Plíce

Plíce (pulmo, slovensky pľúca) jsou párový orgán, který zajišťuje výměnu plynů mezi vzduchem a krví. Jsou obalené tenkou blánou, poplicnicí (pleurou), a uložené v mediastinu.

Obsah 1 Cévní zásobení plic 2 Lymfatická drenáž plic 3 Plicní intersticium 4 Histologický preparát 5 Členenie pľúc a intrapulmonálne vetvenie bronchov 6 Odkazy 6.1 Související články 6.2 Externí odkazy 6.3 Zdroj 6.4 Použitá literatura

Cévní zásobení plic

1. Funkční oběh – oběh aa. pulmonales (malý krevní oběh) – a. pulmonalis se po vstupu do plicního hilu větví podél bronchů až k alveolům, které opřádá kapilární sítí (kapiláry v interalveolárních septech), krev z ní pak teče do vv. pulmonales, které probíhají v plicním intersticiu nezávisle na větvení bronchů.
2. Nutritivní oběh – rr. bronchiales z hrudní aorty, probíhají společně s bronchy, podél kterých se větví v kapiláry, z nich se sbírají vv. bronchiales probíhající s bronchy a vlévající se do v. azygos et v. hemiazygos.

Mezi oběma oběhy existují anastomosy, které umožňují, aby při obstrukci větví plicní arterie proudila krev do alveolárních kapilár z bronchiálních větví aorty.

Lymfatická drenáž plic

• Dva systémy lymfatických cév:

1. povrchový – začínají pod pleurou a pak probíhají ve vazivových septech spolu s přítoky vv. pulmonales k plicnímu hilu, kde se vlévají do nll. bronchopulmonales;
2. hluboký – sledují větvení bronchiálního stromu, začínají v úrovni respiračních bronchiolů a jdou přes nll. pulmonales k hilu, kde se vlévají do nll.bronchopulmonales (v nich se tedy stýkají povrchový a hluboký systému).

Lymfatické uzliny plic jsou:

1. nll. pulmonales – při rozestupu segmentálních bronchů,
2. nll. bronchopulmonales – při odstupu lobárních bronchů v plicním hilu (hilové uzliny),
3. nll. tracheobronchiales – uloženy při bifurkaci trachey jako nll. tracheobronchiales superiores dx. et sin. a nll. tracheobronchiales inferiores,
4. nll. paratracheales – tvoří řetězce uložené po stranách trachey (nll. paratracheales dx. et sin.).

• Lymfa z celé pravé plíce jde přes nll. tracheobronchiales inferiores et superiores dextri do nll. paratracheales dextri a z nich do truncus bronchomediastinalis dx. a dále do ductus lymphaticus dexter.
• Lymfa z dolního laloku levé plíce a z lingulárních segmentů laloku horního jde přes nll. tracheobronchiales inferiores do nll. tracheobronchiales superiores dextri a dále do pravých paratracheálních uzlin.
• Z horního laloku (kromě lingulárních segmentů) levé plíce jde lymfa do nll. tracheobrochiales superiores sinistri a dále do levých paratracheálních uzlin a v levém bronchomediastinálním kmeni do ductus thoracicus.

Plicní intersticium

Veškeré vazivo zevně od alveolů, okolo bronchů a cév, mezi plicními lalůčky a segmenty. Velmi důležitá je elastická složka tohoto vaziva, svým smrštěním umožnuje vypuzení vzduchu z plic během výdechu. Z plicního hilu odstupují vazivová septa, rozdělující jednotlivé laloky na segmenty (jejich zevní ohraničení však není patrné, laloky jsou od sebe odděleny rýhami), z těchto sept odstupují další vazivové přepážky oddělující jednotlivé plicní lalůčky (interlobulární septa) a z nich odstupuje vazivo oddělující jednotlivé alveoly (interalveolární septa).

Na povrchu plíce přecházejí tyto vazivové systémy do subserosního vaziva, kterým je připojena viscerální pleura (poplicnice), pod ní prosvítají koniofágy s fagocytovaným anthrakotickým pigmentem v interlobulárních septech – zevně jsou tak patrné hranice mezi plicními lalůčky.

