Nadledviny

Nadledvina, lat. glandula suprarenalis, je párová endokrinní žláza, na povrchu okrové barvy, velikosti přibližně 5 cm, výšky asi 3 cm, hmotnosti značně individuální (okolo 10 g), složená ze dvou orgánů:

• kůry, původem z mezodermu;
• dřeně, původem z neuroektodermu.

Na žláze rozeznáváme facies anterior, facies posterior a facies renalis. Pravá nadledvina má tvar trojhranný, levá poloměsíčitý. Žláza je uložena ve vazivovém obalu (capsula fibrosa), který pevně nasedá k orgánovému povrchu. Z tohoto obalu směřují dovnitř žlázy septa, obsahující slabé tepny.

Obsah 1 Kůra 2 Dřeň 3 Cévní zásobení 4 Nemoci nadledvin 5 Odkazy 5.1 Externí odkazy 5.2 Zdroj 5.3 Použitá literatura

upravit Kůra

Asi 70 % objemu celé žlázy tvoří kůra, produkující asi 30 steroidních hormonů. „Kůra nadledvin syntetizuje dvě skupiny steroidních hormonů, tzv. kortikosteroidů, a to glukokortikoidy (např. kortizon), které regulují metabolismus sacharidů a bílkovin a mineralokortikoidy (např. aldosteron), které řídí hospodaření s minerály a vodou. V kůře nadledvin vzniká i menší množství pohlavních hormonů.(Kodíček) Buňky jsou zde uspořádány do trámců, které jsou obklopeny krevními sinusoidami. Buňky kůry nadledvin mají charakter buněk secernující steroidy. Mají sférické, centrálně uložené jádro, v cytoplazmě nacházíme mohutně vyvinuté hladké endoplazmatické retikulum, četné mitochondrie tubulárního typu a lipidové kapénky. Buňky kůry nadledvin nestřádají sekreční produkty v granulech. Podle uspořádání trámců se kůra nadledvin dělí do tří koncentrických vrstev, které u člověka nejsou přesně ohraničeny. Jednotlivé vrstvy nazýváme zona glomerulosa, zona fasciculata a zona reticularis.

• Zona glomerulosa je uložena těsně pod vazivovým pouzdrem. Cylindrické nebo pyramidové buňky zde tvoří obloukovitě probíhající trámce, které jsou obklopeny četnými kapilárami.
• Zona fasciculata zabírá 65 % objemu kůry nadledvin. Je složena z radiálně probíhajících trámců buněk. Buňky jsou polyedrické a obsahují v cytoplazmě velký počet lipidových kapének.
• Zona reticularis je tvořena buňkami, které jsou uspořádány do nepravidelně anastomozujících trámců. Buňky jsou menší než v obou předchozích vrstvách. V některých buňkách nacházíme jádro nepravidelného tvaru. V cytoplazmě se objevuje velké množství lipofuscinu. ^[1]

upravit Dřeň

Dřeň nadledvin tvoří trámce nepravidelného tvaru, mezi kterými prochází kapilární sinusoidy. V buňkách dřeně nalézáme chromafinní a argentafinní granula, obsahující převážně katecholaminy. A-buňky produkují adrenalin (80 % vylučovaných katecholaminů do krve), N-buňky produkují noradrenalin. (Konrádová, Uhlík, Vajner) Adrenalin byl první objevený hormon, je vylučován do krve na základě nervových podnětů zejména při fyzickém nebo psychické stresu, tj. v krizových situacích, které vyvolávají v organismu tzv. poplachovou reakci; způsobuje zvýšení koncentrace glukózy, laktátu a volných mastných kyselin v krvi. Noradrenalin vyvolává kontrakci cév (s výjimkou cév srdečních) a zvyšuje tedy krevní tlak. ^[2]

upravit Cévní zásobení

• Zdrojem krve jsou většinou 3 tepny. A. suprarenalis superior (větev a. phrenica inf.), a. suprarenalis media, přímá větev z aorta abdominalis a a. suprarenalis inferior, větev a. renalis. Četné cévy pronikají do nadledviny po celém povrchu její kůry. Uvnitř vytváří široké kapiláry probíhající mezi trámci buněk.
• Žíly se spojují do v. suprarenalis, která vystupuje z hilu na ventrolaterální straně, vpravo ústí do v. cava inferior a vlevo do v. renalis.
• Nervy přichází z plexus suprarenalis, jedná se o smíšená vlákna. Kůra je pak zásobena postgangliovými vlákny, dřeň především pregangliovými.
• Lymfatické kapiláry probíhají v pouzdře, kůře i dřeni a doprovází pak v. suprarenalis, ústí do n. l. lumbales.^[3]

upravit Nemoci nadledvin

Chronická insuficience – Morbus Addisoni (hypofunkce kůry nadledvin):

