Oxygenoterapie

Z WikiSkript

Oxygenoterapie je léčba pomocí inhalace kyslíku, který je považován za léčivo. Tato terapie pomáhá nemocným s plicními i mimoplicními chorobami, zlepšuje kvalitu jejich života a prodlužuje dobu přežití. Ordinuje lékař, nařizuje koncentraci, průtok l/min i způsob podání nemocnému, pouze v akutních nevyhnutelných případech může podání naordinovat sestra. Podmínkou je dostatečná ventilace pacienta (musí být funkční dýchací svaly, jinak za nemocného musí dýchat přístroj), kyslík vysušuje sliznice dýchacích cest (musí se podávat zvlhčený).

Typy oxygenoterapie[upravit upravit | editovat zdroj]

Krátkodobá léčba kyslíkem[upravit upravit | editovat zdroj]

Provádí se obvykle během hospitalizace v nemocnici většinou pro přechodnou hypoxemii pacientů, danou vznikem respiračního onemocnění. Kyslík se obvykle podává pomocí kyslíkových brýlí, výjimečně inhalační maskou.

Dlouhodobá domácí oxygenoterapie[upravit upravit | editovat zdroj]

Dlouhodobá domácí oxygenoterapie (DDOT) je určena pro pacienty s chronickou respirační insuficiencí, jejichž zdravotní stav je momentálně stabilizovaný (nedochází ke změnám v subjektivních potížích a ventilačních parametrech). Takto nemocní inhalují kyslík minimálně 16 hodin denně s pauzami ne delšími než 2 hodiny. Kyslík se obvykle podává pomocí kyslíkových brýlí, výjimečně inhalační maskou. Zdrojem kyslíku může být koncentrátor kyslíku, kapalný kyslík nebo tlaková láhev, pacient jej obvykle obsluhuje sám.

Cílem DDOT je zlepšení kvality života pacientů, snížení potřeby hospitalizací (snížení exacerbací onemocnění) a snížení úmrtnosti.

Příklad kyslíkového koncentrátoru

Kritéria indikace DDOT[upravit upravit | editovat zdroj]

Kritéria jsou:[1]

  1. vždy když je PaO2 v arteriální krvi v klidu nižší než 7,3 kPa,
  2. když je PaO2 v arteriální krvi 7,3–8,0 kPa a zároveň se u pacienta vyskytuje cokoli z:
    1. známky plicní hypertenze nebo hypertrofie pravé komory srdeční,
    2. sekundární polycytémie (důsledek dlouhodobé hypoxémie),
  3. desaturace v průběhu spánku, prokázané neinvazivním nočním monitorováním SpO2, při minimálně 30 % doby spánku pod 90 %, doložené výtiskem protokolu z monitorovacího zařízení,
  4. zátěžová desaturace, kdy po zátěži 50 W po dobu 5 minut dojde k poklesu PaO2 pod 8 kPa u klidově normoxemických nemocných,
  5. bronchopulmonální dysplázie nedonošeného dítěte se závislostí na kyslíku (SpO2 pod 92 %), bez rizika retinopatie, přetrvávající po 40. týdnu postkoncepčního věku.

Cílové hodnoty, kterých je třeba terapií dosáhnout, jsou:

  • PaO2 v arteriální krvi ≥ 8,0 kPa.
  • SpO2 v arteriální krvi ≥ 90 %.

Kontraindikací oxygenoterapie je významná progresivní hyperkapnie při aplikaci kyslíku. DDOT by neměla být indikována kuřákům a nespolupracujícím pacientům. Nebezpečí kyslíkové terapie:

  1. Tvorba radikálů.
  2. Pokles ventilace: zejména u pacientů s vysokým PCO2, kde hlavním stimulem dýchání byla hypoxie; například u chronické obstrukční plicní nemoci – typ "blue bloaters".
  3. Dráždění plic: exsudace, kongesce, edém.
  4. Atelektázy: surfaktant; v důsledku resorpce vzduchu z uzařených prostor dochází ke kolapsu alveolů.
  5. Křeče: při dýchání O2 pod vysokým barometrickým tlakem-?inhibice enzymů v CNS.

Zařízení ke zvlhčování[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Zvlhčovače – zvlhčují vodními parami.
  • Nebulizátory – sytí vzduch aerosolem.
  • Mikronebulizátory – mohou sytit směs i dalšími léky, například Mucosolvan nebo Bromhexin.

Zásady podávání[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Kyslík – podporuje hoření, v určitých koncentracích výbušný, je nutná opatrná manipulace, nesmí přijít do styku s otevřeným ohněm, vždy je nutné mít čisté a suché ruce (nesmí být ani mastné), nepromazávat ventily.
  • Kyslík musí být zvlhčený a ohřátý na tělesnou teplotu.
  • Sledujeme frekvenci dýchání, saturaci kyslíkem, puls a TK.
  • Pozorujeme zapojování pomocných dýchacích svalů.
  • Frakci kyslíku regulujeme průtokovým ventilem.

