Perikard
Perikard je vakovitý obal srdce, prostřednictvím něhož srdce nasedá na bránici a vytváří otisk na obou plicích. Perikard je nepružný, nemůže být roztažen při rychlém zvýšení tlaku v perikardové dutině, např. při masivním krvácení do perikardu, které pak utištěním srdce způsobí jeho zástavu – srdeční tamponáda. Skládá se ze dvou listů lamina visceralis a lamina parietalis.
- lamina visceralis neboli epikardium – vnitřní list, který je srostlý s povrchem srdce a tvoří lesklý (serosní) povrch srdeční stěny.
- lamina parietalis (perikard v užším slova smyslu) – tenký, lesklý, jednovrstevným plochým epitelem krytý nástěnný list, pokrývající vnitřní, k srdci přivrácený povrch dutiny perikardu.
Štěrbinovitý prostor mezi oběma listy se nazývá cavitas pericardialis a obsahuje malé množství serosní tekutiny liquor pericardii, která zvyšuje vzájemnou skluznost obou listů při pohybech srdce. Perikardová dutina je derivát původní coelomové dutiny a stavbou z viscerálního a parietálního listu odpovídá stavbě dutin pleurálních a dutiny peritoneální.
Obsah |
upravit Pericardium serosum
Společný název pro mesothelový povrch parietálního i viscerálního listu, pro serosní výstélku. V perikardu stejně jako v pleurálních dutinách a v dutině peritoneální přechází parietální list serosní výstelky v list viscerální. Přechod lamina parietalis v lamina visceralis je v perikardu dvojí:
- porta arteriarum (vagina serosa arteriarum) – přechod po aortě a truncus pulmonalis, který je společně obaluje v délce asi 2 cm, se nachází při vrcholu perikardu.
- porta venarum – přechod po žilách vstupujících do srdce je kaudálně od porta arteriarum na zadní stěně perikardu.
Vpředu je srdce v perikardu volné, vzadu je poutáno průchody cév a oběma přechody serosy. Mezi porta arteriarum a porta venarum je za srdcem průchod – sinus transversus pericardii – vznikl při vývoji srdce a lze tudy aortu a truncus pulmonalis uvnitř perikardové dutiny při její zadní stěně obemknout prstem. Vrchol osrdečníkové dutiny při průchodu aorty a truncus pulmonalis se označuje cupula pericardii. Ta ještě vybíhá v recessus aorticus – kraniálně vpravo při boku aorty a v recessus pulmonalis – mezi aortu a truncus pulmonalis.
upravit Pericardium fibrosum
Husté vazivo, které tvoří vnější vrstvu perikardového vaku a zvenčí přiléhá k lamina parietalis serosního perikardu. Serosní lamina parietalis je vlastně vnitřní výstelka tohoto vazivového perikardu. Pericardium fibrosum obsahuje množství kolagenních i elastických vláken. Jejich snopce probíhají kraniokaudálně i šikmo a z obou stran se vzájemně kříží. Kolem průchodu aorty a truncus pulmonalis vytvářejí vazivové snopce kruhovitá zesílení. Vazivové složky parietálního perikardu brání nadměrnému rozšíření srdce. Fibrosní perikard je svou bazí přirostlý na centrum tendineum bránice.
- ligamenta phrenicopericardiaca – zpevňují obvod tohoto spojení. Mezi perikardem a centrum tendineum bránice je vsunutá malá serosní bursa (bursa infracardiaca), která je preparačně přístupná zprava zezadu. Je zbytkem vrcholu peritonální dutiny.
- ligamenta sternopericardiaca – proužky hustšího vaziva v mediastinu mezi sternem a přední stěnou fibrosního perikardu.
Plocha kterou perikard naléhá na přední stěnu hrudní se nazývá area pericardiaca. Toto trojhranné pole se nachází mezi předními hranicemi pravé a levé pleurální dutiny.
- Punkce perikardu se provádí v area pericardiaca, v 5. mezižebří těsně u sterna (mimo průběh a. thoracica interna podél sterna).
Boční stěny (partes laterales) perikardu jsou vyklenuté podle tvaru srdce proti mediastinální pleuře. Vpravo a vlevo po boční stěně probíhá n. phrenicus a a. pericardiacophrenica provázená zpravidla dvěma vv. pericardiacophrenicae. Zadní stěna perikardu je přivrácena k jícnu a spojena vazivem s mediastinem.
upravit Cévy a nervy perikardu
Viscerální list perikardu je i podle cévního zásobení, mízního odtoku a inervace součástí srdce. Zde uvedené zásobení a odtok se týkají nástěnného listu a fibrosního perikardu.
upravit Tepny
Přicházejí zejména z a. pericardiacophrenica, která přímo po perikardu probíhá. Vedle toho dostává perikard větévky z aa. phrenicae superiores a od okolních orgánů (jícen, bronchy).
upravit Žíly
Odtékají cestou vv. pericardiacophrenicae do vv. thoracicae internae a jimi poté do v. brachiocephalica dextra et sinistra, event. do v. cava superior. Odtoky od přívodných tepen z okolí vedou do systému v. azygos.
upravit Mízní cévy
Vedou do mediastinálních uzlin – nodi lymphatici mediastinales posteriores, anteriores, nodi lymphatici parasternales – a do uzlin při bifurkaci aorty.
upravit Nervy
Přicházejí z nervi phrenici, část vláken z nervi vagi.
Sympatická vlákna přicházejí podél cév.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie III. 1. vydání. Praha : Grada, 1997. 672 s. ISBN 80-7169-140-2.
