Perorální antidiabetika

Perorální antidiabetika (PAD) jsou léčiva používaná v terapii diabetes mellitus. Mechanismus jejich účinku je závislý na produkci endogenního inzulinu, a proto je nelze použít u pacientů s diabetem 1. typu.

Podle místa působení lze PAD rozdělit do tří skupin:

• inzulinové senzitizátory – zvyšují citlivost buněk k inzulinu (biguanidy, glitazony);
• inzulinová sekretagoga – zvyšují výdej inzulinu z β-buněk pankreatu (deriváty sulfonylurey, glinidy);
• inhibitory střevních glukosidáz – snižují vstřebávání glukózy ze střeva (akarbóza).

Obsah 1 Inzulinové senzitizátory 1.1 Biguanidy 1.2 Glitazony 2 Inzulinová sekretagoga 2.1 Deriváty sulfonylurey 2.2 Glinidy 3 Inhibitory střevních glukosidáz 4 Nová léčiva 5 Odkazy 5.1 Zdroj 5.2 Reference 5.3 Použitá literatura

upravit Inzulinové senzitizátory

Inzulinové senzitizátory zvyšují citlivost buněk k inzulinu. Nevyvolávají hypoglykémii, a proto se označují jako „euglykemizující léčiva“.

upravit Biguanidy

Mechanismus účinku

Biguanidy zvyšují senzitivitu tkání (zejména jater a kosterního svalstva) k inzulinu a snižují glykémii

• podporou utilizace glukózy v kosterních svalech a v tukové tkáni (stimulací glykolýzy),
• útlumem glukoneogenezy v játrech,
• snížením resorpce glukózy ze střeva.

Nežádoucí účinky

Biguanidy podporují glykolýzu, a tím i tvorbu laktátu. Závažnou komplikací tedy může být laktátová acidóza. K té jsou disponováni jedinci se selhávajícími ledvinami, kardiopulmonální insuficiencí a jinými stavy snižujícím zásobení tkání kyslíkem. V těchto případech jsou biguanidy kontraindikovány.

Na počátku léčby se mohou objevit gastrointestinální obtíže.

Metformin je dnes základním PAD. Je dobře tolerován, lze jej s výhodou kombinovat s ostatními antidiabetiky. Snižuje kardiovaskulární mortalitu o 50 % a pozitivní pozdní důsledky léčby (je vhodné zahájit léčbu již v období prediabetu, tedy ještě před rozvojem diabetes mellitus). Je to levné léčivo bez preskripčního omezení.

upravit Glitazony

Glitazony (též thiazolidindiony) mají podobné účinky jako biguanidy. Aktivují transkripci různých genů (přes jaderný receptor PPAR-γ), odpovídajících za metabolické účinky inzulinu. Způsobují mírnou retenci tekutin (proto se někdy přidávají diuretika); je třeba pravidelně pravidelně provádět jaterní testy.

Dnes se dává přednost především pioglitazonu (rosiglitazon nemá příznivý vliv na kardiovaskulární mortalitu a v současné době je stažen z trhu^[1]), dobře se snáší, je vhodný při kontraindikaci metforminu.

upravit Inzulinová sekretagoga

Inzulinová sekretagoga zvyšují výdej inzulinu z β-buněk pankreatu. Jsou riziková z hlediska možného navození hypoglykémie a způsobují nárůst tělesné hmotnosti.

upravit Deriváty sulfonylurey

Deriváty sulfonylurey byly vůbec první používané hypoglykemizující látky.

Mechanismus účinku

Zvýšeného uvolňování inzulinu z β-buněk pankreatu je docíleno blokádou ATP-senzitivních K⁺ kanálů v membráně. Tím se sníží proud draslíku z buňky, dojde k depolarizaci membrány a otevření Ca²⁺ kanálů. Vnikající ionty Ca²⁺ způsobí vyplavení inzulinu.

Nežádoucí účinky

Nejzávažnější komplikací může být hypoglykémie, a to zejména u déle působících látek. Tato skupina léků také zvyšuje chuť k jídlu, léčba proto bývá spojena s nárůstem tělesné hmotnosti.

V praxi se používají léčiva II. generace (glipizid) a III. generace (glimepirid).

upravit Glinidy

Glinidy jsou novější léčiva rovněž blokující ATP-senzitivní K⁺ kanál v membránách β-buněk. Působí rychle, takže jsou ideální k užívání s jídlem ke kompenzaci postprandiální hyperglykémie. Příkladem látek je repaglinid a nateglinid.

upravit Inhibitory střevních glukosidáz

Inhibitory střevních glukosidáz omezují a zpomalují vstřebávání sacharidů v tenkém střevě. Zablokovaný enzym je nerozštěpí, a tudíž nemohou být resorbovány (vstřebávání monosacharidů zůstává pochopitelně nezměněno). Sacharidy, které ve střevě zůstanou, způsobují tvorbu plynů a osmotické průjmy, z čehož vyplývají nežádoucí účinky těchto léčiv – meteorismus a průjem. Pokud by u pacienta vznikla působením jiných léků hypoglykémie, není možné stav zvládnout perorálním podáním cukru. Inhibitory střevních glukosidáz se využívají k tlumení postprandiální hyperglykémie.

Základní používanou látkou této skupiny je akarbóza.

upravit Nová léčiva

Nově lze v léčbě diabetu 2. typu uplatnit látky modulující účinky inkretinů^[2]. Jsou velice účinné, bezpečné, ale drahé. Zvyšují sekreci inzulinu, inhibují glukagon a působí pouze při hypoglykémii.

Exenatid je syntetický analog GLP-1 (glucagon-like peptide 1). Aplikuje se s. c., nepatří tedy mezi PAD.

Inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (DPP4) blokují enzym, který inaktivuje endogenní inkretiny. Jsou méně účinné než analoga inkretinů, ale jsou levnější a aplikovatelné perorálně.

upravit Odkazy

upravit Zdroj

• BULTAS, Jan. Kurz Farmakoterapie kardiovaskulárních chorob. 3. LF UK, 2010.

upravit Reference

1. ↑ SCHEEN, A J. [Suspension of the commercialization of sibutramine and rosiglitazone in Europe]. Rev Med Liege [online]. 2010, vol. 65, no. 10, s. 574-9, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21128363>. ISSN 0370-629X. 
2. ↑ SANUSI, Himawan. The role of incretin on diabetes mellitus. Acta Med Indones [online]. 2009, vol. 41, no. 4, s. 205-12, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20737753>. ISSN 0125-9326. 

upravit Použitá literatura

• LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2.. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. s. 392–396. ISBN 978-80-7262-373-0.