Neinfekční endokarditida
Neinfekční endokarditida je zánět endokardu, který není způsoben infekčním agens (bakteriemi či houbami).
Obsah |
upravit Revmatická endokarditida
Fibrinózní intersticiální zánět, který je součástí revmatické horečky.
upravit Revmatická horečka (febris rheumatica)
Akutní systémový zánět, který postihuje především děti a to po přestálé infekci β-hemolytickým streptokokem skupiny ze A, obvykle pharyngitis nebo tonsilitis. Podkladem je zkřížená reaktivita protilátek proti M-proteinu pouzdra streptokoků s některými autoantigeny. Postihuje především srdce (pancarditis), klouby (arthritis), mozek (chorea minor), kůži a podkoží. Nejzávažnější je postižení srdce pro možnost komplikací :
- vznik porevmatických chlopenních vad
- rozvoj infekční endokarditidy
Poškození kloubů odezní obvykle bez následků. Ríká se že „revmatická horečka klouby líže, srdce hryže“.
- postižení perikardu – pericarditis serosa nebo serofibrinosa
- postižení myokardu – přítomnost mikroskopických Aschoffových uzlíků, zvláště perivaskulárně, hojí se drobnými jizvami, nejvíce jich je v septu – možnost postižení převodního systému s následnými dysrytmiemi (postižení srdečního rytmu)
- postižení endokardu – v akutní fázi se projevuje jako endocarditis verrucosa – tvorba bradavčitých výrůstků na chlopních (především mitrální a aortální, vzácně trikuspidální a výjimečně pulmonální) a na nástěnném endokardu (především v levé síni – MacCallumovo políčko), na chlopních se tvoří na jejich dorazových ploškách, na cípatých na síňové ploše, na poloměsíčitých na komorové ploše
Makroskopicky jsou výrůstky červenavé, tuhé, velikosti 1–3 mm, s nepravidelným a rozeklaným povrchem.
Mikroskopicky pozorujeme fibrinoidní nekrózu kolagenního vaziva chlopně. Nekrotická tkáň prostoupená exsudátem zduří a vystoupí nad povrch chlopně, vzniklá zóna z Aschoffových buněk ji ohraničuje pouze z jedné strany.
Ve fázi hojení ustupuje exsudace proliferativním změnám, které vedou ke ztluštění chlopně (na vtokové ploše) a šlašinek, novotvořené cévy prorůstají z okraje chlopně až k jejímu volnému okraji. Výrůstky se organizují vrůstáním nespecifické granulační tkáně ze spodiny, povrch se zarovnává, stává se hladkým a překrývá se endokardem. To způsobí ztluštění chlopně, později jizvení a retrakce a zkrácení chlopně. Šlašinky jsou ztluštělé, zkrácené, někdy srůstají mezi sebou.
upravit Komplikace
- Porevmatické srdeční vady
Projeví se asi 10 let po akutní endokarditidě. Vedou k srdečnímu selhávání.
- cípaté chlopně – zkrácení šlašinek a cípů chlopně – chlopeň je přitažena ke stěně komory, je omezena její pohyblivost – insuficience; srůst volných okrajů – stenóza (tvar ústí připomíná rybí ústa nebo knoflíkovou dírku)
- semilunární chlopně – ztluštění volného okraje (entropium nebo ektropium) – insuficience; srůst při komisurách – stenóza
- Infekce
Jedná se zejména streptokokové infekce. Vzniká subakutní infekční endokarditida.
- Trombóza
Vznikají troby na chlopni s možností embolie do velkého oběhu (mozek, ledviny…)
upravit Nebakteriální trombotická endokarditida
Dříve marantická, jde o trombózu chlopně. Je charakterizována tvorbou sterilních trombotických vegetací na chlopních (nejčastěji mitralis), podobá se infekční endokarditidě, ale nejsou známky zánětu (edém, buněčná infiltrace, vaskularizace chlopně, event. fibrinoidní nekróza). Bývá přítomna při maligních nádorech jako paraneoplastický syndrom, nejčastěji u adenokarcinomů žaludku, pankreatu, žlučových cest, ovarií. Dále může doprovázet chronické tromboembolické nemoci, chronické nefropatie s uremií, CHOPN apod. Komplikací je riziko odtržení thrombu a jeho embolizace do velkého oběhu.
upravit Libmanova-Sacksova endokarditida
Též je nazývána atypická verukózní endokarditida. Provází systémový lupus erythematodes.
Podrobnější informace naleznete na stránce Systémový lupus erythematodes.Projevuje se tvorbou výrůstků především na nástěnném endokardu a na komorové ploše chlopní, výrůstky jsou větší a plošší než u revmatické endokarditidy. Mikroskopicky je přítomna fibrinoidní nekróza, zánětlivá celulizace. Nenacházíme Aschoffovy buňky, ale jsou přítomna tzv. hematoxylinová tělíska jako zbytek po LE buňkách (granulocyty s velkou basofilní inklusí jako zbytek fagocytovaného jádra).
upravit Postižení srdce při karcinoidovém syndromu
Karcinoid je nádor vycházející z buněk difusního neuro-endokrinního systému (GIT, nejčastěji v appendixu, bronchy, Langerhansovy ostrůvky atd.). Je solidní, trabekulární nebo solidně trabekulární. Buňky kubické až cylindrické, málo mitóz, obsahují argentafinní granula positivní na diazoreakci a serotonin. Metastasuje do uzlin a do jater.Metastázy v játrech se projevují vznikem karcinoidového syndromu (uvolňování serotoninu do oběhu) což vede k postižení endokardu v pravém srdci. Při vzácnější lokalizaci karcinoidu v plicích je obdobně postiženo levé srdce. Mezi příznaky patří flush (zarudnutí kůže v obličeji, na hurdníku apod.), průjmy, astmatické dušení. Dochází k postižení chlopňového (trikuspidalis, pulmonalis) i nástěnného (pravá síň i komora) endokardu. Tvoří se silné vrstvy buněčného vaziva, chlopně jsou ztluštělé, popřípadě zkrácené a dochází k jejich stenóze, insuficienci nebo obojímu. To je následováno hypertrofií a dilatací pravého srdce, až jeho selhávání.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Zdroj
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 31.10.2010]. <http://langenbeck.webs.com>.