Způsob rozvodu[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Centrální rozvod kyslíku – kyslík je veden z kyslíkové stanice mimo nemocnici. Je rozváděn potrubím do pokojů a v každém pokoji je u každého lůžka malý panel se zásuvkou (rychlospojka).
  • Silnostěnné ocelové lahve – kyslík pod tlakem 15,2 MPa – 150 atm, s lahví nutná opatrná manipulace.

Redukční ventil – snižuje tlak kyslíku přiváděného z lahve, nebo centrálního rozvodu k nemocnému

  • vysokotlaký manometr (měří celkový tlak v lahvi, nebo centrálním rozvodu),
  • nízkotlaký manometr (měří množství kyslíku přiváděného nemocnému),
  • hlavní uzávěr membránového ventilu,
  • skleněná nádoba s vodou (na zvlhčení kyslíku).
Redukční ventil s průtokoměrem

Značení lahví:

  • Modrý pruh (starší, pořád přetrvává).
  • Spodní modrý pruh a horní bílý s černým písmenem N (nové značení).

Poznámka k manipulaci: musí být odděleny plné láhve od prázdných, láhve nesmí být vystaveny otevřenému ohni nebo žáru, nesmí stát v průchodech a chodbách, při převozu musí být zajištěny proti pádu, láhev se používá jen na plyn vyznačený na obalu.

Kolik je v lahvi kyslíku? Pokud máme 10 l tlakovou lahev o tlaku 150 atm. → množství kyslíku 10 x 150 = 1 500 l O2. Pokud spotřebuji část kyslíku a tlak v lahvi mi klesne na 50 atm. Je množství kyslíku 10 x 50 = 500 l O2. Když budu podávat kyslík v množství 2 l/min a mám „plnou“ lahev vydrží mi kyslík → 1 500 : 2 = 750 min., což je 12,5 hodiny.

Způsob aplikace[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Nosní katetr – zavádí se do úrovně čípku měkkého patra vodorovně s nosním průchodem, zavádí se až do vybavení polykacího reflexu nemocného, při správném zavedení dosahuje koncentrace kyslíku v průduškách při příkonu 6–7 l/min i 50–60 %, dobrou fixací zabráníme dislokaci (vklouznutí do jícnu), výměna á 12 hod. (riziko vzniku dekubitů), přívod kyslíku je 4–6 l/min.
  • Poulsenův katétr – modifikace předchozího katétru, zavádí se středem molitanové zátky 2–3 cm do nosního průchodu,minimální únik do atmosféry, zachováno přirozené zvlhčování sliznice.
  • Kyslíkové brýle – používají se při delším zásobování kyslíkem, ve svém středu mají kratičké katetry, které se zavádějí na okraj nosních průchodů, přívod kyslíku je 5–6 l/min., použití při dlouhodobé aplikaci O2, minimální obtěžování pac, nastavení O2 pomocí průtokových hodin, nevýhodou je nízká účinnost léčby (podávání O2 5–6 l/min= koncentrace vdechované směsi je zhruba 30 %).
  • Kyslíková polomaska s nebo bez rezervoáru.
  • Kyslíková maska – z průhledného plastu a měkkou obrubou, kolem hlavy se připevňuje gumovým páskem, přívod kyslíku je 7 l/min; masky se nepoužívají u pac., kteří zvrací a jsou neklidní, kdy přítomnost masky zvyšuje neklid.
  • Obličejová maska s Venturiho tryskou, tzv. venti-maska – jde o O2 masku se speciální spojkou, která umožňuje nastavení podávané koncentrace kyslíku, která se udržuje bez výkyvů, využití u pac. s nutností ↑ potřeby O2 nebo u pac. do dekanylaci.
  • Inkubátor – pro nedonošené děti, řízena teplota i vlhkost vzduchu.
  • Kyslíková krabice – u kojenců, pro prostorovou inhalaci kyslíku.
  • Kyslíkový stan,
    • dětský – z plexiskla, v přední části je otvor pro hlavu,
    • dospělý – místnost pro dva nebo tři pacienty nebo kovová konstrukce potažená průhlednou folií, kterou se pokrývá celé lůžko.
  • Nebulizátor – slouží ke zvlhčování kyslíku a k aplikaci léků, sytí vdechovanou směs aerosolem.
  • Hyperbarická komora.
Možnost podání kyslíku

Poznámka k aplikaci: maximální průtok kyslíku a koncentraci v přístroji určuje výrobce přístroje. Způsob jeho podání a koncentraci určuje lékař. Základní podmínkou pro nasazení léčby kyslíkem je dostatečná plicní ventilace, která zaručuje, že se kyslík dostane přes stěnu plicních sklípků!

