Přenos původců nákaz

Cesta přenosu je způsob, kterým se původce nákazy (etiologické agens, EA) dostane k vnímavému jedinci. Je určitým způsobem vyloučeno ze svého zdroje, musí disponovat odolností vůči zevnímu prostředí a mechanismy pro vstup do vnímavého organizmu. Existují jak EA s jedinou specifickou cestou přenosu, tak EA s více možnými způsoby přenosu.

Obsah 1 Přímý přenos 2 Nepřímý přenos 3 Faktory ovlivňující šíření nákaz 4 Odkazy 4.1 Související články 4.2 Použitá literatura

upravit Přímý přenos

Některé EA se přenáší přímým přenosem během úzkého styku vnímavého jedince se zdrojem nákazy.

• Přenos kontaktem – při doteku, líbání, pohlavní styk, pokousání, poškrabání – např. původci infekční mononukleózy, AIDS, vztekliny, nemoci z kočičího škrábnutí.
• Kapénkový přenos – EA se přenáší v kapénce z HDC (nebo aerosolu) zdroje do HDC vnímavého jedince − např. akutní respirační infekce (chřipka, parachřipka aj.).
• Perinatální přenos – infekce vnímavého jedince při průchodu porodním kanálem − např. streptokoky sk. B, E. coli, N. gonorrhoeae.

upravit Nepřímý přenos

• Přenos nepřímým kontaktem – EA se dostává k vnímavému jedinci prostřednictvím kontaminovaného předmětu (obvykle předmětu denní potřeby).
• Přenos inokulací – EA se do vnímavého jedince dostává prostřednictvím kontaminovaného nástroje, přístroje (injekce, operační výkony, invazivní vyšetřovací techniky) nebo je obsaženo v podávaných biologických produktech (krev, krevní preparáty, krevní plazma, transplantáty) − např. HBV, HCV, CMV, HIV, nozokomiální EA.
• Přenos vzduchem – infikované kapénky z HDC mohou kromě přímé infekce kontaminovat předměty, zaschnout a vytvořit kontaminovaný prach, zůstat ve vzduchu (pod 100 µm) po různou dobu a šířit se poměrně daleko od zdroje − např. respirační nákazy (akutní respirační onemocnění, exantematická onemocnění, pertusse, diftérie, plicní TBC aj.), kožní infekce (stafylokok), alimentární (oxyuriáza), zoonózy (tularémie, plicní forma moru, anthrax).
• Přenos alimentární cestou – po požití kontaminovaného vehikula se EA dostane do vnímavého jedince prostřednictvím GIT.
  • Voda – z pitné či užitkové vody při pití, mytí, koupaní, mytí nádob či přípravě studených pokrmů. Při kontaminaci vody vznikají explozivní epidemie závislé na počtu lidí zásobovaných inkriminovanou vodou a době přítomnosti EA ve vodě (ta závisí na vlastnostech vody). Vodou se šíří např. tyfus, paratyfus, cholera, HAV, poliomyelitis, leptospiróza.
  • Potraviny – rovněž bývají příčinou explozivních epidemií, EA se v nich často množí a produkují toxiny. Zdrojem nákazy mohou být potraviny živočišného původu (kontaminované primárně EA ze zvířete, nebo sekundárně při zpracování), ale i zelenina hnojená výkaly a neloupané ovoce.
  • Mléko − může být kontaminované primárně zoonózami (bovinní TBC, horečka Q, klíšťová encefalitis, brucelóza).
  • Vejce mohou být zdrojem salmonel, které se účinně zničí varem po dobu 8−10 min.
  • Masné produkty mohou obsahovat salmonely, trichinely, toxoplazmu nebo Clostridium botulinum.

• Přenos transmisivní – pomocí vektorů (přenašečů), zejména různými druhy členovců.
  • Biologický − vektor hraje aktivní úlohu v životě EA (množení, část cyklu); zvláště krevsající členovci − např. malárie, trypanozomiázy, leishmaniózy, arbovirózy, tularémie, rickettsiózy, mor, vratný tyfus, Q-horečka.
  • Mechanický − vektor kontaminovaný svými výkaly se otře o potravinu (salmonely, shigelly, enteroviry).
  • Tyto nákazy se často vyskytují v určitých přírodních ohniscích, tj. v lokalitách charakterizovaných: zvířaty (rezervoárem), přenašeči (vektorem), flórou a faunou (biocenózou), udržováním bez přítomnosti člověka (člověk je náhodný element v ohnisku nákazy, obvykle slepý článek, ale někdy může zanést nákazu do města a způsobit městskou formu nákazy s přírodní ohniskovostí).

• Přenos transplacentární – z matky na plod − např. zarděnky, HIV, CMG, toxoplazma, Treponema pallidum.
• Přenos z půdy – např. tetanus, anaerobní klostrídie, mykózy (přičemž zdrojem je vždy člověk nebo zvíře).

upravit Faktory ovlivňující šíření nákaz

Proces šíření nákazy je dále komplexně ovlivněn různými faktory.

1. Přírodní faktory – podnebí, zeměpisná poloha, nadmořská výška, množství srážek, vlhkost − ovlivňují biocenózu, ta zas ovlivňuje přežití vektorů, rezervoáru či mezihostitelů; nejvíce se to týká nákaz s přírodní ohniskovostí. Klimatické podmínky mají vztah k sezónnímu výskytu infekcí.
2. Společenské a ekonomické faktory (socio-ekonomické f.) – hygienická a zdravotnická zabezpečení; zdravotní uvědomění obyvatelstva, které je v úzkém vztahu se samotnou úrovní osobní hygieny. Nepříznivé důsledky plynou z kolektivizace, díky dopravě snazší distribuci nákaz i možnému zavlečení exotických nákaz; společné stravování; průmyslová výroba potravin.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Proces šíření nákazy
• Zdroj nákazy
• Vnímavý organismus v procesu šíření nákazy
• Nákazy přenášené krví

upravit Použitá literatura

• GEIZEROVÁ, H, et al. Epidemiologie – vybrané kapitoly pro seminární a praktická cvičení. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1995. ISBN 80-7184-179-X.