Pedagogická psychologie/Utváření osobnosti

Z WikiSkript

Vlivy utvářející osobnost[upravit upravit | editovat zdroj]

Na vývoj osobnosti působí společně:

Vnitřní biologické podmínky
Vlivy prostředí
Učení a vlastní činnost člověka
Vnitřní biologické podmínky
Vrozené předpoklady = dispozice – dítě si je nese na svět jako dědictví po předcích. Dědičná informace je zakódována v genech, které obsahují DNA.
Vlivy působící na vývoj plodu – v průběhu gestace (těhotenství) se uplatní onemocnění matky, nesprávná výživa, alkohol, kouření matky, stresové situace, užívání léků, úraz matky i plodu apod.
Vlivy působící v době porodu – perinatální vlivy – protrahovaný porod, asfyxie plodu (dušení) + nedostatek kyslíku, závažné onemocnění dítěte.


Vlivy prostředí
Přírodní, klimatické podmínky, ve kterých člověk žije
Kvalita životního prostředí
Změny životního prostředí, způsobené činností člověka – rozvoj průmyslu, techniky, ozónová díra
Sociální prostředí, kde jedinec vyrůstá, zaměstnanost rodičů, rozvod, úmrtí v rodině, vliv vrstevníků – rapeři, sprayeři,
Mobilní telefony, značková móda uznávaná ve skupině apod.
Kulturní a informační instituce – divadla, kina, diskotéky,
Společenské změny v širší společnosti – politická situace, válka, přírodní katastrofa, ekonomika státu

Učení a činnosti člověka

Utváření osobnosti určuje do značné míry učení, hra, pracovní činnosti
Je to v širším smyslu opak zděděného, vrozeného, instinktivního
Učení je utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince, i celého života

Význam učení[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Získávání vědomostí, dovedností, návyků
  • Upevnění zájmů, změny zájmů
  • Změny schopností jedince (někdy jsou patrné po delší době)
  • Utváření rysů osobnosti, povahových vlastností
  • Formuje vůli – překonávání překážek
  • Ovlivňuje trávení volného času

Druhy učení[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Učení, práce, hra = základní činnosti člověka
  • Přímé – intencionální, záměrné = učení žáka ve škole, edukace pacienta
  • Nepřímé – funkcionální, neúmyslné = učení hrou, získávání zkušeností v kontaktu druhými lidmi
  • Vlastní dělení (sociálního) učení
    • Podmiňování
    • Percepčně-motorické učení
    • Verbální učení
    • Pojmové učení
    • Učení řešení problému
  • Podmiňování
    • Podstata – utváření dočasných nervových spojů
    • Klasické – pavlovské – zvýšená sekrece slin u experimentů se psy
    • Instrumentální (Skinner) – operační podmiňování – pokusy s hladovými zvířaty – Potrava = odměna!!
    • Americký psycholog B. F. Skinner (1904–1990), věnoval se více jak 50 let experimentálnímu výzkumu učení.
    • Učení probíhá ve třech stádiích:
      • Podnět – situace (S) – učící je jí vystaven
      • Chování – (B) – to vyvolává situace
      • Zpevnění (R) – následuje po chování – je kladné R+ = odměna nebo je nepříznivé – R- = je to vlastně trest, i když neúmyslný. Má odbourat nežádoucí formy chování.
    • Význam při osvojování prvních slov – odměna dítěte – úsměv, pohlazení
  • Percepčně-motorické učení
    • Osvojení návyků, dovedností, např. psaní
    • Stereotyp – nutné opakování činnosti – získávání větší jistoty při výkonu, snižuje se počet chyb, pocity strachu z chyb, činnost se zrychluje častým opakováním.
    • Nutná pochvala – posilování v činnosti
  • Verbální učení
    • Nejrozšířenější druh učení u člověka – paměťové učení
    • Učení souvislých textů – básničky, texty
    • Středověká výchova – paměťové učení latinských textů
    • Tento způsob učení je diskutován!!!
  • Pojmové (myšlenkové) učení
    • Osvojování odpovědi, reakce na podněty – předměty, děje
    • Využívá myšlenkovou analýzu, porozumění
    • Zahrnuje např. vyhledávání správného pojmu, třídění karet dle obrázků (pexeso), stanovení nadřazeného, podřazeného pojmu
  • Učení řešit problémy
    • Nejsložitější druh učení
    • Samostatné odhalování vztahů mezi předměty, pojmy
    • Př. – řešení mechanických hádanek – tj. skládání součástek, tvorba slov a vět z písmen – hry pro děti (puzzle)
    • Jedinec musí řešit určitou strategii – algoritmus

