Ochrana před ionizujícím zářením

Radiodiagnostické zobrazovací metody pracují s rentgenovým zářením, které může mít škodlivé následky. Před tímto zářením je nutné se chránit. Rostoucí rozšíření radiodiagnostických metod a tzv. lékařského ozáření v poslední době dává podnět diskusím o jejich přínosu a riziku. Lékařské ozáření musí být vždy zdůvodněno přínosem pro pacienta. Rentgenové zobrazení lze indikovat při podezření na nemoc nebo v rámci schváleného screeningu (mammografie).

Obsah 1 Zdroje lékařského ion. záření 2 Účinky ionizujícího záření 3 Principy ochrany před ionizujícím zářením 4 Dávky ionizujícího záření u vyšetření 5 Odkazy 5.1 Související články 5.2 Externí odkazy 5.3 Použitá literatura

upravit Zdroje lékařského ion. záření

Ionizující záření vzniká při vyšetření:

• skiagrafie;
• skiaskopie;
• angiografie;
• CT;
• všechny radionuklidové metody (PET, scintigrafie)
• terapie radionuklidy a zářením (brachyterapie a teleterapie)

Ionizující záření nevzniká při:

• ultrasonografii;
• magnetické rezonanci.

upravit Účinky ionizujícího záření

• Stochastické: mohou vznikat při jakékoliv dávce (bezprahové působení), jsou podmíněny vyvolanou poruchou DNA vedoucí ke karcinogenezi. Riziko vzniku tumoru se na 1 Sv odhaduje kolem 6 %.
• Deterministické: vznikají až při překročení prahové dávky (která je velmi vysoká, v řádech jednotek Sv), mají charakteristický obraz a při lékařském ozáření by k nim nikdy nemělo dojít. Jedná se například o akutní nemoc z ozáření, radiační dermatitidu, dřeňový útlum, popáleniny.

upravit Principy ochrany před ionizujícím zářením

• ALARA: As Low As Reasonably Achievable: dávka má být tak malá, jaké lze rozumně dosáhnout s požadovaným výsledkem:
  • příliš vysoká dávka – zbytečně zatěžuje pacienta
  • dostačující dávka – pacient je minimálně zatížen a bylo dosaženo cíle (diagnostického nebo terapeutického) = ALARA
  • nedostatečná dávka – výkon je nutné opakovat a součet pak převyšuje dávku dostatečnou
• Stínění: stíněním se snižuje ionizující záření exponenciálně, ale ne úplně. Při vyšetření lze stínit gonády, plod, dále je nutno využít maximální vyclonění paprsku.
• Vzdálenost: množství záření klesá se čtvercem vzdálenosti: pokud jste dále od zářiče, dopadá na vás méně ionizujícího záření.
• Čas: vyšetření (např. skiaskopické) zkrátit na minimum, používat pulsní režim (zdroj září např. 4 x za sekundu).

Vždy je nutné zvážit, zda:

• vyšetření potřebuji;
• vyšetření potřebuji teď;
• není alternativa k vyšetření s nižší radiační dávkou.

Je zásadou správné klinické praxe zjistit, jaká vyšetření pacient podstoupil, aby se některá z vyšetření zbytečně neopakovala. Obvyklé radiační dávky pro běžná vyšetření jsou známé (věstník MZČR, zprávy UNSCEAR).

upravit Dávky ionizujícího záření u vyšetření

Dle věstníku MZČR z 11/2003 se typické efektivní dávky klasifikují:

• 0 (0 mSv): US, MRI;
• I (< 1 mSv): RTG snímky končetin, hrudníku, pánve;
• II (1–5 mSv): IVU, RTG vyšetření bederní páteře, NM vyšetření, CT hlavy a krku;
• III (5–10 mSv): CT hrudníku a břicha, NM vyšetření;
• IV (> 10 mSv): PET.

Ve věstníku je vodítko k indikaci diagnostických zobrazovacích metod Indikační kritéria pro zobrazovací metody, které bylo převzato z Referral guidelines for imaging vydaného European Comission ve spolupráci s UK Royal College of Radiologists.

Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření a Vyhlášky č. 307/2002 Sb. o radiační ochraně dělí limity dávek do čtyř kategorií: obecné limity, profesionální limitiy, studentské a učňovské limity a limity pro ozáření ve zvláštních případech.

Lékařské ozáření (ať už diagnostické či terapeutické) nepodléhá žádným limitům, rozsah vyšetření ani terapie tedy není zákonně omezen.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Ionizující záření
• Kontrastní látky

upravit Externí odkazy

• SÚJB: Státní ústav pro jadernou bezpečnost
• UNSCEAR: UN Scientific Committee on the Effects of Atomic Radiation
• ICRP: International Commission on Radiological Protection

upravit Použitá literatura

KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. vydavatel, 2007. 185 s. s. 26-27. ISBN 978-80-903584-9-2.