Nozokomiální nákazy

Z WikiSkript
Zkontrolováno old.png

Nozokomiální nákazy (NN) jsou onemocnění exogenního nebo endogenní původu, která vznikají v příčinné souvislosti s hospitalizací pacientů v nemocničním zařízení.

  • NN – i ta, jež se projeví po propuštění.
  • NN – není ta, se kterou je nemocný do nemocnice přijat, či se zde manifestují (tzv. zavlečené).

Definice nozokomiálních nákaz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NN – není nákaza zdravotnického personálu při výkonu povolání – profesionální nákaza.
  • Základní znak NN – nemocniční kmeny mají vyšší rezistenci na antimikrobní preparáty i dezinfekce.
  • Příčinou vyšší morbidity i mortality.

Rozdělení nozokomiálních nákaz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Podle původců:

  • exogenní – agens je do organismu zavlečeno zvenčí;
  • endogenní – vlastní infekční agens z kolonizovaného místa do jiného systému, do rány, do serozních dutin (krví, při operacích, invazivních výkonech, při imunosupresivní léčbě); etiologickým agens je mikroflora v těle přítomná, která je za normálních okolností nepatogenní.

Podle epidemiologického hlediska:

  • nespecifické – odrážejí epidemiologickou situaci ve spádové oblasti zdravotnického zařízení nebo jsou ukazatelem hygienické úrovně daného zařízení;
  • specifické – důsledek diagnostických a terapeutických výkonů, jejich výskyt lze ovlivnit asepsí, sterilizací, dezinfekcí, hygienicko-epidemiologickým režimem.

Podle postiženého systému:

  • respirační;
  • katetrové – z krevního řečiště;
  • uroinfekce;
  • gastrointestinální;
  • ranné infekce;
  • pohlavního ústrojí;

Proces šíření nozokomiálních nákaz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Existence zdroje původce nákazy – přenosem původce NN – přítomnost vnímavého jedince – přenosem původce NN – přítomnost vnímavého jedince.

Zdroj – původce nozokomiální nákazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Pacient – jeho vlastní mikroflora, jiný pacient (jeho mikroflora je ve slinách, na rukou, ve vzduchu, prachu, nástrojích atd.).
  • Zdravotník – nedocení vlastní onemocnění.
  • Návštěvník – nejméně závažným zdrojem, regulace návštěv.

Formy nozokomiálních nákaz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Manifestní – méně nebezpečná, dobře diagnostikovatelná a léčitelná.
  • Nosičství – nosiči přechovávají a vylučují infekční agens bez zjevných známek onemocnění.

Přenos původce nozokomiální nákazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přímý přenos:
    • přítomnost zdroje nákazy a vnímavého jedince;
    • kontaktem (např. polibkem / sexuálním stykem);
    • podstatou je přenos rukama zdravotnického personálu;
    • u novorozenců – oční infekce (přímý styk se sliznicí vagíny);
    • kapénková infekce;
    • alimentární cestou – příprava mléčné stravy na novorozeneckém oddělení.
  • Nepřímý přenos závisí na:
    • schopnosti mikroorganismu přežít mimo tělo hostitele;
    • existenci vhodného prostředku, v němž dojde k pomnožení etiologického agens a s jehož pomocí dojde k přenesení nákazy.

Nejčastější bakteriální původci nozokomiálních nákaz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mechanizmus vzniku bakteriální rezistence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ATB se používají více než 50 let.
  • ATB – podstatná část všech nákladů na léky.
  • Adekvátní aplikace ATB – ekonomika a šíření rezistence.
  • Vznik rezistence – nejvíce v prostředí JIP a ARO – aplikace více druhů ATB.

Nejdůležitější mikroorganizmy: grampozitivní bakterie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MRSA – methicilin – rezistentní Staphylococcus aureus.
  • MRCNS – methicilin–rezistentní koaguláza negativní stafylokoky.
  • VISA – Staphylococcus aureus se sníženou citlivostí k vankomycinu.
  • PRSP – Streptococcus pneumoniae rezistentní na PNC.
  • VRE – vankomycin – rezistentní enterokoky.
  • Enterokoky s vysokou rezistencí k aminoglykosidům.

Nejdůležitější mikroorganizmy: gramnegativní bakterie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Rezistentní kmeny MRSA[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Identifikovány v 1961.
  • V USA se zvýšila incidence z 2,4 % v 1975 na 30–60 % po 1990.
  • Skandinávie – ještě v 1990 1 %.
  • Španělsko a Francie – více než 30 %
  • 1990 v střední Evropě – prevalence z 1,7 % na 8,7 %
  • Anglie – ze 3 % v 1989 na 34 % v 1998.
  • Opatření – izolace a dodržování hygienicko-epidemiologického režimu, včetně mytí rukou.

