Osifikace

• fylogeneticky dvojí vývoj kostí:

1. primární (krycí kosti)
2. sekundární (náhradní kosti)

Obsah 1 Primární kosti 2 Sekundární kosti 3 Osifikační proces 3.1 Desmogenní osifikace 3.2 Chondrogenní osifikace 4 Osifikace dlouhých kostí 5 Osifikace krátkých kostí 6 Ossa pneumatica 7 Odkazy 7.1 Použitá literatura

upravit Primární kosti

• osifikace z vaziva = desmogenní osifikace

upravit Sekundární kosti

• zprvu chrupavčité
• chondrogenní osifikace

Často se sdružily chondrogenní (hlubší) s desmogenními (povrchové, krycí) a vznikly větší kombinované celky

V embryonálním vývoji člověka zůstal zachován obojí způsob tvorby kostí:

1. osifikace desmogenní = endesmální (ve vazivu)
2. osifikace chondrogenní − dělení na dvě skupiny podle místa vzniku v chrupavce:
   • perichondrální − povrchová osifikace z perichondria
   • enchondrální − osifikace uvnitř chrupavky

upravit Osifikační proces

1. osteoblasty − buňky z mezenchymu, produkují nezvápenatělé prekurzory základní hmoty → polymerací se mění v osteoid
   • osteoblasty v této hmotě uváznou
   • kostní trámečky − struktury, které jsou vytvářeny osteoblasty, dále přibývají aposicí
2. osteocyty − typické kostní buňky, vznikají z nepohyblivých osteoblastů (které uvázly v osteoidu)
3. osteoklasty − odbourávají kost
   • odbouraná kost je nahrazena kostí novou → přestavba kosti

upravit Desmogenní osifikace

• novotvorba kostních trámečků přímo ve vazivu → endesmálně
• nejprve kost vláknitá, která je poté přestavěna na kost lamelosní
• kosti klenby lebeční, obličejové části lebky

upravit Chondrogenní osifikace

• nahrazuje původní chrupavčitý model kosti, který je touto tvorbou kosti ničen

upravit Osifikace dlouhých kostí

1. osifikace perichondrální (uprostřed délky kosti)
   • v perichondriu se diferencují osteoblasty, které vyprodukují kostěný plášť (obklápí tělo budoucí kosti)
2. osifikace enchondrální − uvnitř chrupavky (předtím proběhnou v chrupavce změny)
   • do chrupavky pronikají z periostu pupeny mesenchymu s cévami → diferenciace buněk primitivní kostní dřeně a osteoblastů (enchondrálně tvoří kostní tkáň a zbytky chrupavky jsou odbourávány)
   • takto uvnitř chrupavky vzniká osifikační jádro (uprostřed délky kosti) → střední část dlouhé kosti = diaphysis, diafýza
     • z diafýzy se osifikace šíří k oběma koncům kosti

• konce dlouhých kostí osifikují ze samotných osifikačních jader − vytvářejí se pouze enchondrálně
  • v chrupavce stejné změny jako při osifikaci diafýzy, tvorba osifikačního jádra → epiphysis, epifýza − na jednom nebo na dvou koncích dlouhé kosti
• růstové (epifýzové) ploténky − mezi epifýzami a diafýzou, udržují se po celou dobu růstu kosti (mizí okolo 18. roku)
  • jen v nich přirůstá kost do délky − chrupavka vytváří novou hmotu
  • jedna z nich (proximální nebo distální) se na růstu kosti podílí víc, než druhá (např. v humeru a kostech bérce je aktivnější proximální, v předloktí a femuru distální)
• současně se v diafýze odbourávají kostní trámce → vzniká cavitas medullaris, dřeňová dutina
• růst do tloušťky − aposicí s periostu a částečně i z endostu
  • aposice musí být doplněna resorpcí kosti (přestavba)

upravit Osifikace krátkých kostí

• enchondrálně − uprostřed chrupavčitého základu
• šíření osifikace k povrchu kosti (probíhá po celé růstové období)
• vznik perichondrální plášťové lamely (na konci růstového období) → vytvoření povrchové kompaktní kosti

upravit Ossa pneumatica

• do některých lebečních kostí se po narození vchlipuje sliznice nosní dutiny
• do části spánkové kosti se vchlipuje sliznice středoušní dutiny
• před sliznicí ustoupí spongiosa kosti, dutina se zvětšuje
• s původní dutinou (nosní, středoušní), ze které se sliznice vychlípila, zůstane dutina v pneumatické kosti spojená pouze úzkým průchodem

upravit Odkazy

upravit Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 497 s. sv. 1. ISBN 80-7169-970-5.