaderné buňky Langhansova typu – až tvorba tuberkuloidních granulomů (jejich přítomnost je spolu se zánětlivou infiltrací dobrým prognostickým znakem). Kromě této tzv. klasické varianty se vyskytuje ještě seminom anaplastický, trofoblastický a spermatocytární, u gonadoblastomu se kromě seminomových struktur nacházejí také Sertoliho buňky.

Makroskopie: projevuje se až mnohonásobným zvětšením varlete. Nádor je solidní, homogenní, šedorůžový, případně s nekrózami. Často bývá postiženo celé varle, ve kterém nádor roste destruktivně. Většinou se vyskytuje pouze ve varleti, ale v pokročilých stádiích prorůstá do rete testis, nadvarlete, semenných vaků a obalů varlete. Metastazuje do lumbálních uzlin.

Prognóza: do 3 cm dobrá, nad 6 cm podstatně horší.[1]

Spermatocytární seminom[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Nevyskytuje se mimo varle
  • Muži ve věku kolem 55 let
  • Maligní

Mikroskopie: složený ze tří typu buněk, které jsou navzájem promíšené, malé, střední a velké. Největší zastoupení mají střední buňky, chromatin je vláknitý - podobný spermatocytů, histologicky odlišní od seminomu

Makroskopie: nevyskytuje se mimo varle a není součástí smíšených germinálních nádorů. Neprokážeme IGCNU (intratubulární germinální neoplazie neklasifikovaného typu) v zachovaných kanálcích varlete. Nádor může být oboustranný - druhé varle je postiženo metachromně. Roste pomalu a je lokálně agresivní. Prorůstá do tunica vaginalis, nadvarlete, případně i do cév, ale nemetastazuje. Na průřezu má charakteristický hlenovitý vzhled

Nádor ze žloutkového váčku[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Vysoce maligní
  • V čisté formě je nejčastějším maligním germinálním nádorem nadvarlete u kojenců a malých dětí (kolem cca 18 měsíců)
  • U dospělých v čisté formě vzácný
  • Často součástí smíšených nádorů

Mikroskopie: nádorové buňky jsou podobné epitelu žloutkového váčku (polygonální buňky s kulatými jádry vyklenující centrální část cytoplasmy), tvoří jej systém komunikujících štěrbin vystlaných nádorovými buňkami, nádorové buňky se také radiálně řadí kolem tenkostěnných cév, které pak prominují do epitelových mikrocyst – struktury připomínající primitivní glomerula (tzv. Schillerova-Duvalova tělíska), důležitým znakem nádoru je produkce α1-fetoproteinu, který je diagnostickým markerem a ukazatelem úspěšnosti terapie, v buňkách tvoří hyalinní kapénky.

Makroskopie: neohraničený, žlutý.

Embryonální karcinom[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Vysoce maligní, krajně nediferencovaný;
  • většinou se vyskytuje ve smíšených nádorech (kde je jeho přítomnost nepříznivým diagnostickým znakem).

Mikroskopie: nádor epitelový (pozitivní na cytokeratiny, na rozdíl od seminomu). Tvoří jej velké bazofilní buňky s hyperchromními jádry a s velkými jadérky. V cytoplasmě je přítomen glykogen. Buňky jsou většinou solidně uspořádané a buněčné hranice mezi nimi jsou málo zřetelné. Ve stromatu nejsou lymfocyty, přítomny jsou vícejaderné buňky produkující hCG − sarkomatoidní bb i syncytiotrofoblast.

Makroskopie: malý do 4 cm, šedobílý, prokrvácený, neohraničený s ložisky nekróz. V časném stadiu se šíří per continuitatem - rete testis, nadvarle, chámovod.

Choriokarcinom[upravit upravit | editovat zdroj]

Vysoce maligní choriokarcinom
  • Maligní;
  • nádor vycházející z trofoblastu (může se vyskytovat jednak jako germinální nádor, jednak jako součást trofoblastické nemoci, kdy ve 1/3 případů navazuje na hydatidosní nebo proliferační molu);
  • produkuje hCG, jehož hladina v krvi je diagnostickým markerem a ukazatelem úspěšnosti terapie;
  • metastazuje hematogenně (plíce, mozek, kosti, játra).

Mikroskopie: nádorový parenchym má podobu trofoblastu (syncytiotrofoblast – basofilní vícejaderné elementy, cytotrofoblast – světlé Langhansovy buňky), chybí však uspořádání do klků, není přítomno stroma, časté je prokrvácení (zachována fyziologická vlastnost invase trofoblastu, metastasování je také téměř výhradně hematogenní – plíce, mozek, kosti, játra, …), dělí se do několika typů:

  • Disociovaný;
  • nediferencovaný;
  • diferencovaný.


