Operační přístupy k mozku a míše

Z WikiSkript

Hodnoceno 2x, počet editací 44, počet autorů 32

Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

trepanace nebo-li návrt – nejmenší přístup
- slouží k punkcím (abscesy, cysty), punkční biopsii, evakuaci chr. subdurálu
- v nouzi poslouží i diagnosticky při podezření na epidurální či akutní subdurální krvácení
- provádí se krátký řez na kůži, podkoží a na periostu
- návrt ručně nebo motorovým trepanem, průměr díry je obvykle 10 mm

Trepanovaná lebka z doby bronzové

perkutánní návrt – cílený bodový návrt o průměru 2,5–3 mm pro punkci a drenáž komorového systému
- také pro stereotaktické výkony
osteoklastická trepanace (kraniektomie) – rozšířením návrtu kostními kleštěmi (vyštípeme to do okolí, …)
- zpravidla při operacích v infratentoriálním prostoru
- supratentoriálně se užívá hlavně v traumatologii – u akutních stavů (evakuace epidurálu nebo subdurálu), tříštivé zlomeniny kalvy, …
- je to rychlé
osteoplastická trepanace (kraniotomie) – nejčastější způsob přístupu do supratentoriálního prostoru u plánovaných výkonů
- kožní řez má tvar podkovy a stopku s cévním zásobením, uděláme návrty a mezi nimi prořízneme kost – buď Gigliho pilkou nebo kraniotomem
- důležité je hlavně neporušit duru, na kosti necháváme periost na stopce (odklopíme ho jako knihu)
- uzávěr rány uděláme přiklopením trepanační ploténky

Kraniotomie, patrná bělavá dura mater a arachnoidea

Gigliho pilka používaná při kraniotomii

nutný následek osteoklastické trepanace je kostní defekt
při operacích v zadní jámě lební to nevadí, protože ta je kryta silnou vrstvou svalů
na kalvě je to problém (i psychický – lidé se bojí poranění mozku, …), mají bolesti hlavy z častého kolísání tlaku, …
je to potřeba dříve nebo později řešit kranioplastikou
zdroje kosti – žebrem, plochým štěpem z kalvy (z rozdělení diploe), štěp z tkáňové banky nebo syntetický materiál (akrylátová pryskyřice)

sutura musí být vodotěsná, nejlépe atraumatickým pokračujícím stehem resorbovatelným materiálem
defekty řešíme všitím štěpu – fascia lata, periost, temporální fascie nebo i se svalem
při netěsnostech může vzniknout epidurální pseudocysta a hrozí meningitida

přístup z dorzální strany – tudy operujeme spinální intradurální a epidurální procesy, výhřezy plotének bederních, některá traumata
- paravertebrální svaly odstraňujeme od výběžků a oblouků v minimálním potřebném rozsahu, odtahujeme rozvěračem
- přístup může být jednostranný nebo oboustranný
- transligamentózní přístup – přes ligg. flava (interarcualia), např. na výhřez bederní ploténky
- parciální hemilaminektomie – sneseme vedle ligg. ještě přilehlé lat. okraje oblouků (laterálně od proc. transversus)
- foraminotomie – sneseme kostěné struktury dorzální stěny for. intervertebrale (intervert. kloub)
- laminektomie – nejširší přístup do kanálu, sneseme proc. spinosus s kusem arcus vertebrae
  - kloubní výběžky jsou zachovány
  - k operacím intradurálních nádorů, dekompresím u degenerativní stenózy kanálu, extrakci kostních úlomků u traumat atp.
  - pokud nepoškodíme intervertebrální klouby, není statika páteře výrazněji narušena
přední přístup – užívá se nejvíce v krční oblasti, méně často v hrudníku a bederně
- na krční páteři takto operujeme výhřezy a osteofyty, extirpace meta v těle obratle, u traumat
- přístup je mezi nervově-cévním svazkem krčním (zůstává laterálně) a tracheou s jícnem (mediálně)

ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.