Os temporale
Obsah |
Spánková kost je párová, stavebně složitá kost na boku lebky, obsahující četná smyslová ústrojí a důležité struktury. Vznikla spojením několika částí různého původu.
Anatomické struktury
Pars petrosa
Kost skalní (pyramida) se někdy bere samostatně jako kost os petrosum. Jedná se o útvar podobný čtyřboké pyramidě, která vystupuje laterálně zezadu směrem ventromediálním. Obsahuje komplikovaný prostor dutin, tzv. labyrinthus osseus (kostěný labyrint), ve kterém jsou uložena smyslová ústrojí sluchu a rovnováhy. S pyramidou souvisí také nápadný processus mastoideus – bradavkovitý výběžek vyčnívající kaudálně spolu s processus styloideus – výběžkem bodcovitým. Oba osifikují chondrogenně a jsou důležitými úpony některých svalů.
Os petrosum se svým hrotem, apex pyramidis, vnořuje mezi kost týlní a ala major kosti klínové. Kosti jsou zde spojeny chrupavčitým synchondrosis sphenopetrosa a petrooccipitalis. Při maceraci lebky se místo chrupavčitých spojení označuje jako foramen lacerum.
Jednotlivé plochy pyramidy se označují:
- facies anterior – plocha kolmá na šupinu spánkové kosti, orientovaná šikmo vpřed a vzhůru
- facies posterior – vertikálně postavená, téměř rovnoběžná s postavením šupiny (tím pádem kolmá na anteriorní plochu), hledí k mozečku
- hranici mezi nimi tvoří ostrá margo superior
- facies inferior (basalis) – spodní plocha
- facies ventrobasalis – součást středoušní dutiny, běžně krytá os tympanicum
Na jednotlivých plochách nalezneme mnoho útvarů. Zde je uveden výčet nejdůležitějších z nich:
Facies anterior
- impressio trigemini – jamka pro ganglion semilunare trojklanného nervu je patrná u apexu pyramidy
- sulcus nervi petrosi majoris et minoris – dvě drobné rýhy pro dané nervy, laterálně od impressia
- eminentia arcuata – dorsálnější vyvýšenina způsobená průběhem předního polokruhovitého kanálku vnitřního ucha
Facies posterior
- porus acusticus internus – nápadná jamka pro vstup do vnitřního zvukovodu
- fossa subarcuata – vkleslina pozicí analogická k eminentia arcuata
- margo posterior partis petrosae – rozhraní facies posterior a inferior
- zde je přítomná incisura jugularis – doplňuje s týlní kostí foramen jugulare
Facies inferior
- vstup canalis caroticus – pro a. carotis interna, která prochází kostí a vystupuje na otvoru v apex partis petrosae
- fossa jugularis – jamka za karotickým kanálem navazující na incisura jugularis, má zde začátek v. jugularis interna
- proc. styloideus
- foramen stylomastoideum – výstup pro n. facialis z canalis facialis, výstup je uložen mezi proc. mastoideus a styloideus
- incisura mastoidea – rýha pro začátek zadního bříška m. digastricus
- foramen mastoideum – otvor za proc. mastoideus pro žilní spojku do sinus sigmoideus
Facies ventrobasalis
Tato část kosti je vidět až po odstranění os tympanicum, která ji kryje. Obsahuje zejména cavitas tympanica, čili středoušní dutinu.
- promontorium je oblé vyklenutí uprostřed plochy prominující do středoušní dutiny, je zdviženo prvním závitem hlemýždě.
- Fenestra vestibuli (ovalis) – horní otvor při začátku hlemýždě, opírá se zde třmínek.
- Fenestra cochleae (rotunda) – dolní otvor in vivo uzavřen blankou.
Ventromediálním směrem (čili k apexu) vybíhá cavitas tympanica v canalis musculotubarius – kanál obsahující svalový napínač bubínku a komunikaci s Eustachovou trubicí. Je rozdělen kostní přepážkou.
Opačným směrem končí cavitas tympanica v dutinu antrum mastoideum, která pokračuje do proc. mastoideus drobnými cellulae mastoidae.
Pars squamosa
Šupina spánkové kosti, na kterou je připojena pyramida. Je zasazena kraniálně do lebeční klenby a spojena s dalšími kostmi v sutura squamosa (šupinovém švu). Ze spánkové kosti odsud vybíhá:
- výrazný processus zygomaticus tvořící s lícní kostí arcus zygomaticus – jařmový oblouk;
- na spodní straně se nachází fossa mandibularis pro spojení dolní čelisti se zbytkem lebky.
Pars tympanica
Bubínková kost je kornoutovitého tvaru a tvoří stěnu vnějšího zvukovodu. Pokračuje svým průběhem k pyramidě, kde uzavírá středoušní dutinu.
Nejčastější variace
Variacemi bývá často postižená pars squamosa a útvary s ní sousedící. Jedná se zejména o defekty šupiny a absence kostěného materiálu, který bývá nahrazen vazivem, dále rozdělení šupiny švem, proc. frontalis vsunutý mezi ala major klínové kosti a os frontale (zde se nemůže realizovat spojení ala major s čelní kostí) a různé otvory pro tepenné nebo žilní spojky.
Odkazy
Související články
Použitá literatura
- ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2001. 497 s. sv. 1. ISBN 80-7169-970-5.
