PEEP

Česky: Pozitivní tlak v dýchacích cestách na konci exspiria Anglicky: Positive End-Exspiratory Presure

PEEP je součást ventilačního režimu. Vyjadřuje pozitivní tlak v respiračních cestách (tlak vyšší než atmosférický) na konci výdechu (exspíria).

Cílem jeho použití je zvýšení objemu plynu, který zůstává v plicích na konci výdechu, a tím zlepšení výměny plynů v plicích, rozvolnění atelektáz a zvýšení dechových objemů. Účinky zařazení PEEPu do okruhu:

• Ovlivnění velikosti funkční reziduální kapacity plic – prevence kompresních atelektáz, prevence opětovného kolapsu rozvinutých alveolů.
• Ovlivnění distribuce ventilace a perfúze – zlepšení rovnoměrnosti proudění a rozložení dýchací směsi, zvyšuje průtok krve a snižuje cévní odpor v plicní tkáni.
• Ovlivnění dechové práce – usnadnění nádechu a snížení dechové práce.
• Ovlivnění oběhu – při selhávání levé komory podporuje oxygenaci a snižuje spotřebu kyslíku myokardem, zvyšuje srdeční výdej → snižuje venózní návrat, afterload. U nemocných bez srdečního selhání snižuje žilní návrat.→ PEEP zvyšuje nitrohrudní tlak.
• Zvyšuje nitrobřišní tlak

Indikace: těžké formy CHOPN vyžadující ventilační podporu, ARDS, plicní edém, šoková plíce

Rozdělení PEEP:

• Nízký PEEP → do 5 cm H₂O; využíváno u pacientů bez plicní patologie a při krátkodobé ventilaci.
• Střední PEEP → 5–10 cm H₂O; užíváno u většiny pacientů.
• Vysoký PEEP → nad 15 cmH₂O; indikováno u pacientů s akutním plicním selháním.
  • PEEP nad 30 cmH₂O je užíváno k tzv. otevíracímu manévru.

Obvykle výužívané hodnoty PEEP 4–8 cm H₂O.Vyšší hodnoty PEEP 8–15 cm H₂O používají k zábraně poškození plic v důsledku opakovaných otvíráních a kolapsech plicních alveolů.^[1]

• Intrinsický PEEP – nazýván též jako autoPEEP, vnitřní PPEP.

• Nezbytná součást monitorování u pacientů s plicním onemocněním → rozsah hyperinflace.
• Způsob měření dle dechové aktivity pacienta.

Odkazy

Související články

• CHOPN
• Plicní objemy
• Umělá plicní ventilace/SŠ (sestra)
• Neinvazivní plicní ventilace/SŠ (sestra)

Použitá literatura

• HECK, a HESENIUS. Repetitorium Intensivmedizin. 3. vydání. 2008. ISBN 978-3-540-72279-3.

• DOSTÁL, Pavel, et al. Základy umělé plicní ventilace. 2., rozšířené vydání. Praha : Maxdorf Jessenius, 2005. ISBN 80-7345-059-3.

Reference

1. ↑ KASAL, Eduard. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a intenzivní péče pro lékařské fakulty. 51. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-0556-2.