V plicním intersticiu probíhají spolu s bronchy (tedy peribronchiálníě) větve plicní tepny, bronchiální arterie a veny, síť vegetativních nervových vláken (sympatikus – bronchodilatace, parasympatikus – bronchokonstrikce) a hluboký systém lymfatických cév, zatímco přítoky plicních žil a povrchový systém lymfatických cév probíhají ve vazivových septech nezávisle na průběhu bronchů.

Histologický preparát

[editovat část]

Pod mikroskopem plíce připomínají síťovinu. Jednotlivá oka sítě jsou v tomto případě tvořena alveoly. Alveolus je základní funkční jednotkou plic.

Na dobrém řezu můžeme vidět konečné větvení bronchiolů: Bronchioli respiratorii → Ductus alveolares → Sacculi alveolares → Alveoli. Epitel se postupně snižuje – z původního víceřadého epitelu s řasinkami se stává postupně epitel jednovrstevný kubický (bronchiol) a epitel dlaždicový (alveoly).

Při pozorování pochopitelně narazíme na drobné cévy (max. s jedním až dvěma erytrocyty v lumen cévy).

Mezi buňky epitelu alveolu řadíme:

• Pneumocyty I. typu (malé alveolární buňky; organely jsou shromážděny v okolí jádra)
• Pneumocyty II. typu (velké alveolární buňky; mikroklky; produkují surfaktant)
• Prašné buňky = makrofágy
• Makrofágy
• Lymfocyty

Alveolární septum: Mezi dvěma vrstvami pneumocytů I. typy se nacházejí kapiláry, makrofágy, elastická a kolagenní vlákna a fibroblasty.

Krev - vzduch (alveolo - kapilární) bariéra:

• Pneumocyty I. typu
• Bazální membrána
• Endotelové buňky kapilár

Členenie pľúc a intrapulmonálne vetvenie bronchov

Pľúca sú rozdelené na laloky, a tie sa ďalej členia na menšie segmenty. Pravé pľúca sa delia na tri laloky - lobus superior dx., lobus media et lobus inferior dx. . Hlavná medzilaloková ryha sa volá fissura obliqua, od ktorej sa odpája fissura horizontalis v úrovni 4. rebra Ľavé pľúca sa dela na dva laloky - lobus superior sin. et lobus inferior sin. rozdelené tiež fissura obliqua

fissura obliqua začína 6-7 cm pod vrcholom pľúc, a tiahne sa šikmo dopredu nadol (na oboch stranách)

Laloky sa ďalej delia na bronchopulmonálne segmenty. Sú to časti pľúc, oddelené väzivovými septami do ktorých vstupujú hlavné vetvy bronchov spolu s a. pulmonales (na obrázkoch znázorňovaná modro). Segmenty začínajú pri pľúcnom hile,a ihlanovito sa rozširujú smerom k povrchu. Rozoznávanie segmentov sa zíde v klinike jednak pre lokalizáciu v diagnostike a tiež preto, že segment sa v prípade potreby dá chirurgicky odstrániť ako celok.

Pravé pľúca

Lobus superior

1. - segmentum apicale
2. - segmentum posterius
3. - segmentum anterius

Lobus media

4. - segmentum laterale

5. - segmentum mediale

Lobus Inferior

6. - segmentum superius

7. - segmentum basale mediale

8. - segmentum basale anterius

9. - segmentum basale laterale

10. - segmentum basale posterius

Ľavé pľúca

Lobus superior

1.+2. - segmentum apicoposterius

3. - segmentum anterius

4. - segmentum lingulare superius

5. - segmentum lingulare inferius

Lobus inferior

6. - segmentum superius

7. - segmentum basale mediale (var.)

8. - segmentum basale anterius

9. - segmentum basale laterale

10. - segmentum basale posterius

Odkazy

Související články

• Plíce (histologický preparát)
• Fetální plíce (histologický preparát)
• Mediastinum
• Srdce
• Mechanika dýchání

Externí odkazy

• Gray's anatomy – lungs

Zdroj

• PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 2010]. <http://langenbeck.webs.com>.

Použitá literatura

• MUDr. Václav Eis, MUDr. Štěpán Jelínek, MUDr. Martin Špaček: Histologicko − patologický atlas
• JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H 1997, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie II. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.