Hra[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Význam hry
Má zjevně závažné důsledky pro všechny oblasti duševního života dítěte
Z hlediska dítěte je účelem hry radost, ne zjistit, jak co funguje, vyzkoušet si role dospělých, něco se naučit –to je nepodstatné
Dětství není pouhá příprava na dospělost.
Hry pomáhají rozvíjet manipulativní dovednosti (využívat prsty)
Ovlivňují a rozvíjí představivost = schopnost vyvolávat v mysli situace, objekty, děje, které nejsou v daném čase fyzicky přítomny
Narůstající složitost hry svědčí o rozvoji kognitivních dovedností, užívání jazyka
  • Stádia hry
Osamocená hra – kojenci – nepřítomnost jiných dětí
Paralelní hra – děti si hrají vedle sebe (3 roky)
Sociální hra – společná hra (4 roky, 5 let)

Typy hry

Více členění

  • Senzomotorická – 1. rok – zkoumání předmětů, manipulace s nimi, využívání smyslů, pohybů – strkání předmětů do úst, třesení, házení (z kočárku)
  • První předstíravá hra – počátek 2. roku – dítě užívá předměty k jejich účelu, ale v předstíravé formě – lžičku pro panenku užívá k vlastnímu krmení
  • Reorientace k objektům – 15.–21. měsíců – dítě se nezaměřuje už na sebe, ale na další objekty nebo ke hračce (lžičkou pro panenky krmí panenku nebo matku)
  • Náhražková předstíravá hra – 2–3 roky – předměty představují něco jiného – kostka auto, láhev je loď
  • Sociodramatická hra – 5 let – vstoupení do rolí – hra na doktorku, na maminku…
  • Uvědomění rolí – 6 let – ukládají role druhým, plánují vědomě hrové činnosti
  • Hra s pravidly – od 7, 8 let – nahrazují předstíravé hry hrami s pravidly

Problematika kooperace a kompetice při hrách – např. sport Problematika stupně strukturování her mladších dětí – tj. rozsah, ve kterém jsou dětem nabízeny předem stanovené způsoby, jak si při hře počínat

Co ovlivňuje učení[upravit upravit | editovat zdroj]

  • 1. Afektivní činitelé – vztahují se na city
úzkost – záleží na míře úzkosti; mírný stupeň může být ku prospěchu jedinci, vysoká míra tlumí učení
strach ze zkoušení, z posměchu, devalvace ze strany učitele, nadměrná očekávání rodičů,...
sebepojetí, sebehodnocení, sebevědomí – děti s vysokým sebevědomím stále podávají vyšší výkony, než děti se stejnými schopnostmi, ale nízkým sebevědomím. Také si volí vyšší cíle, mají menší potřebu chválení dospělými, méně bývají odrazovány neúspěchem, realističtěji hodnotí své schopnosti.
extroverze – introverze
Extroverti dávají přednost nestrukturovaným situacím učení, introverti strukturovaným formám.
Introverze může být dost prospěšná, je-li spojena s vysokou úrovní inteligence.
  • 2. Motivace
Představuje souhrn vnitřních i vnějších faktorů, které:
vzbuzují, aktivují, dodávají energii lidskému jednání a prožívání
zaměřují jednání a prožívání určitým směrem
řídí jeho průběh, způsob dosahování výsledků
ovlivňují způsob reagování jedince na své jednání a prožívání, vztahy k ostatním lidem a ke světu
Motivace žáků při výuce
Lze ji charakterizovat jako výsledek procesu motivování, na němž se podílí žák, učitel, rodiče, spolužáci.
Učitel ovlivňuje motivaci těmito způsoby:
vytváření adekvátního obrazu dětí
učitelovo očekávání vůči žákům – tzv. „PYGMALION EFEKT“ x „GOLEM EFEKT“
probouzení vzdělávacích potřeb – vhodné metody výuky
sociální klima ve třídě
využití odměn a trestů ve výuce
eliminace nudy
prevence strachu ze školní docházky
Intrinsická motivace – vychází z jedince samotného
Přirozený pud zvídavosti, individuální záležitost, u každého je motivace jiná, vede k jiným cílům
Extrinsická motivace – vychází z okolí
I když učitel motivuje sebevíc, budou situace, kdy intrinsická motivace bude nulová. Proto je nutná extrinsická motivace – známkování, vysvědčení, sdělení rodičům, testy, pochvala, exkurze, soutěže, brzké oznámkování testů.
  • 3. Věk, pohlaví
  • 4. Paměť

Příklady faktorů, které ovlivňují paměť:

Opakování při výuce, správné tempo výkladu, trvání pozornosti (10–15 min. u desetiletých dětí), logické členění učiva, ptát se, čemu nerozumí – matematika Význam mívá praktické používání naučeného – aplikace injekcí Vizuální znázornění – video, prezentace, folie, barevná úprava, velikost písma

  • 5. Studijní návyky:
    • realistické pracovní cíle
    • odměny
    • dochvilnost
    • učení v celku a po částech
    • uspořádání látky
    • vizuální, auditivní paměť
    • opakování – v duchu, nahlas, nahrávání na přenosné medium
    • výpisky, práce s učebnicí
    • doba studia – ranní ptáče, noční sova

Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]