Perikardiální punkce (pediatrie)
Obsah |
upravit Indikace a technika
- perikardiální punkce se provádí z diagnostických nebo terapeutických důvodů
- nejbezpečnější způsob provedení perikardiální punkce je pod echokardiografickou kontrolou
- pokud není echo k dispozici,riziko komplikací může snížit použití prekordiálního EKG svodu,napojeného na punkční jehlu (elevace segmentu ST nebo PR poukazuje na kontakt jehly s perikardem komory nebo síně)
- nezbytná je adekvátní analgosedace
- pacienta uložíme do polohy vleže s horní částí těla zvýšenou o 30 stupňů
- během výkonu monitorujeme EKG a, pokud je to možné, i další hemodynamické parametry (arteriální TK, CVP)
- dezinfikujeme oblast kůže při dolním okraji sterna a provedeme lokální anestezii 1 % mesokainem
- místo vpichu je těsně pod processus xiphoides, případně 1 cm doleva od střední čáry pod processus xiphoides
- použijeme intravenózní kanylu velikosti G 18 až 14, na kterou napojíme 10 ml stříkačku
- kanylu zavádíme přes hrudní stěnu pomalu s vytvářením podtlaku směrem k levému rameni, v úhlu 30 stupňů na přední hrudní stěnu
- jakmile začneme aspirovat perikardiální výpotek, zasouváme už jen kanylu a jehlu vytáhneme
- v případě,že nasáváme krev, na odlišení hemoragického výpotku od krve ze srdce poslouží:
- pozorování srážení (krev ze srdce se sráží) nebo
- kápnutí kapky aspirátu na bílý tampon: pokud vznikne centrální červené zbarvení a na periferii bledý dvorec, jde o krvavý výpotek, pokud je červené zbarvení bez dvorce, jde o krev ze srdeční dutiny
- exaktní verifikaci přináší vyšetření hematokritu
- na zjištění polohy kanyly je možno vstříknout 2 až 3 ml fyziologického roztoku přes kanylu: podle polohy kanyly se na ultrazvukovém obraze mikrobubliny zobrazí v perikardiální dutině nebo v pravé komoře
- u pacientů s velkým, chronickým výpotkem, u kterých selhala medikamentózní léčba nebo kteří vyžadují opakované perikardiocentézy, můžeme zabezpečit kontinuální drenáž výpotku zavedením katetru s měkkým zakončením ve tvaru J (pigtail catheter) do perikardiální dutiny Seldingerovou technikou (katetr můžeme ponechat v perikardiální dutině 2 až 7 dní)
upravit Komplikace
upravit Vyšetření perikardiálního výpotku
Výpotek se odešle na cytologické, biochemické, mikroskopické (barvení dle Grama) a kultivační vyšetření.
Normální perikardiální tekutina je čirá až světležlutá. Při bakteriálních perikarditidách je exsudát mírně zkalený, zřídka hnisavý. Krvavý nebo serosangvinózní výpotek je nespecifickým nálezem,vyskytuje se při infekcích, tumorech,kolagenosách, úrazech a v rámci postperikardiotomickém syndromu.
Počet leukocytů > 1000/ml s převahou polymorfonukleárních leukocytů se zjišťuje při infekčních perikarditidách, převaha lymfocytů při TBC perikarditidě, nádorové buňky při neopláziích, LE-buňky při SLE.
Hladina glukózy je nižší při infekčních perikarditidách a může být snížená při neopláziích a febris rheumatica. Při SLE je glukóza v normě.
Hladina LDH je zvýšená ve výpotcích při neoplazmatech.
Hladina fibrinogenu v exsudátech je vyšší než v transsudátech (v exsudátech > 5 %).
upravit Odkazy
upravit Zdroj
- HAVRÁNEK, Jiří: Perikardiální punkce. (upraveno)