Stanovení FiO2[upravit upravit | editovat zdroj]

Způsob podání kyslíku Průtok kyslíku v l/min. FiO2
Nosní cévka 5 0,4
kyslíková polomaska 5 až 6 0,4
6 až 7 0,5
7 až 8 0,6

Hyperbarická komora[upravit upravit | editovat zdroj]

Léčba spočívá v inhalačním podávání kyslíku za podmínek zvýšeného atmosférického tlaku. Za normálních podmínek obsahuje vzduch téměř 21 % kyslíku a 78 % dusíku. V hyperbarické komoře se vdechovaná koncentrace kyslíku blíží 100 %, je tedy 5x vyšší než ve vzduchu.

Účel HBO:

  • Úprava tkáňové hypoxie → zlepšení hojení ran
  • Zlepšení perfúze → zmenšení otoků, zlepšení žilního návratu
  • Úprava metabolických poměrů v periferních tkáních, podkoží a kůži
  • Podpora novotvorby vlásečnic
  • Zlepšení funkčních schopností cévní stěny
  • Podpora epitelizace a tvorby granulací

Druhy hyperbarických komor:

  • Jednomístné (pro jednoho pacienta), většinou tlakované přímo kyslíkem, který pacient dýchá
  • Vícemístné komory jsou tlakované vzduchem, pacient dýchá kyslík pomocí speciálního zařízení, a to buďto ventilem (obdoba potápěčské automatiky), nebo kyslíkovou helmou (přes kterou trvale proudí kyslík). Vícemístné komory jsou nejčastěji válcovitého tvaru pro 2 až 16 sedících pacientů. Nejmodernější zařízení mají tvar kvádru (jako místnost) a mají vybavení identické s vybavením lůžka jednotky intenzivní péče pro léčbu kriticky nemocných.
  • Plněné vzduchem
  • Plněné kyslíkem – pacienti dýchají kyslík přímo z prostředí komory, je zde však velké nebezpečí vzniku požáru.

Při léčení se běžně používá tlak 2,5 až 3krát větší než je atmosférický, což je tlak odpovídající ponoření do hloubky 15 až 20 metrů pod vodní hladinu. Jedno sezení trvá 90 minut. Léčebná kúra se opakuje jednou denně, 5x v týdnu, po dobu 3 týdnů.

Využívá schopnosti krve při vyšším atmosferickém tlaku dopravit k orgánům větší množství kyslíku než za normálních podmínek. Pod vysokým tlakem dochází k rozpuštění kyslíku v plazmě, vysoký tlak zmenšuje objem vzduchových bublin

Indikace: posouzení dle naléhavosti I. stupeň – HBO – ovlivňuje prognózu přežití, jde o vitální indikaci II. stupeň – HBO je důležitou součástí léčby, prevence závažných komplikací III. stupeň – HBO je součást komplexní léčby, významně zlepšuje klinické výsledky

Kontraindikace:

  • Absolutní – neléčený pneumotorax, Léčba kardiotoxickými cytostatiky, disulfiranem, cisplatinou, doxorubicinem, nedonošenci
  • Relativní – akutní virové infekce HCD s vysokou TT, neléčená maligní onem, klaustrofobie, gravidita, akutní astma...

Komplikace:

  • Barotrauma
  • Toxicita kyslíku
  • Dusíková narkóza
  • Myopie
  • Bradykardie

Průběh: 3 fáze

  1. Komprese – ↑ tlaku v prostředí, rychlost dána schopností pac. vyrovnávat tlakové změny ve středouší. V této fázi dochází ke ↑ TT v komoře.
  2. Izokomprese – je dosaženo léčebného přetlaku 200kPa, který je udržován po dobu 90–120 min.
  3. Dekomprese – ↓ tlaku, v komoře klesá okolní teplota, tvorba mlhy, je lépe tolerován než komprese.

Typy onemocnění vyžadující oxygenoterapii[upravit upravit | editovat zdroj]

Podané množství kyslíku:

  • dospělý − 4–10 l/min
  • děti − 1–4 l/min


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. ČR. Česká pneumologická a ftizeologická společnost ČLS JEP. Terapie kyslíkem v domácím prostředí - DDOT. 2010. Dostupné také z URL <http://www.pneumologie.cz/odborne/doc/DDOT-novela%20standardu-prosinec%20%202009-pripom%201.doc>.

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 460-465. ISBN 978-80-7387-423-0.
  • ERTLOVÁ, F., MUCHA, J.; Přednemocniční neodkladná péče; Brno NCONZO, 2003; 2 přep. vyd.; ISBN 80-7013-379-1

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Osacká Petronela: Oxygenoterapia, inhalácie, termoterapia. Multimediálna podpora výučby klinických a zdravotníckych disciplín :: Portál Jesseniovej lekárskej fakulty Univerzity Komenského [online] 4.2.2011, posledná aktualizácia 2.12.2011 [cit. 2011-12-23] Dostupný z WWW: <http://portal.jfmed.uniba.sk/clanky.php?aid=139>. ISSN 1337-7396