  • Syncytiotrofoblastický;
  • cytotrofoblastický;
  • smíšený.

Makroskopie: měkký, prokrvácený.

Prognóza: u ženy v souvislosti s těhotenstvím prognóza dobrá, i s metastázami v plicích reaguje na chemoterapii, ale bez souvislosti s těhotenstvím je prognóza špatná.

Polyembryom[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Vzácný v čisté podobě
  • Maligní
  • Bývá součástí smíšených nádorů teratomové řady

Mikroskopie: nádorový parenchym je uspořádán do tzv. embryonálních tělísek uložených v řídkém pojivu, tělíska připomínají somatické tkáně zárodečného terčíku z 8. dne vývoje embrya. Čistý polyembryom obsahuje více jak 90% tělísek.

Teratom v užším smyslu (teratomy diferencované)[upravit upravit | editovat zdroj]

Diferencovaný teratom ovária (makroskopie)
Diferencovaný cystický teratom ovária (mikroskopie)
  • Nádory, v nichž jsou zastoupeny somatického tkáně jednoho, dvou nebo všech tří zárodečných listů různého stupně diferenciace, podobá se smíšenému nádoru, ale nádorový parenchym nelze odvodit z místních tkání (teratomy jsou nádory heterologní), podle stupně zralosti se dělí na:
  • teratom diferencovaný zralý (maturum, koetánní) – zralost tkání odpovídá věku nositele;
  • teratom diferencovaný nezralý (immaturum, embryonální);
  • teratom nediferencovaný (výše zmíněné non-seminomové nádory se somatickou diferenciací – embryonální karcinom + polyembryom).

Koetánní teratom[upravit upravit | editovat zdroj]

  • „Ko“ = stejný, „aetas“ = věk, složky nádoru jsou stejně vyzrálé jako organizmus;
  • většinou benigní (u mužů po pubertě maligní);
  • častý u žen v ováriích (když je tvořen pouze kůží nazývá se dermoidní cysta), u novorozenců v sakrální oblasti nebo vyrůstá z dutiny ústní.

Mikroskopie: mohou být přítomny jakékoli diferencované tkáně (kůže a adnexa, zuby, respirační a střevní epitel, žlázy slinné, štítná žláza, hlenotvorný epitel, hladké a kosterní svaly, tukové vazivo, chrupavka, kost, …). Pokud výrazně převažuje jedna tkáň nad ostatními (které pak mohou být těžko prokazatelné), hovoříme o tzv. monodermálních teratomech, příkladem je tzv. struma ovarii, kdy v ovariálním teratomu převažuje tkáň thyreroidey (může být zdrojem ektopické thyreotoxikosy).

Makroskopie: unilokulární cystický útvar, nejčastěji obalený často kůží obrácenou pokožkou do dutiny, s jejími deriváty.

Teratom diferencovaný s maligním zvratem[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Označení pro koetánní teratom, původně benigní, u nějž došlo k malignizaci některé z jeho původně dobře diferencovaných tkání (nejčastěji epitelu dermoidní cysty – vznik dlaždicobuněčného karcinomu).

Teratom nezralý[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Podobá se diferencovanému zralému teratomu, ale diferenciace jednotlivých komponent (nebo pouze některé z nich) není na nejvyšší úrovni, jsou přítomny znaky malignity až k obrazu sarkomu.

Makroskopie: mívá solidní strukturu.

Prognóza: biologické chování je maligní, prognóza je špatná, nádor rychle roste, šíří se hematogenně, lymfogenně a po protržení pouzdra i implantačně.

Smíšené germinální nádory[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Jsou častější než čisté germinální nádory, sestávají alespoň ze dvou struktur nádorů výše uvedených.

Prognóza: prognózu zhoršuje příměs nediferencovaných struktur (typu embryonálního karcinomu) nebo struktur extrasomatických (typu choriokarcinomu a nádoru ze žloutkového váčku), prognosticky se uplatňuje i jejich kvantitativní zastoupení.

Alternativní rozdělení

  1. Nádory vycházející z nejprimitivnějších kmenových buněk – embryonální karcinom, polyembryom.
  2. Nádory ze tkání poněkud vyšší diferenciace:
    • extrasomatické tkáně – nádor ze žloutkového váčku, choriokarcinom;
    • somatické tkáně – teratomy v užším smyslu;
    • nádory z embryonálního základu gonád – seminom (dysgerminom).

Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.