• Primární „může být způsobena autoimunitním poškozením, zánětem nebo tumorem. Pacienti jsou slabí, nevýkonní, ztrácejí chuť k jídlu a hubnou. Mají zácpu nebo průjem, bolesti břicha nebo ve svalech. Vyvíjí se bradykardie, klesá krevní tlak, snižuje se glykémie. Na drážděných místech těla, jako jsou dorza posledních článků prstů na rukou, rýhy na dlani a jinde, vznikají charakteristické pigmentace. Pokožka má barvu hnědou do šeda, je třeba hledat grafitové skvrny“ na sliznicích. Pigmentace vzniká jako důsledek vystupňované sekrece ACTH (který má určité aminokyseliny společné s MSH). Nedostatek aldosteronu vede ke ztrátě Na a spolu s ním Cl, k zadržení K, ke ztrátám vody.

• Sekundární při hypotalamo-hypofyzární nedostatečnosti, např. u hypofyzárního nanismu. Pokožka je bledá pro nedostatek ACTH, není rozvrat solného hospodářství, protože sekrece aldosteronu závisí na ACTH jen za stresu.

• Iatrogenní je přechodná, z útlumu nadledvinové kůry při dlouhodobém farmakologickém podávání glukokortikoidů. Z pacienta se stává adisonik maskovaný cushigoidním vzhledem.

Akutní selhání

• Při krvácení do nadledvin u novorozence po porodním traumatu, zvláště při hemoragické diatéze. Projevuje se jako šokový stav s tachykardií, vysokou teplotou, urychleným dechem, chladnými končetinami. Bývá zaměňován s těžkou pneumonií nebo septickým stavem. Je třeba opatrnou palpací pátrat po tumoru v břiše, jímž je pouzdro nadledviny naplněné krví, po poklesu erytrocytů a hemoglobinu, vyšetřit Na, K a glukózu v plazmě.
• Při nekróze nadledvin a krvácení do nich při infekci, většinou meningokokové sepsi, tzv. Waterhouseově-Friderichsenově syndromu. V popředí jsou šokové příznaky s hyperpyrexií a s rychle postupujícím krvácením do kůže.

V průběhu zjevné nebo dosud nepoznané Addisonovy choroby při zátěži. Patří sem addisonská krize v rámci adrenogenitálního syndromu spojená se ztrátou solí. Diagnostika hypokortikalismu se v akutním stavu opírá o poměr Na:K v plazmě (normálně kolem 30, v krizi kolem 20); při dehydrataci stoupá hematokrit a urea. Cenné mohou být příznaky hyperkalémie na EKG a stanovení plasmatického kortizolu.^[4]

upravit Odkazy

upravit Externí odkazy

• Nadledviny (česká wikipedie)
• Adrenal gland (anglická wikipedie)

upravit Zdroj

1. ↑ KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 1. vydání. Jinočany : H+H, 1998. 363 s. ISBN 80-86022-35-8.
2. ↑ KODÍČEK, Milan. Biochemické pojmy : výkladový slovník. 1. vydání. Praha : VŠCHT, 2004. 171 s. ISBN 80-7080-551-X.
3. ↑ ELIŠKOVÁ, Miloslava a Ondřej NAŇKA. Přehled anatomie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X.
4. ↑ HOUŠTĚK, Josef. Dětské lékařství : učebnice pro lékařské fakulty. 3. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 499 s. ISBN 80-201-0032-6.

upravit Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.

• ELIŠKOVÁ, Miloslava a Ondřej NAŇKA. Přehled anatomie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X.

• HOUŠTĚK, Josef. Dětské lékařství : učebnice pro lékařské fakulty. 3. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 499 s. ISBN 80-201-0032-6.

• KODÍČEK, Milan. Biochemické pojmy : výkladový slovník. 1. vydání. Praha : VŠCHT, 2004. 171 s. ISBN 80-7080-551-X.

• KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 1. vydání. Jinočany : H+H, 1998. 363 s. ISBN 80-86022-35-8.