Neisseria meningitidis
| Neisseria meningitidis | |
|---|---|
| Klasifikace | |
| Rod: | Neisseria |
| Základní údaje | |
| Morfologie: | G− kok |
| Vztah ke kyslíku: | aerobní |
Neisseria meningitidis („meningokok“) z rodu bakterií Neisseria, které patří mezi gramnegativní koky, je kosmopolitní bakterie, která vyvolává invazivní meningokoková onemocnění (IMO). Přenáší se vzdušnou kapénkovou cestou. Onemocnění začíná většinou náhle v průběhu několika hodin, z plného zdraví vzniká závažný klinický obraz. IMO je i v současné době život ohrožující, úmrtnost se pohybuje kolem 10 %. Nejčastěji bývají postiženy děti mladší pěti let, dospívající a mladí dospělí ve věku 15–25 let.[1][2]
upravit Morfologie a vlastnosti
- gramnegativní diplokoky
- nesporulující, většinou opouzdřené
- snadno podléhají autolýze, ztrácí tím svůj charakteristický tvar a mění tinkční vlastnosti
- v infekčním materiálu uvnitř polymorfonukleárů
- kultivace striktně aerobní
- kultivačně náročná – komplexní kult. půdy s obsahem nativních bílkovin, CO2, vlhko
- tvoří katalázu a oxidázu
- okyseluje sacharidy bez tvorby plynu
- dle vlastností lze odlišit od ostatních neisserií
- nejdůležitější Ag – pouzderný polysacharid – protektivní; může být změněn transformací; v průběhu onem. v krvi a v likvoru.[3]
- Rozlišuje se celkem 13 séroskupin. Celosvětově se nejčastěji vyskytují sérotypy A, B, C, Y a W135.
- rozšíření: kosmopolitní. Epidemie IMO vyvolané meningokoky séroskupiny A se typicky objevují v jižní oblasti Sahary. Celosvětově, stejně tak i v Evropě, jsou častější příčinou IMO meningokoky skupiny B (sporadicky) a C (v lokálních epidemiích). Narůstají případy IMO skupinami Y a W135, zejm. v zemích, jako je Saudská Arábie, Burkina Faso, některé africké země.[1]
upravit Patogenita a patogeneze
- přirozený primární patogen pouze pro člověka
- přenos kapénkovou cestou
- velké epidemie častější v Severní Africe
- u nás ohroženi děti a mladiství
- faktor virulence – séroskupinově specifické polysacharidové pouzdro. Kromě séroskupin A mají všechny ostatní kapsulární polysacharid obohacen kyselinou sialovou, která bakterii poskytuje rezistenci vůči alternativní cestě aktivace komplementu tím, že snižuje možnost fagocytózy meningokoka.[1]
- imunita - protilátky proti pouzdernému Ag (jako opsoniny, za přít.komplementu baktericidní)[3]
upravit Etiopatogeneze a klinický obraz
Přenáší se vzdušnou cestou – kapénkami. Inkubační doba se pohybuje mezi 1–8 dny. N. meningitidis osídlí nosohltan a proniká do krevního oběhu (meningokokcémie). Manifestuje se jako horečnaté onemocnění, charakterizované těžkou schváceností, bolestmi svalů, kloubů, hlavy a spavostí (příznaky intoxikace uvolněným endotoxinem). Na kůži se může vytvořit výsev petechií či sufuzí, které neustále přibývají. Vytváří se klinický obraz sepse.
IMO může probíhat pod obrazem purulentní meningitidy, kterou může doprovázet zvracení, případně poruchy vědomí nebo křeče. Kožní příznaky se nemusí vždy objevit.
Nejtěžší formou IMO je prudce probíhající meningokoková sepse, která velmi brzy přechází do septického šoku s respiračním a renálním selháním. Tato prudká sepse, která končí téměř vždy smrtí, bývá naštěstí vzácná.[1]
upravit Laboratorní diagnostika
- průkaz N. meningitidis v hemokultuře či v mozkomíšním moku (mikroskopicky či kultivačně)
- latexová aglutinační zkouška z likvoru u lůžka – rychlý průkaz antigenu
- v mikroskopickém nátěru gramnegativní diplokoky
- PCR (krev, likvor)[2]
upravit Terapie
- intravenózně krystalický penicilin, dále cefalosporiny 3. generace (cefotaxim, ceftriaxon)[2]
- proti endotoxinu – glukokortikoidy[3]
upravit Prevence
- aktivní imunizace – polysacharidové vakcíny pro děti od dvou let; konjugované vakcíny (proti sk. A, C, Y, W; ne proti B).[1]
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Externí odkazy
upravit Reference
- ↑ a b c d e http://www.vakciny.net/doporucene_ockovani/menab.html
- ↑ a b c ROHÁČOVÁ, H. INVAZIVNÍ MENINGOKOKOVÁ ONEMOCNĚNÍ. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI [online]. 2004, roč. -, vol. 1, s. 40-43, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/int/2004/01/10.pdf>.
- ↑ a b c BEDNÁŘ, M, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. - vydání. Triton, -. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
