Nádory plic

Z WikiSkript

Nádory plic jsou nejčastěji vyskytujícím se nádorem dýchacího ústrojí. Převládá bronchogenní karcinom. Jedná se o nejčastější nádor u mužů nad 40 let, maximum výskytu je od 55 do 65 let. Na počátku 20. století byl vzácný, dnes je v některých státech na prvním místě. Výskyt má vzestupný trend, hlavně u žen. Bronchogenní karcinom je na prvním místě v úmrtnosti na onkologické onemocnění. Tvoří asi 1/3 úmrtí.

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Prokazatelný vztah ke kouření (85–90 % pacientů s karcinomem plic jsou kuřáci),
  • po vykouření 200 000 cigaret (při spotřebě 20 denně, asi 10 let) je riziko karcinomu 50× vyšší,
  • další vliv má ionizující záření (radon v uranových dolech) a azbest.
Adenokarcinom plic

Klasifikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • primární
  • nemalobuněčný – spinocelulární karcinom, adenokarcinom, velkobuněčný karcinom
  • malobuněčný
  • plicní karcinoid
  • sekundární (metastatické postižení plic)
  • benigní nádory plic
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Bronchogenní karcinom.


Plicní karcinoid[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Karcinoid patří mezi maligní tumory vzniklé z neuroektodermu. Představuje 1–2 % všech plicních nádorů[1].

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Standardem je chirurgická léčba – lobektomie nebo parenchym šetřící bronchoplastická resekce.

Léčba neoperabilních tumorů:

  • interferon α
  • chemoterapie – vespesid + cisplatina, nejlepsí výsledky dosahuje CHT v kombinaci s interferonem α[2]
  • symptomatická léčba – karcinoidový syndrom (somatostatinové analogy, antiserotonika)[1].

Benigní nádory[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chondrohamarton plic

Benigní nádory jsou typické svým pomalým a neivazivním růstem a neschopností zakládat metastázy. Patří sem chondrohamartom a pak mezenchymové nádory: fibromy, lipomy, myxomy atd. Vyskytují se spíše v dýchacích cestách než plicním parenchymu. Mají ohraničený tvar, často jsou uloženy periferně. Pokud se nacházejí v dýchacích cestách, mohou způsobovat kašel a dušnost.

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • CT
  • bronchoskopie

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odstranění nádoru.

Sekundární nádory plic[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Plicní metastázy.

Plicní metastázy jsou nejčastěji z nádoru prsu, plic, trávicí trubice, ledvin, štítné žlázy, hlavy a krku. Metastázy jsou spíše metachronní (po manifestaci prim. nádoru) než synchronní (současně s prim. nádorem). Často jsou diagnostikované náhodným RTG snímkem hrudníku. Dělíme je na solitární a mnohočetné[1].

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Při znalosti primárního ložiska diagnostika není složitá.

  • karcinomatózní lymfangoitida – stav, kdy jsou metastaticky postižené mízní uzliny plic

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • dle primárního ložiska
  • chirurgická dle indikace


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
  • STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. 1. vydání. Epava, 2001. ISBN 80-86297-06-3.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
  2. OBERG, Kjell. Diagnosis and treatment of carcinoid tumors. Expert Rev Anticancer Ther [online]2003, vol. 3, no. 6, s. 863-77, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14686708>. ISSN 1473-7140.