Neurofibromatóza

Obsah 1 Formy 1.1 Neurofibromatóza – typ 1 1.2 Neurofibromatóza – typ 2 2 Terapie 3 Odkazy 3.1 Související články 3.2 Externí odkazy 3.3 Reference

Neurofibromatóza je relativně časté AD dědičné onemocnění (1:2500 – 4000 novorozenců) vycházející z buněk odvozených z neurální lišty. Projevuje se abnormálním růstem podpůrných bb. CNS a PNS (Schwannovy bb. aj.) s výraznou predispozicí k vzniku benigních i maligních nádorů.^[1] Onemocnění patří mezi hereditární nádorové syndromy, vyskytuje se ve dvou formách. Familiární formy těchto syndromů vznikají jako následek vrozené mutace tumor-supresorových genů. Určité procento těchto syndromů vzniká jako následek nových mutací.^[2] Molekulárně-genetická analýza je dostupná pro definitivní potvrzení této diagnózy.

upravit Formy

Existují dvě základní formy tohoto onemocnění, které se liší jak v příčině (mutace různých genů), tak i v následcích (odlišný klinický obraz).

upravit Neurofibromatóza – typ 1

Neurofibromatóza – typ 1 (NF-1, OMIM: 162200; nazývaná též morbus von Recklinghausen či periferní typ neurofibromatózy) je podmíněna mutací NF1 genu na 17. chromosomu (17q11.2).^[3] Jde o tumor-supresorový gen, jehož produkt (neurofibromin) je součástí intracelulární signální kaskády spojené s RAS-kinasou.

je třeba odlišovat morbus Recklinghausen, který je synonymem pro primární hyperparathyreoidismus

Mezi klinické projevy této formy patří:

• Tzv. „café-au-lait spots“ (skvrny barvy „bílé kávy“, v 90 % se objeví do 5 let věku)^[2]
• Neurofibromy (mnohočetné tumorózní uzlíky; kutánní, subkutánní a plexiformní; hlavně v axilách a tříslech)
• Lischovy uzlíky (hamartomy duhovky)^[2][3]
• Zvýšené riziko vzniku různých nádorových onemocnění: gliomy CNS (gliomy optiku), neurofibrosarkom, rhabdomyosarkom, feochromocytom, leukemie apod.^[2]
• Postižení muskuloskeletáního systému (subperiostální neurofibromy – působící hypertrofii kosti, její prořídnutí a pathologické fraktury, skolióza, vrozená dysplázie tibie)^[1]
• Postižení intelektu, epilepsie nebo stenózy arteria renalis ^[2][3]

upravit Neurofibromatóza – typ 2

Neurofibromatóza – typ 2 (NF-2, OMIM: 101000; nazývaná též MISME syndrom či centrální typ neurofibromatózy) je podmíněna mutací NF2 genu na 22. chromosomu (22q12.2)^[3]. Jde rovněž o tumor-supresorový gen, jehož produkt (neurofibromin 2, též nazývaný merlin či schwannomin) ovlivňuje mezibuněčné kontakty. Centrální neurofibromatóza je obecně vzácnější než periferní typ, celkově je ovšem spojena s vyšší morbiditou i mortalitou postižených jedinců^[2]. Okolo poloviny případů NF-2 je způsobeno novou mutací^[3].

Mezi klinické projevy této formy patří:

• Nádory CNS: meningeomy, astrocytomy, ependymomy, schwanomy míšních kořenů, hamartomy sítnice (syndrom MISME = Multiple Inherited Schwannomas, Meningiomas, and Ependymomas)
• Typický je zejména bilaterální vestibulární schwannom
• Také u této formy nacházíme skvrny „café-au-lait“, ne však Lischovy uzlíky^[2]

upravit Terapie

• kauzální terapie neexistuje
• vhodná je dispenzarizace pacientů s prokázanou diagnózou neurofibromatózy
• chirurgické zákroky indikovány při útlaku nervu / obstrukci u GIT formy, případně z kosmetického hlediska^[1]
• neurochirurgické zákroky při postižení CNS; možné využití stereotaktické neurochirurgie (Leksellův gama nůž)

upravit Odkazy

upravit Související články

• Hereditární nádorové syndromy
• Tumor-supresorové geny
• Vrozené mnohočetné exostózy
• Enchondromatóza (Ollierova choroba)
• Fibrózní kostní dysplázie (Jaffé-Lichtensteinova nemoc)
• Osteogenesis imperfecta (osteopsatyrhosis, fragilitas ossium)
• Morbus Albers-Schönberg (mramorovitost kostí, osteoskleróza, osteopetróza)
• Osteopoikilóza (osteopoikilie)

upravit Externí odkazy

• Neurofibromatosis – Type 1 (eMedicine)
• Neurofibromatosis – Type 2 (eMedicine)
• The Children's Tumor Foundation

upravit Reference

1. ↑ ^{a b c} DUNGL, P., et al. Ortopedie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0550-8.
2. ↑ ^{a b c d e f g} KLEIBL, Zdeněk a Jan NOVOTNÝ. Hereditární nádorové syndromy. 1. vydání. Praha : Triton, 2003. 31 s. ISBN 80-7254-357-1.
3. ↑ ^{a b c d e} FIRTH, Helen V., Jane A. HURST a Judith G. HALL. Oxford desk reference: clinical genetics. 1. vydání. Oxford : Oxford University Press, 2005. 708 s. ISBN 9780192628961.