Os occipitale
Obsah |
Kost týlní je kost tvořící zadní (dorsální) stěnu mozkovny. Připomíná tvar trojúhelníkovité naběračky, dělí se přitom na několik anatomických částí. Upřostřed baze se nachází týlní otvor foramen magnum, který zajišťuje průchod prodloužené míchy (a dále samotné míchy) a cév do páteře.
upravit Anatomické struktury
upravit Pars basilaris
Základnu tvoří kost směřující ventrálně od foramen magnum ke klínové kosti. Obsahuje útvary:
- clivus – svah ve vnitřku lebky, který se zvedá od týlního otvoru ke kosti klínové;
- tuberculum pharyngeum – hrbolek na lebeční bazi, kam se upíná hltan.
upravit Partes laterales
Boční části této kosti jsou v páru uloženy zevně od týlního otvoru. Obsahují:
- condyli occipitales – pár vyvýšenin, na který v atlantookcipitálním (kloub nosiče a týlní kosti) skloubení přiléhá atlas;
- canalis nervi hypoglossi – napříč skrze kondyly (transverzálně) tudy probíhá XII. hlavový nervus hypoglossus;
- canalis condylaris – podobný kanál obsahující spojky extrakraniálních a intrakraniálních žil, uložen dorsálněji za kondyly;
- incisura jugularis – zářez na vnějším okraji bočních částí, obsahuje processus jugularis, spolu s přilehlou temporální kostí vytváří foramen jugulare.
upravit Squama occipitalis
Šupina kosti týlní obsahuje oddíly rozlišované podle vzniku, tj. část desmogenně osifikovanou a část chondrogenně osifikovanou. V podstatě lze říci, že chondrogenní část přiléhá k foramen magnum a desmogenní částí je trojúhelníkovitý zbytek šupiny odstupující od části chondrogenní.
Zevní strana šupiny obsahuje:
- protuberantia occipitalis externa – výrazný hrbol (dobře hmatatelný na týlu hlavy, především u mužů), od něj se rozbíhají kostěné linie:
- linea nuchalis suprema (nejvýše položená), superior et inferior – důležité kvůli úponům zádových a šíjových svalů,
- od protuberantia odstává svisle položená crista occipitalis externa pro úchyt lig. nuchae.
Vnitřní strana šupiny obsahuje:
- protuberantia occipitalis interna – obdobný hrbol jako zvnějšku uprostřed vnitřní šupiny;
- eminentia cruciformis – kostěnné vyvýšeniny připomínající kříž (sagitálně-transverzální);
- na nich nalezneme otisky žilních splavů – sulcus sinus sagittalis superioris (kraniálně od protuberantia), sulcus sinus transversi (bilaterálně od protuberantia), sulcus sinus sigmoidei (pokračování transverzálního otisku směřující na spánkovou kost).
upravit Nejčastější variace
Vznikají zejména ve švu lambdovém a v desmogenní části šupiny kosti. Jedná se o ossa suturarum (Wormiana), čili samostatné kůstky ve švu. Desmogenní část se může vyvinout v samostatnou os interparietale. V chondrogenní části se objevuje processus paramastoideus na pars lateralis, přespočetný obratel kolem foramen magnum nebo splývající atlas s týlní kostí.
upravit Spojení kosti týlní s okolím
Ventrálně se okcipitální kost spojuje chrupavkou s kostí klínovou v synchondrosis sphenooccipitalis, spojení se mění na synostosis v 18.–20. roku života.
Sutura lambdoidea, čili pilovitý šev tvaru písmene λ, upevňuje týlní kost s kostí temenní na šupině
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. s. 136-139. ISBN 978-80-7169-970-5.
