Nádory slinných žláz

Obsah 1 Klasifikace 1.1 Benigní epitelové nádory 1.2 Maligní epitelové nádory 1.3 Mezenchymové nádory 1.4 Metastázy maligních tumorů jiných orgánů 2 Benigní nádory slinných žlaz 2.1 Pleomorfní adenom 2.2 Papilární cystadenolymfom 2.3 Bazocelulární adenom 2.4 Myoepiteliom 2.5 Onkocytom 2.6 Kanalikulární adenom 2.7 Sebaceózní adenom 2.8 Duktulární papilom 2.9 Papilární cystadenolymfom 3 Maligní nádory slinných žláz 3.1 Maligní epitelové nádory 3.1.1 Acinocelulární karcinom 3.1.2 Mukoepidermoidní karcinom 3.1.3 Adenoidně cystický karcinom 3.1.4 Karcinom v pleomorfním adenomu 3.2 Maligní mesenchymové nádory 4 Odkazy 4.1 Použitá literatura

• Nádory slinných žláz postihují velké i malé slinné žlázy.
• Nejčastěji je postižena glandula parotis.
• Postihují převážně dospělé jedince.
• Klinicky se mohou projevit jako tuhé, nebolestivé zvětšení žlázy.

Klasifikace

Benigní epitelové nádory

• pleomorfní adenom;
• monomorfní adenomy (papilární cystadenolymfom).

Maligní epitelové nádory

• mukoepidermoidní karcinom;
• acinocelulární karcinom;
• adenoidně cystický karcinom;
• adenokarcinom;
• apidermoidní karcinom;
• nedifierencovaný karcinom;
• karcinom v pleomorfním adenomu.

Mezenchymové nádory

• maligní lymfom;
• sarkomy.

Metastázy maligních tumorů jiných orgánů

• Karcinom ledviny.

Benigní nádory slinných žlaz

[editovat část]

• Benigní nádory slinných žlaz jsou velmi variabilní
• Výskyt je nezávislý na pohlaví
• Rostou většinou pomalu a nebolestivě
• Epitelové jsou častější než mezenchymové
• Terapie je chirurgická
• Nejčastěji se vyskytují pleomorfní adenom (smíšený tumor, myxochondroepiteliom) a papilární cystadenolymfom (Whartinův tumor).
• Řadíme sem několik typů nádorů:

Pleomorfní adenom

• tzv. myxochondroepiteliom
• Nejčastější nádor slinných žláz
• Epitelový nádor, nejčastěji v glandula parotis (a také nejčastější tumor gl. parotis)
• Hlavně ve vyšším a středním věku, je pomalu progredující.

• Možné recidivy
• Nádor často prorůstá do pouzdra, což zvyšuje možnost malignizace
• Klinicky se projeví jako nebolestivé zduření.

Papilární cystadenolymfom

• Druhý nejčastější benigní nádor slinných žlaz
• Výskyt hlavně v gl. parotis a podčelistních žlázách (9 % tumorů v gl.parotis.)
• Po 40. roce, častěji muži
• Bývá ohraničený, tuhý, proti spodině dobře pohyblivý, kulovitý, na sonografii může imitovat cystu.
• Roste pomalu
• 10 % recidivy, maligní zvrat je velmi vzácný.

Bazocelulární adenom

• 70 % v gl. parotis, 20 % malé žlázky rtu
• Maximální výskyt v 7. decéniu
• Možný přechod v bazocelulární karcinom

Myoepiteliom

• Vzácný
• Postihuje hlavně gl. parotis
• Může zmalignizovat
• Na rozdíl od pleomorfního adenomu netvoří duktální struktury

Onkocytom

• Výskyt v 6.− 7. deceniu, častěji u žen
• Roste pomalu, je pohyblivý, malý (do 2 cm)
• Vytváří pouzdro, na řezu šedočervený
• K recidivám nedochází, malignizace jen velmi vzácně

Kanalikulární adenom

• Výskyt nad 50 let
• Obvykle v horním rtu

Sebaceózní adenom

• Vzácný
• Dobře ohraničený, cystický, různé velikosti

Duktulární papilom

• Nepříliš častý
• Vzniká z epitelu vývodů malých slinných žlaz

Papilární cystadenolymfom

• 9 % tumorů v gl. parotis.
• Na sonografii může imitovat cystu.
• Maligní zvrat je velmi vzácný.

Maligní nádory slinných žláz

[editovat část] Maligní nádory slinných žláz dělíme na epitelové a mesenchymové. Nejčastěji se vyskytují Acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom (cylindrom) a karcinom v pleomorfním adenomu. Terapie je chirurgická – radikální. U pacientů se Sjorgenovým syndromem je zvýšený výskyt lymfomů slinných žláz.

Maligní epitelové nádory

Vycházejí ze žlázového parenchymu. Řadíme sem acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom.

Acinocelulární karcinom

• nejčastější maligní nádor slinných žláz
• nález hlavně v gl. parotis
• častější výskyt u žen

Mukoepidermoidní karcinom

• tvoří asi 5% nádorů slinných žláz.
• tvoří jej buňky produkující hlen, epidermoidní bb a bb přechodného typu, zpravidla je nedokonale opouzdřen.
• nízce maligní – dobře diferencovaný, cystické struktury vystlané hlenotvornými bb
• vysoce maligní – nízce diferencovaný, solidní epidermoidní bb, hlenové bb jsou v menšině
• prognóza: 70–90% pacientů přežívá 5 let.

Adenoidně cystický karcinom

• tvoří 40% ze žlázových karcinomů.
• vyskytuje se ve třech formách – glandulární, solidní a tubulární.
• tvořen duktálními a myoepitelovými buňkami
• metastazuje do regionálních uzlin a vzdáleně do plíce, skeletu.
• pognosticky záleží na rozsahu tumoru a radikalitě chir. výkonu.
• solidní forma je nejméně příznivá.
• postihuje malé slinné žlázy
• šíří se perineurálně

Karcinom v pleomorfním adenomu

• Vzniká maligní transformací benigního nádoru.
• Uvádí se, že k tomu dochází ve 3-4%.
• Rozlišujeme podle histologické struktury na pravý, maligní a smíšený.
• Na maligní přeměnu upozorní zrychlení růstu.

Maligní mesenchymové nádory

Ve slinných žlázách se objevují nejčastěji benigní mesenchymové nádory jako je hemangioendotheliom, lipom, neurinom, neurofibrom. Z maligních nádorů sem patří pouze maligní lymfom. Maligní lymfom dělíme do dvou kategorií podle etiologie na primární, vznikající při Sjogrenově syndromu, nebo sekundární vznikající při generalizaci.

Odkazy

Použitá literatura

• PAZDERA, Jindřich. základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.