Nádory slinných žláz

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
3 hodnocení   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-1star2-1star3-0star4-0star5-0

Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Přejít na: navigace, hledání
1. Příušní žláza (gl. parotis) 2. Podčelistní žláza (gl. submandibularis) 3. Podjazyková žláza (gl. sublingualis)
Tumor glandulae parotis
  • Nádory slinných žláz postihují velké i malé slinné žlázy.
  • Nejčastěji je postižena glandula parotis.
  • Postihují převážně dospělé jedince.
  • Klinicky se mohou projevit jako tuhé, nebolestivé zvětšení žlázy.

Klasifikace

Benigní epitelové nádory

Pleomorfní adenom slinné žlázy
  • Pleomorfní adenom.
  • Monomorfní adenomy (např. papilární cystadenolymfom).

Maligní epitelové nádory

  • Mukoepidermoidní karcinom.
  • Acinocelulární karcinom.
  • Adenoidně cystický karcinom.
  • Adenokarcinom.
  • Epidermoidní karcinom.
  • Nediferencovaný karcinom.
  • Karcinom v pleomorfním adenomu.

Mezenchymové nádory

Metastázy maligních tumorů jiných orgánů

Benigní nádory slinných žláz

Pencil.png upravit

  • Benigní nádory slinných žlaz jsou velmi variabilní.
  • Výskyt je nezávislý na pohlaví.
  • Rostou většinou pomalu a nebolestivě.
  • Epitelové jsou častější než mezenchymové.
  • Terapie je chirurgická.
  • Nejčastěji se vyskytují pleomorfní adenom (smíšený tumor, myxochondroepiteliom) a papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor).
  • Řadíme sem několik typů nádorů:

Pleomorfní adenom

  • Tzv. myxochondroepiteliom.
  • Nejčastější nádor slinných žláz.
  • Epitelový nádor, nejčastěji v glandula parotis (a také nejčastější tumor gl. parotis).
  • Hlavně ve vyšším a středním věku, je pomalu rostoucí.
Pleomorfní adenom, S-100 pozitivní
  • Možné recidivy.
  • Nádor často prorůstá do pouzdra, což zvyšuje možnost malignizace.
  • Klinicky se projeví jako nebolestivé zduření.
  • V histologickém obrazu se střídá více složek - epiteliomatózní složka s trabekulární, duktální, acinózní či solidní úpravou, dále složka myxoidní a chondroidní.

Papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor)

  • Druhý nejčastější benigní nádor slinných žlaz.
  • Výskyt hlavně v gl. parotis a podčelistních žlázách (9 % tumorů v gl. parotis).
  • Po 40. roce, častěji muži.
  • Bývá ohraničený, tuhý, proti spodině dobře pohyblivý, kulovitý, na sonografii může imitovat cystu.
  • Roste pomalu.
  • 10 % recidivy, maligní zvrat je velmi vzácný.
  • Vzniká proliferací epiteliálních inkluzí v intraparotických lymfatických uzlinách.
  • V charakteristickém histologickém obraze dominuje dvojvrstevný epitel s jádry přivrácenými do lumen, stroma je tvořeno lymfatickou tkání.

Bazocelulární adenom

  • 70 % v gl. parotis, 20 % malé žlázky rtu.
  • Maximální výskyt v 7. deceniu.
  • Možný přechod v bazocelulární karcinom.

Myoepiteliom

  • Vzácný.
  • Postihuje hlavně gl. parotis.
  • Může zmalignizovat.
  • Na rozdíl od pleomorfního adenomu netvoří duktální struktury.

Onkocytom

  • Výskyt v 6.− 7. deceniu, častěji u žen.
  • Roste pomalu, je pohyblivý, malý (do 2 cm).
  • Vytváří pouzdro, na řezu šedočervený.
  • K recidivám nedochází, malignizace jen velmi vzácně.
  • V histologickém obraze jsou patrné eozinofilní jemně granulované buňky se zvýšeným množstvím mitochondrií.

Kanalikulární adenom

  • Výskyt nad 50 let.
  • Obvykle v horním rtu.

Sebaceózní adenom

  • Vzácný.
  • Dobře ohraničený, cystický, různé velikosti.

Duktání papilom

  • Nepříliš častý.
  • Vzniká z epitelu vývodů malých slinných žláz.


Maligní nádory slinných žláz

Pencil.png upravit Maligní nádory slinných žláz dělíme na epitelové a mesenchymové. Nejčastěji se vyskytují Acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom (cylindrom) a karcinom v pleomorfním adenomu. Terapie je chirurgická – radikální. U pacientů se Sjorgenovým syndromem je zvýšený výskyt lymfomů slinných žláz.

Maligní epitelové nádory

Vycházejí ze žlázového parenchymu. Řadíme sem acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom.

Acinocelulární karcinom

  • Nejčastější maligní nádor slinných žláz.
  • Nález hlavně v gl. parotis.
  • Častější výskyt u žen.

Mukoepidermoidní karcinom

  • Tvoří asi 5 % nádorů slinných žláz.
  • Tvoří jej buňky produkující hlen, epidermoidní bb a bb přechodného typu, zpravidla je nedokonale opouzdřen.
  • Nízce maligní – dobře diferencovaný, cystické struktury vystlané hlenotvornými bb.
  • Vysoce maligní – nízce diferencovaný, solidní epidermoidní bb, hlenové bb jsou v menšině.
  • Prognóza: 70–90 % pacientů přežívá 5 let.

Adenoidně cystický karcinom

  • Tvoří 40 % ze žlázových karcinomů.
  • Vyskytuje se ve třech formách – glandulární, solidní a tubulární.
  • Tvořen duktálními a myoepitelovými buňkami.
  • Metastazuje do regionálních uzlin a vzdáleně do plic, skeletu.
  • Prognosticky záleží na rozsahu tumoru a radikalitě chir. výkonu.
  • Solidní forma je nejméně příznivá.
  • Postihuje zejména malé slinné žlázy patra, méně často velké slinné žlázy.
  • Šíří se též perineurálně, někdy i intraneurálně.

Karcinom v pleomorfním adenomu

  • Vzniká maligní transformací benigního nádoru.
  • Uvádí se, že k tomu dochází ve 3–4 %.
  • Rozlišujeme podle histologické struktury na pravý, maligní a smíšený.
  • Na maligní přeměnu upozorní zrychlení růstu.

Maligní mesenchymové nádory

Ve slinných žlázách se objevují nejčastěji benigní mesenchymové nádory jako je hemangioendotheliom, lipom, neurinom, neurofibrom. Z maligních nádorů sem patří pouze maligní lymfom. Maligní lymfom dělíme do dvou kategorií podle etiologie na primární, vznikající při Sjogrenově syndromu, nebo sekundární vznikající při generalizaci.

Odkazy

Použitá literatura

  • PAZDERA, Jindřich. Základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.