Rezistence MRSA v ČR[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přesná čísla nejsou k dispozici;
  • 70 nemocnic vyšetřilo v rámci projektu EARSS (European Antimikrobial Resistence Surveillance Systém) invazivní izoláty;
  • četnost MRSA – ve 2000 3,8 % zvýšena ve 2004 na 8,8 %.

Rezistence je způsobena[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • produkcí bakteriálních enzymů, které rozrušují nebo modifikují strukturu ATB;
  • alterací bakteriální stěny – snížení její permeability;
  • modifikací cílových míst ATB;
  • zvýšeným vylučováním ATB z bakteriálních buněk jako prevence jeho intracelulární kumulace.

Potlačování nozokomiální nákazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Předpokladem je znalost všech údajů a informací o vzniku a šíření NN;
  • sběr dat je začleněn do programu „Surveillance“;
  • vyhláška 195/2005 Sb. – vyjmenovává infekční onemocnění, při nichž se nařizuje izolace v lůžkových zařízeních a jejichž léčení je povinné;
  • zákon „O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů“ – 258/2000 Sb., poslední novela – zákon č. 274/2003 Sb.

Represivní opatření[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Úkoly:
    • likvidace ohniska již vzniklé nákazy;
    • hlášení výskytu NN;
    • léčba pacienta s NN, jeho izolace;
    • bariérová ošetřovatelská péče;
    • vyhledávání kontaktů a zdroje nákazy;
    • dezinfekce – v ohnisku nákazy;
    • zvýšení odolnosti organismu vnímavých pacientů;
    • kontrola nařízených opatření, vč. důkladné dokumentace.

Nozokomiální nákazy močových cest[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tvoří 30–40 % podíl NN;
  • 60–90 % – souvislost s permanentním močovým katétrem;
  • 10 % – urologicko-endoskopický zákrok;
  • méně finančně nákladné NN, ale prodloužení hospitalizace zvyšuje náklady na léčbu.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vždy sterilní katétr;
  • důkladná dezinfekce periuretrální oblasti;
  • dezinfekce rukou, použití sterilních rukavic;
  • fixace katétru – zabránění pohybu v močové trubici.

Infekce v místě chirurgického výkonu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Třetí nejčastější NN – 14–20 % CDC:
    • povrchová IMCHV;
    • hluboká incizní IMCHV;
    • IMCHV orgánu / prostoru.

Klinický obraz IMCHV[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Zarudnutí,
  • serozní sekrece;
  • hnisavá sekrece z menší plochy rány;
  • hnisavá sekrece z celé plochy rány, event. její rozpad – dehiscence.

Prevence v předoperačním období[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Co nejkratší hospitalizace před výkonem;
  • důkladná koupel a osprchování;
  • u plánovaných výkonů přeléčit jiné infekce;
  • pozor na holení místa operačního výkonu;
  • antibiotická profylaxe.

Intraoperační prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Zásady asepse a bariérové ošetřovatelské techniky;
  • použití ochranných pomůcek sálového personálu;
  • jednorázové rouškování;
  • dezinfekce místa operačního pole se správnou expozicí dezinfekčního prostředku;
  • precizní chirugická technika;
  • minimalizace počtu personálu na operačním sálu;
  • výkonná ventilace a klimatizace na sále.

Pooperační intervence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Incizi zakrýt sterilním obvazem na 24–48 hodin;
  • zásady asepse při převazech;
  • edukovat rodinu i pacienta o správném ošetřování rány a symptomech ranné infekce.

Respirační trakt – pneumonie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • 10–20 % všech nozokomiálních nákaz;
  • incidence na jednotkách intenzivní péče může dosahovat až 65 % se smrtností nad 25 %;
  • prodlužují hospitalizaci;
  • rizikové osoby jsou ve věku nad 70 let.

Specifické rizikové faktory[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Obecné zásady předcházení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KOLEKTIV AUTORŮ,. Základy ošetřování nemocných. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 145 s. ISBN 80-246-0845-6.
  • MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1442-6.
  • MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče II.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 171 s. ISBN 80-247-1443-4.
  • RICHARDS, A a S EDWARDS. Repetitorium pro zdravotní sestry. 1. vydání. Praha : Grada, 2004. 376 s. ISBN 80-247-0932-5.
  • ROZSYPALOVÁ, M a A ŠAFRÁNKOVÁ. Ošetřovatelství I., II.. 1. vydání. Praha : Informatorium, 2002. 239 s. ISBN 80-86073-97-1.
  • WORKMAN, B a C., L. BENNETT. Klíčové dovednosti sester. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. 259 s. ISBN 80-247-1714-X.